O sdělovacích prostředcích: Skutečně se naše názory tak rozcházejí, pane Čulíku?
Jsem velmi ráda, že se prakticky ve všech názorech na připravovaný mediální zákon shodujeme. Těší to o to více, protože Vás pokládám za znalce britského a evropského mediálního trhu a vaše postřehy vždy beru v potaz.
Jen dnes nevím proč nesouhlasíte s mojí argumentací, když následně ji potvrzujete.
Já mluvím o potřebných mediálních pravidlech, která by měla mít patřičnou míru a obsahovat pochopení evropských norem. Proto opakuji: "Bez pravidel by zavládla na mediálním trhu anarchie." Myslím, že jedinou cestou českého mediálního zákona je kompromis, který podle mého soudu už leží na stole a je průnikem diskusí mediálního panelu a ministerstva kultury.
Vy mluvíte o kvalitativních zákonných omezeních, která mají podle Johna Keana a Colina Sparkse zajistit svobodu projevu v médiích, jejich objektivnost, vyváženost a kvalitu.
Rozdíl v názvosloví - potřebná mediální pravidla a kvalitativní zákonná omezení- není doufám důvodem, abychom si v budoucnu nerozuměli.
Myslím, že naše názory se nerozcházejí, protože jasně se například shodujeme, že pravomoce RRTV, které ji umožňují provádět razie v redakcích, jdou nad rámec evropských zvyklostí.
To je právě dokonalá ukázka snahy svazovat média a podřídit je většímu vlivu státu. Objevil jste jeden z řady problematických momentů, kterými se ministerský návrh mediálního zákona jen hemží.
A co se týká tzv. křížení vlastnictví, vycházíme naprosto ze stejných pozic.
Digitalizace vnese do elektronických médií takové možnosti přenosu signálu, že jakákoli nebezpečná koncentrace do jedněch rukou prakticky nehrozí. Zákaz křížení je tedy historický anachronismus, který ztratil dávno své opodstatnění i u Vás na britských ostrovech.
Pane Čulíku,Vy i já všechny světové fúze dobře známe, a tak jen pro ilustraci jmenuji:
Time Warner a AOL, Bertelsmann a CLT-UFA a Pearson, atd. Jedná se o absolutně překřížené a propojené mediální struktury. Má včerejší poznámka, pravě na téma křížení nevolala po ochraně českého mediálního trhu, byla ale vedena touhou pro zprůhlednění.
Dnes jen tušíme existující struktury a propojené sítě. Po přijetí ohlašovací povinnosti nám bude jasno. Jsem přesvědčena, že i každý divák a čtenář si zaslouží vědět, kdo jej informuje a kdo mu nabízí i třeba večerní televizní zábavu.
S úctou
Iva Peringerová
|
