středa 16. srpna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Česká televize:
  • Včera zasedala Rada ČT: S Chmelíčkem se to houpe (Tomáš Pecina) Televize Nova: Dotaz Radě RRTV podle zákona o svobodném přístupu k informacím:
  • Komu patří soukromé české televize? (Tomáš Pecina) Literární noviny mají jediný možný recept na porozumění skutečnosti:
  • Jakub Patočka: Čulíkův text v plné verzi nezveřejním kvůli názorům, které jsou v něm obsaženy Svoboda projevu je nedělitelná: Jaké názory se nehodí Literárním novinám:
  • Být "angažovaný objektivní novinář" je nesmysl (Jan Čulík) Reakce:
  • K projektu "Dokážu to?" V jeho prvním roce došlo k nesrovnalostem (Jiří Ovečka, ČT) Dotaz a odpověď:
  • Giňa a Augustová: jak jste to mysleli? (Tomáš Pospíšil, TP) Byty v ČR:
  • Neplatiči nájemného budou dopadeni (František Roček) Oznámení:
  • Petice za úctu členům odbojové skupiny bratří Mašínů (Martin Vadas)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

    Aktualizace, středa 17.15: Dušan Chmelíček neplní svůj projekt

    Jana Dědečková, členka Rady ČT

    Tiskové prohlášení, 16.8.2000 14:57

    Jsem velmi znepokojena, že trvá dlouholeté nepochopení zákonem vymezené úlohy Rady ČT, a to nejen ze strany novinářů, ale hlavně, a to mě znepokojuje nejvíce, ze strany samotného generálního ředitele ČR.

    Ze zákona č.483/1991 SB § 8 o ČT jasně vyplývají povinnosti členů Rady, které jsou v jejich působnosti. Pokud tedy GŘ chce po členech Rady ČT, aby znali ČT zevnitř, hovořili se zaměstnanci a svůj názor na chod ČT si vytvářeli na základě těchto poznatků, jak uvedl dnes na Radiožurnálu v pořadu Ozvěny dne, žádá jasné překročení jejich pravomocí, a tedy porušení zákona. Smyslem činnosti Rady ČT je jednat v prvé řadě v zájmu občanů - koncesionářů, k čemuž jí dává mandát Poslanecká sněmovna, a ne v marginálním zájmu zaměstnanců televize, které GŘ Chmelíček ve svých veřejných vystoupeních střídavě hájí nebo dehonestuje.

    Opět proto důrazně opakuji: GŘ Chmelíček dostal mandát řídit ČT jako prestižní součást národní kultury a rozhodovat o mnoha miliardových příspěvcích od koncesionářů na základě projektu. Tento projekt psal coby zaměstnanec ČT, tedy jako někdo, kdo vnitřní chod ČT důvěrně zná a ve svém projektu ho velmi dobře popsal.

    Na základě této znalosti si sám vytyčil termíny zásadních úkolů, vedoucích ke zkvalitnění ČT. Tyto termíny NEPLNÍ. Tyto a další rozpory konstatovala Rada na svém zasedání 11.7.2000 a nespokojila se ani s osobním vysvětlením GŘ 15.8.2000, jak dokládá zápis z tohoto jednání.


  • Včerejší zasedání Rady České televize bylo bouřlivé a zdá se, že se blíží odvolání generálního ředitele Dušana Chmelíčka. Více o tom v článku Tomáše Peciny v tomto vydání Britských listů.

