|
Co je nového v České republiceAktualizace, středa 17.15: Dušan Chmelíček neplní svůj projektJana Dědečková, členka Rady ČTTiskové prohlášení, 16.8.2000 14:57Jsem velmi znepokojena, že trvá dlouholeté nepochopení zákonem vymezené úlohy Rady ČT, a to nejen ze strany novinářů, ale hlavně, a to mě znepokojuje nejvíce, ze strany samotného generálního ředitele ČR. Ze zákona č.483/1991 SB § 8 o ČT jasně vyplývají povinnosti členů Rady, které jsou v jejich působnosti. Pokud tedy GŘ chce po členech Rady ČT, aby znali ČT zevnitř, hovořili se zaměstnanci a svůj názor na chod ČT si vytvářeli na základě těchto poznatků, jak uvedl dnes na Radiožurnálu v pořadu Ozvěny dne, žádá jasné překročení jejich pravomocí, a tedy porušení zákona. Smyslem činnosti Rady ČT je jednat v prvé řadě v zájmu občanů - koncesionářů, k čemuž jí dává mandát Poslanecká sněmovna, a ne v marginálním zájmu zaměstnanců televize, které GŘ Chmelíček ve svých veřejných vystoupeních střídavě hájí nebo dehonestuje. Opět proto důrazně opakuji: GŘ Chmelíček dostal mandát řídit ČT jako prestižní součást národní kultury a rozhodovat o mnoha miliardových příspěvcích od koncesionářů na základě projektu. Tento projekt psal coby zaměstnanec ČT, tedy jako někdo, kdo vnitřní chod ČT důvěrně zná a ve svém projektu ho velmi dobře popsal. Na základě této znalosti si sám vytyčil termíny zásadních úkolů, vedoucích ke zkvalitnění ČT. Tyto termíny NEPLNÍ. Tyto a další rozpory konstatovala Rada na svém zasedání 11.7.2000 a nespokojila se ani s osobním vysvětlením GŘ 15.8.2000, jak dokládá zápis z tohoto jednání.
Poznámka TP: S jistým pobavením pozoruji nejnovější vývoj sporu Čulík-Epicentrum+Člověk v tísni+Literární noviny+Syndikát novinářů+zbytek světa a sleduji, jak se z Jana Čulíka stává novodobý Jan Hus, když pošetile očekává, že svou "pravdou" nebo "slovem" může přesvědčit členy koncilu, ať už Etické komise Syndikátu novinářů nebo kruhu osob, které rozhodují o tom, co smí být publikováno v LtN. Vše ale zůstane v normálu a redakci Literárek ani nenapadne, aby své čtenáře Čulíkovými názory znepokojovala. Ještě několik měsíců budou krmeni negativními informacemi "o Čulíkovi", aniž by si měli možnost - pokud nejsou čtenáři Britských listů - přečíst si jediný autentický řádek Čulíkova textu. Jak by řekl kolega Miloš Štěpánek, recidiva totality par excellence. Měl jsem dojem, že to Tomáš Pecina přehání. Nyní jsem poněkud zklamán, že mu jeho předpovědi, jak se zdá, víceméně vycházejí. Včera se totiž ozval Jakub Patočka s tím, že shrnující článek Jana Čulíka ke štětinovské kontroverzi v plné verzi neotiskne, protože nesouhlasí s jeho obsahem: "Ahoj Honzo, Ten text je delsi nez jedna tiskova strana v Literarnich novinach. Ja Ti vsak k nazorum, ktere v nem formulujes, nemohu poskytnout vice nez jednu tretinu strany -- kompletni prostor pro ohlasy. Nebudu tedy tisknout rozsahem text delsi nez jednu ctvrtinu z toho, co jsi mi poslal. Svoboda projevu je nedělitelná. Novinářská integrita se velmi lehce ztratí a velmi těžko nabývá. Nemá asi smyslu, aby autoři usilovali o zveřejnění svých článků v Literárních novinách, a aby čtenáři, kteří hledají něco nového, Literárky četli, pokud je šéfredaktor ochoten publikovat jako hlavní texty jen články, které odpovídají jeho názorům. Komunikační hodnota každého média je nepřímo úměrná jeho předpověditelnosti. Tiskne-li list jen názory, které se shodují s názory šéfredaktora, komunikační hodnota takového periodika není pro přemýšlivého čtenáře příliš velká. Korespondenci Jakub Patočka - Jan Čulík v této věci zveřejňujeme v plné verzi, stejně jako článek, který Literární noviny nebudou tisknout, protože Jan Čulík ho zkracovat nebude. (JČ)
