Hra o peníze i zdraví pojištěnců v ČR
V Praze se 13. července uskutečnilo mimořádné dohodovací řízení k seznamu
zdravotních výkonů (vydává se formou vyhlášky MZ ČR), který stanovuje
kvalifikační předpoklady pro poskytování zdravotní péče a má vliv na výši
úhrad této péče (kolik bodů za určitý výkon pojišťovna proplatí). Tohoto
dohodovacího řízení se zcela výjimečně smějí účastnit i organizace
pojištěnců, spolu s řediteli zdravotních pojišťoven a mnoha lékařskými
organizacemi (jejich počet není nijak regulován, takže mají obrovskou
přesilu proti ostatním účastníkům).
Jednání skončilo nedohodou, neboť vzácnou a zároveň zcela zničující shodu
mezi pojišťovnami a lékaři zablokovali zástupci pojištěnců - pacientů (tři
organizace).
Proč se pojištěnci vzbouřili a proč zdravotní pojišťovny,
placené z peněz občanů, hlasovaly proti pacientům?
Při jednání vyšly najevo dvě velmi závažné okolnosti, které se až dosud děly
tajně za zády veřejnosti:
1. Ředitelé zdravotních pojišťoven přiznali, že od roku 1997 platí některým
lékařům neoprávněně - v rozporu s platnými předpisy - vyšší úhrady, než jaké
jim náleží. To znamená, lékařům s I. atestací se za některé výkony hradily
vyšší úhrady, které příslušejí pouze lékařům s II. atestací.
Tyto platby probíhaly pouze podle ústní dohody mezi vedením Všeobecné
zdravotní pojišťovny a vedením České lékařské komory. Psaná pravidla s tím
nebyla v souladu a ředitelé pojišťoven se teprve nyní rozhodli, že praxe by
neměla být v rozporu s předpisy.
2. Vyšlo najevo, že zdravotní pojišťovny vlastně vůbec nemají přehled o tom,
jak kvalifikované lékaře nasmlouvávají, zda jde o lékaře s I. nebo II.
atestací nebo jiným stupněm doškolení po promoci. Pojišťovny se totiž
seznamují převážně jen s dokladem o přiznání licence lékařům, ale v tomto
dokladu chybějí informace o míře popromočního doškolování. Takže podle čeho
tedy pojišťovny vlastně rozeznávají, kterému lékaři kolik platit? A podle
čeho dnes lze ověřit, zda lékař provádějící určité výkony u pacienta je
dostatečně pro tuto činnost kvalifikovaný?
Vznik tzv. druhé atestace je skutečně bolševický výmysl, jak uvádí prezident
ČLK David Rath, jenže v ČR není možné jen tak ze dne na den - bez přeškolení
některých lékařů - tuto druhou atestaci zrušit a prohlásit všechny doktory
za rovnocenné.
Na první atestaci se podle předpisů má lékař školit dva a půl
roku, na druhou atestaci tři roky až pět let. Není jedno, zda se riskantní
výkon u pacienta nacvičuje pouze dva roky, anebo čtyři roky.
Zástupci pojištěnců proto od ostatních účastníků dohodovacího řízení
požadovali jasné záruky pro možná řešení vzniklé situace včetně vytipování
těch lékařských výkonů, jejichž poskytování pacientům bez řádného doškolení
lékařů by představovalo vysoké riziko. Avšak tyto záruky nechtěli
pojištěncům dát ani ředitelé pojišťoven, ani lékařské organizace.
Ministerstvo z toho teď má poněkud zavařenou hlavu. Nemělo by se však
pouštět do vlastního svévolného rozhodnutí, neboť zákon upravující
dohodovací řízení nezmocňuje MZ k obcházení účastníků jednání o sazebníku.
Lékařská komora si myslí, že doktoři dostanou přidáno i bez doškolení (a co
zdraví lidu?).
Pojištěnci přemýšlejí o tom, zda by neměli na zdravotní pojišťovny podat
trestní oznámení pro neoprávněné čerpání finančních prostředků v rozporu s
předpisy a pro obecné ohrožení obyvatelstva, pokud tyto instituce dovolily
méně kvalifikovaným lékařům vykazovat (a také provádět) výkony, které
spadají do kompetence více kvalifikovaných doktorů.
Čí zájmy vlastně hájí ředitelé zdravotních pojišťoven, pokud hlasují proti
stanovisku pojištěnců?
Jakým způsobem ČLK garantuje občanům kvalitu zdravotní péče, pokud dovoluje
méně zaškoleným lékařům poskytovat náročnější výkony, které má dle sazebníku
provádět jen druhoatestovaný doktor?
Vladimíra Bošková
Občanské sdružení na ochranu pacientů