  • Literární noviny zveřejňují jen články se "správnými" názory, "nesprávným" názorům je šéfredaktor Jakub Patočka ochoten dát pouze omezený prostor v rubrice reakcí čtenářů, takže článek Jana Čulíka, kritizující novinářský aktivismus, v Literárkách nevyjde. Je to neférové vůči čtenářům tohoto listu, jinak je to jistě jedno, o důvěryhodnosti a nestrannosti Literárních novin si může udělat z této praxe každý vlastní obrázek. - Koncem června kritizoval Jan Čulík novinářský aktivismus Jaromíra Štětiny. Štětina spolupracuje s aktivisticko-novinářskou organizací Člověk v tísni, což jsou přátelé Jakuba Patočky. Proto zrušil Jakub Patočka Čulíkův sloupek v Literárkách a zveřejnil od té doby ve svém listě čtyři texty, přímo či nepřímo kritizující Čulíkovy názory, aniž by jejich nositeli poskytl možnost předložit v Literárních novinách svou vlastní argumentaci. Čulík nejprve poslal ke štětinovské kontroverzi do Literárek svůj přibližně dvou a čtvrt stránkový text a žádal o právo na odpověď, Patočka se vyádřil, že je text nutno zkrátit. Čulík na to přistoupil; než to bylo vyřízeno ve spolupráci s Jiřím Vančurou, členem redakční rady Literárek, na něhož se Čulík obrátil jako na nezávislého arbitra (Čulík vyškrtl věty, které k vyškrtnutí doporučil Jiří Vančura), Jakub Patočka otiskl v Literárkách na čelném místě (titulní strana a strana 3) na prostoru větším než celá jedna tisková strana text Jaromíra Štětiny "Obrana angažovaného novinářství", který byl - podle starého dobrého rudoprávního mustru z doby komunismu - přímou reakcí na Čulíkovu dosud nezveřejněnou argumentaci! Jan Čulík tedy po dohodě s Jiřím Vančurou svůj původní text přepracoval, aby tím reagoval i na Štětinův text - konečný Čulíkův článek měl - podle původního doporučení Jiřího Vančury - čtyři stránky. (Tomáš Pecina k tomu sarkasticky poznamenal, aby to s Janem Čulíkem nedopadlo jak s Jiřím Suchým v osmdesátých letech: ten přepisoval své texty kvůli požadavkům cenzorů tolikrát, že z toho málem zblbnul.) Předvčírem k tomu poslal Tomáš Pecina Britským listům noticku, kterou jsem hned nezveřejnil: zdálo se mi, že je ta poznámka příliš kritická a  že je nutno od lidí nejprve očekávat apriori slušné, etické jednání, dávat jim benefit of the doubt. Prostě jsem nevěřil, že by Literárky po otištění čtyř textů, reagujících kriticky na názory Jana Čulíka, nedaly plný prostor vyjádření kritizované strany. Rozhodl jsem, že počkám, byl jsem přesvědčen, že můj text v Literárkách v plné verzi vyjde. Tomáš Pecina předvčírem napsal:

    Poznámka TP: S jistým pobavením pozoruji nejnovější vývoj sporu Čulík-Epicentrum+Člověk v tísni+Literární noviny+Syndikát novinářů+zbytek světa a sleduji, jak se z Jana Čulíka stává novodobý Jan Hus, když pošetile očekává, že svou "pravdou" nebo "slovem" může přesvědčit členy koncilu, ať už Etické komise Syndikátu novinářů nebo kruhu osob, které rozhodují o tom, co smí být publikováno v LtN. Vše ale zůstane v normálu a redakci Literárek ani nenapadne, aby své čtenáře Čulíkovými názory znepokojovala. Ještě několik měsíců budou krmeni negativními informacemi "o Čulíkovi", aniž by si měli možnost - pokud nejsou čtenáři Britských listů - přečíst si jediný autentický řádek Čulíkova textu. Jak by řekl kolega Miloš Štěpánek, recidiva totality par excellence.

    Měl jsem dojem, že to Tomáš Pecina přehání. Nyní jsem poněkud zklamán, že mu jeho předpovědi, jak se zdá, víceméně vycházejí. Včera se totiž ozval Jakub Patočka s tím, že shrnující článek Jana Čulíka ke štětinovské kontroverzi v plné verzi neotiskne, protože nesouhlasí s jeho obsahem:

    "Ahoj Honzo,

    Ten text je delsi nez jedna tiskova strana v Literarnich novinach. Ja Ti vsak k nazorum, ktere v nem formulujes, nemohu poskytnout vice nez jednu tretinu strany -- kompletni prostor pro ohlasy. Nebudu tedy tisknout rozsahem text delsi nez jednu ctvrtinu z  toho, co jsi mi poslal.

    Svoboda projevu je nedělitelná. Novinářská integrita se velmi lehce ztratí a velmi těžko nabývá. Nemá asi smyslu, aby autoři usilovali o zveřejnění svých článků v Literárních novinách, a aby čtenáři, kteří hledají něco nového, Literárky četli, pokud je šéfredaktor ochoten publikovat jako hlavní texty jen články, které odpovídají jeho názorům. Komunikační hodnota každého média je nepřímo úměrná jeho předpověditelnosti. Tiskne-li list jen názory, které se shodují s názory šéfredaktora, komunikační hodnota takového periodika není pro přemýšlivého čtenáře příliš velká. Korespondenci Jakub Patočka - Jan Čulík v této věci zveřejňujeme v plné verzi, stejně jako článek, který Literární noviny nebudou tisknout, protože Jan Čulík ho zkracovat nebude. (JČ)

  • Deprimující básně v Britských listech. "Pesimismus ani v tunelu není životný," varuje nad verši katolického básníka Bohuslava Reynka jeden čtenář, který si nepřeje být jmenován:

    "Hubených let holé hnáty
    do čekání zajaté.
    Suky v dlaních. V hlíně paty.
    A kolena nemáte."

