Muž, který přiměl televizi, aby před politiky neklečela
Sir Robin Day představoval v televizní práci nejvyšší kvalitu, toužil ale po něčem víc
Tento článek vyšel v úterý 8. srpna v deníku Guardian.
Sir Robin Day by se jistě byl suše zasmál kdyby se dověděl, že jeho úmrtí bylo v pondělí hlavní zprávou dne ve večerním zpravodajství rozhlasové stanice BBC Radio 4 v 18 hodin a pak v mnoha večerních zpravodajských relacích.
"Asi nebylo toho dne moc zpráv," poznamenal by a měl by pravdu. Day se téměř padesát profesionálně zabýval novinářstvím a dobře věděl, jak jeho profese funguje.
Navzdory své slávě byl Day skromný člověk a měl pocit, že se mu v životě nepodařilo dosáhnout všeho, čeho si předsevzal. Částečně byl tento pocit založen na pozapomenutém detailu z jeho životopisu. Ve všeobecných volbách v roce 1959 kandidoval Day do parlamentu za britskou Liberální stranu. Porazil ho ve volebním okrsku Hereford jeden etonský farmář, David Gibbson-Watt.
Day však byl už tehdy dobře znám jako "televizní politický komentátor a novinář" (tak ho charakterizoval v předvolebních článcích v roce 1959 deník Times) a brzo se měl stát důvěrně známou osobností v každé britské rodině, nejprve v investigativním pořadu televize BBC Panorama a pak ve svém desetiletí jako nenapodobitelný moderátor pořadu Question Time v televizi BBC - pořadu, který vznikl jako dočasná "náhražka" a který za Daye pravidelně sledovalo 7 milionů diváků.
A přesto říkával Day ve stáří svým přátelům, že by to býval všechno vyměnil za to, kdyby mohl být "nejskromnějším a nejnevýznamnějším poslancem". Robin Day strávil obrovské množství času na galerii, vyhrazené v britské Dolní sněmovně pro tisk, daleko více času, než tam tráví moderní Paxmani. I proto ho politikové považovali za vlastního navzdory častým hádkám, které s nimi vedl v televizním studiu.
Day byl romantik - vysvětlujeto také jeho extrovertního motýlka, jeho zvučný hlas, jeho až hlučné a energické vystupování, které - jak je tomu i u jiných ostýchavých lidí - zakrývalo jeho vnitřní nejistotu a učinilo ji pozitivem. Za pouhé tři roky, co začal pracovat pro komerční televizi ITV, už interviewoval mezinárodní politiky, jako byl egyptský prezident Násir - a - byl to televizní rekord - v roce 1958 poprvé Day podrobil britského premiéra Harolda Macmillana velmi ostrému televiznímu rozhovoru.
Day byl symbolem toho, že britská televize dosáhla dospělosti
Robin Day totiž symbolizoval to, že britské televize dosáhla dospělého věku. Potvrdili to po jeho smrti nesčetní jeho kolegové i nesčetné jeho oběti, včetně Margaret Thatcherové a Johna Humphryse. Komerční televize ITN přestala být vůči politikům na kolenou a donutila BBC, aby přijala tentýž agresivní styl interviewování.
Day byl přitom neobyčeně seriózní novinář, který napsal ve své autobiografii, The Grand Inquisitor, Velký inkvizitor, že "televizní rozhovor s ministerským předsedou musí být konstruktivním příspěvkem k demokratickému procesu, dialogem, který záležitosti vyjasní a osvětlí."
To navozuje dojem, že byly Dayovy interviewy snad nudné. Vůbec tomu tak nebylo. Day při vedení rozhovoru vystupoval trochu jako soudce (vždycky byl k tématu dokonale připraven), ale jeho rozhovory byly také neobyčejně zábavné. "Proč prosím vás musí člověk vašeho sociálního postavení, vašeho šarmu a vaší osobnosti chodit pro sex k prostitutkám?" zeptal se Robin Day lorda Lamptona, ministerského náměstka v konzervativní vládě Edwarda Heathe, když se ukázalo, že Lampton strávil noc s dvěma prostitutkami. Začátkem sedmdesátých let nebývalo zvykem ptát se v televizi na takovéto věci, ani se většinou na takové otázky neodpovídalo. Avšak Lapton (měl na sobě černé brýle) odpověděl, že většina mužů by takovou příležitost přijala dychtivě.
Často stačilo, že Robin Day nad nějakým nehorázným výrokem politika jen pozvedl jedno obočí. Vzdávali se poté i ministři, kteří byli proslulí co největší vyhýbavostí. Nakonec to ukázal i slavný záběr z Dayova rozhovoru s konzervativním ministrem obrany Johnem Nottem, který se znovu vysílal v televizi v pondělí večer jako součást Dayova nekrologu.
"Proč by neměli televizní diváci věřit výrokům námořního důstojníka v činné službě, když kritizuje škrty v rozpočtu pro námořnictvo, spíše než nějaké dočasné osoby - politika, který - mohu-li to tak říci, je tady dnes a zítra zmizí ze scény," zeptal se Day. Ministr obrany John Nott si v reakci na tuto otázku utrhl z klopy přenosný mikrofon, praštil jim o stůl ve studiu, vstal a uprostřed vysílání odešel. Jak odcházel, bylo slyšet Robina Daye: "Děkujeme vám, pane Notte."
Politikové věděli, že Sir Robin Day je velká osobnost. Měli ho rádi a respektovali ho, i když v roce 1987 se ho Margaret Thatcherová pokusila ponížit tím, že mu v rozhovoru opakovaně říkala "Pane Dayi", namísto "Sire Robine", přestože byl předtím povýšen do šlechtického stavu (je to ekvivalent státní ceny, pozn. JČ).
Jednou se Robin Day zeptal Margaret Thatcherové, jestli hodlá propustit některé své ministry. Odpověděla: "Zacházíte dál, než si přeju jít." "No, přirozeně, od toho tady přece jsem, paní ministerská předsedkyně," odpověděl Day. "No, a já jsem zase tady od toho, abych vám v tom zabránila," reagovala Thatcherová.
Ze zpětného pohledu je zjevné, že bylo pro Daye tragické, když se v roce 1989 rozhodla BBC ho nahradit ve funkci moderátora pořadu Question Time mladším reportérem. Dayovi bylo teprve 66 a mohl dělat vynikající práci ještě celou řadu let. Byla to chyba na obou stranách.
Day žil v posledních letech svého života sám v bytě nedaleko Dolní sněmovny a většinou obědval u stolu právníků ve svém oblíbeném klubu Garrick. Bedlivě sledoval vývoj britského práva a četl množství politické literatury, zejména životopisy. K stáru začal být Day víc konzervativní a jako většina lidí ve většině profesí často vyjadřoval názor, že televize i politika začíná výrazně degenerovat. Vzhledem k svému vysokému standardu měl pravdu i v tom.