    To by věru cestující v metru povzbudilo.

    Myslím, že BL paraziticky zneužívají "cizí nápady" - jinak řečeno, kdyby BL před 2 roky přišly s nápadem, že by se do metra mohla místo reklamy semtam strčit i nějaká poezie, tak pak by se mohly uvozovat ´co takhle dát do metra´.

    Takto mi přijdete jako parazit, který se snaží zachytit na kdejakém viditelném místě, které v ČR vzniklo a prohlašovat, že by to šlo dělat lépe."

    Poznámka JČ: Samozřejmě, že většina mých myšlenek není originální, upozorňuji už léta, že jsem obchodník s použitým zbožím: využívám jen náhodné výhody, že dvacet let stojím mezi dvěma společnostmi, britskou a českou, a tak systematicky komunikuji zkušenosti z jedné společnosti do druhé a obráceně. Právě konfrontací různých civilizačních zvyklostí se rozrušují neživotné konvence a vznikají nové myšlenky. To, čím, jsou někteří čtenáři v Britských listech skandalizováni a šokováni, je normální západní praxe. - Nepůvodní ideu Poezie pro cestující mám z londýnského metra, v Británii se posléze knižní antologie Poems on the Underground prodalo více než sto tisíc výtisků.

    V českém kontextu jsem však tuto myšlenku poprvé rozšířil já, a to v první polovině devadesátých let. Myšlenka se velmi zalíbila Evě Kantůrkové tehdejší předsedkyni Obce spisovatelů. Dokonce vybrali čeští bohemisté pro tento projekt celou řadů básní, ale nakonec se nepodařilo sehnat na umístění básní v metru peníze.

    Nynější Poezie pro cestující je iniciativa jiné skupiny.

    Kritizuji současný výběr básní v pražském metru právě proto, že jsou to verše víceméně bez chuti a bez zápachu: zdá se, jako by vládla obava, aby ty verše lidi moc neznepokojovaly, aby je nevytrhovaly z konvenčního myšlení, aby se jejich šedá mozková hmota raději nepohnula. Jenže poezie taková není. A rolí umění (a novinářství) je vytrhovat lidi z konvenčního myšlení. Cituji Josefa Škvoreckého:

    Literatura jeví jednu zvláštní vlastnost (nemluvím o výjimkách: fakt, že některé vrány jsou bílé, neruší platnost zologického druhu jakožto vybarveného černým peřím): je to kritika života, jak po Matthewu Arnoldovi konstatovali tak mnozí: kritika radikální, nekomunální a happy end ve smyslu (přesvědčivě) optimistického vyznění je v ní bílá vrána. Souvisí to asi s postřehem Colina Wilsona (The Craft of Fiction, 1976), že "velký spisovatel je prokurátor, jenž si dává záležet, aby obhajobu nepřipustil ke slovu... Je vždycky svědkem obžaloby života, nikdy se nesnaží prezentovat také obhajobu života..." Je-li ten postřeh správný - no, ověřte si ho statisticky na klasicích, zdálo by se, že knihy takových spisovatelů musejí vést k deprimující pochmurnosti, a stalinští literární plácalové také často zatracují díla, která "ubíjejí čtenáře svým pesimismem". Ale z dějin literatury samozřejmě známe ten banální jev, jemuž staří Řekové říkali katarze a který se dá psychologicky vysvětlit mnoha způsoby. Také tím, že už čirá tvůrčí energie sálající z velkého, byť mahagonově černého díla, intenzita morálního rozhořčení, úděsná nádhera vize, která náš konvenčně barevný svět zabarvuje smolný teplem pekla, vyvolává prostě ve čtenáři pravý opak ubíjející deprese. V literatuře ubíjí a deprimuje pouze mělkost nebo předstíranost citu: nikoli nadsázka, nikoli jednostrannost, ohnutí leninského realisticky odrážejícího zrcadla tlakem imaginace tak, že se promění v křivé zrcadlo Jonathana Swifta.

    (Josef Škvorecký - Antonín Brousek, Na brigádě, 68 Publishers, Toronto, 1979, str. 217-218)

    Cesta tmou

    Kdo chodí tmami
    napřáhne dlaně.
    Strom v cestě mámí,
    zkrvácí stráně.

    Čí stín jde s námi
    za rány dlaně?
    Cest cíl neznámý
    chce peníz daně.

    Strom neuhýbá
    a neposvítí.
    Strom, černá ryba
    v mraku síti.

    Strom mezi stíny
    a země pustá.
    Kdy luny - viny
    zahoří ústa?

    Kdy luna poví
    plamenem ticha,
    kdy vina slovy,
    proč kámen vzdychá?

    (Bohuslav Reynek)

  • Ideologie a propaganda ve Svobodné Evropě. Poznamenává M.J.:

    Dobry den, zasilam "zajimavy" prispevek novinarske prace. Pro me to osobne predstavuje asi jeden z nejhorsich prispevku, ktere jsem kdy cetl. Mozna by se mela vyhlasit soutez o nejhorsi novinare, Zlata zumpa.

    Svátek nebo ostuda? http://www.idnes.cz/IdsKosile/zpravodajstvi/rfe.asp?x=/rfe/clanky/A000815152626rfe_has

    Poznámka JČ: To je překvapení. Karel Sedláček patří k nejslabším komentátorům této stanice, přiznávají to i sami členové redakce. Text je přesnou ukázkou onoho nepřemýšlivého, propagandistického aktivismu, který kritizuji v článku "Být ´angažovaný objektivní novinář´ je nesmysl ", zveřejněném v dnešních BL.

  • Kvůli pojišťovacím podvodům s motorovými vozidly stíhají pracovníci Krajského úřadu vyšetřování v Hradci Králové dva místní policisty a několik dalších lidí.

  • V horku vzniká v Praze v důsledku přílišného množství automoblů fotochemický smog a dráždivý přízemní ozón, varuje hygienik hlavního města Prahy. Ozón dráždí oči a sliznice dýchacích cest, může vyvolat kašel, bolesti hlavy a pocity únavy, avšak úřady zásahy proti nesmyslně velkému automobilovému provozu v Praze zjevně neplánují.

  • Salzmann nebude obviněn. Vyšetřovatel nehodlá obvinit ani znovu vyslýchat bývalého ředitele Komerční banky a současného senátora Richarda Salzmanna (ODS) v souvislosti s osmimiliardovými ztrátovými obchody této banky v transakci s firmou B.C.L.

  • 105 000 Kč za poskytnutí informací ze státního úřadu je správná cena. Vrchní ředitel ekonomické sekce ministerstva školství Zdeněk Bernard, který za poskytnutí informace ze svého resortu žádal 105.000 korun, odmítá názor senátora ODA Michaela Žantovského, že svým přístupem sabotoval zákon o svobodném přístupu k informacím a měl by rezignovat.

  • Šalamounské řešení: ministerstvo kultury konstatuje, že ve státních památkách dvojí ceny nejsou, ale cizinci musejí víc platit za cizojazyčného průvodce. Při návštěvě památek spravovaných ministerstvem kultury mohou cizinci platit stejné vstupné jako obyvatelé České republiky. Zahraniční turisté si ale musejí připlatit v případě, že si zvolí výklad v některém z cizích jazyků, konstatovalo ministerstvo.

  • Komu byla v r. 1993 udělena licence TV Nova. Soubor důležitých dokumentů z RRTV, z nichž zřejmě vyplývá, že právní předchůdce firmy CME, společnost CEDC, se přímo podílel na správním řízení v rámci udělování licence pro TV Nova (na rozdíl od Vladimíra Železného), je v Britských listech na tomto místě.

  • Úřad vlády mlčí; to, že existuje jakýsi zákon o  přístupu k informacím je mu jedno? V zájmu vlastní důvěryhodnosti by měl vedoucí Úřadu vlády, ministr Karel Březina Britským listům vysvětlit, z jakých důvodů byl osvobozen od povinné vojenské služby, když podle oficiálního životopisu sportuje. Tiskový mluvčí Úřadu vlády Libor Rouček je Britským listům - také podle zákona o přístupu k  informacím - dlužen odpověď na otázku, jaký má plat zaměstnanec Úřadu vlády Jindřich Marek.

  • Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

  • Proč píší Jaromír Štětina a Petra Procházková takto zaujaté články ve prospěch Grigorije Javlinského? Je k dispozici finanční audit "agentury Epicentrum" Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové, aby bylo zjevné, jak je financována? Britské listy požádaly Jaromíra Štětinu o rozhovor, aby tyto skutečnosti objasnil. Jaromír Štětina rozhovor odmítl, protože jsou Britské listy "neseriozní", a namísto toho hodlá Jana Čulíka žalovat. Ochota podrobit se nezávislému kritickému zkoumání Britských listů v rozhovoru s nimi však autoritu interviewované osoby posiluje, neochota ji naopak oslabuje.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|