"Hubených let holé hnáty To by věru cestující v metru povzbudilo. Myslím, že BL paraziticky zneužívají "cizí nápady" - jinak řečeno, kdyby BL před 2 roky přišly s nápadem, že by se do metra mohla místo reklamy semtam strčit i nějaká poezie, tak pak by se mohly uvozovat ´co takhle dát do metra´. Takto mi přijdete jako parazit, který se snaží zachytit na kdejakém viditelném místě, které v ČR vzniklo a prohlašovat, že by to šlo dělat lépe." Poznámka JČ: Samozřejmě, že většina mých myšlenek není originální, upozorňuji už léta, že jsem obchodník s použitým zbožím: využívám jen náhodné výhody, že dvacet let stojím mezi dvěma společnostmi, britskou a českou, a tak systematicky komunikuji zkušenosti z jedné společnosti do druhé a obráceně. Právě konfrontací různých civilizačních zvyklostí se rozrušují neživotné konvence a vznikají nové myšlenky. To, čím, jsou někteří čtenáři v Britských listech skandalizováni a šokováni, je normální západní praxe. - Nepůvodní ideu Poezie pro cestující mám z londýnského metra, v Británii se posléze knižní antologie Poems on the Underground prodalo více než sto tisíc výtisků. V českém kontextu jsem však tuto myšlenku poprvé rozšířil já, a to v první polovině devadesátých let. Myšlenka se velmi zalíbila Evě Kantůrkové tehdejší předsedkyni Obce spisovatelů. Dokonce vybrali čeští bohemisté pro tento projekt celou řadů básní, ale nakonec se nepodařilo sehnat na umístění básní v metru peníze. Nynější Poezie pro cestující je iniciativa jiné skupiny. Kritizuji současný výběr básní v pražském metru právě proto, že jsou to verše víceméně bez chuti a bez zápachu: zdá se, jako by vládla obava, aby ty verše lidi moc neznepokojovaly, aby je nevytrhovaly z konvenčního myšlení, aby se jejich šedá mozková hmota raději nepohnula. Jenže poezie taková není. A rolí umění (a novinářství) je vytrhovat lidi z konvenčního myšlení. Cituji Josefa Škvoreckého: Literatura jeví jednu zvláštní vlastnost (nemluvím o výjimkách: fakt, že některé vrány jsou bílé, neruší platnost zologického druhu jakožto vybarveného černým peřím): je to kritika života, jak po Matthewu Arnoldovi konstatovali tak mnozí: kritika radikální, nekomunální a happy end ve smyslu (přesvědčivě) optimistického vyznění je v ní bílá vrána. Souvisí to asi s postřehem Colina Wilsona (The Craft of Fiction, 1976), že "velký spisovatel je prokurátor, jenž si dává záležet, aby obhajobu nepřipustil ke slovu... Je vždycky svědkem obžaloby života, nikdy se nesnaží prezentovat také obhajobu života..." Je-li ten postřeh správný - no, ověřte si ho statisticky na klasicích, zdálo by se, že knihy takových spisovatelů musejí vést k deprimující pochmurnosti, a stalinští literární plácalové také často zatracují díla, která "ubíjejí čtenáře svým pesimismem". Ale z dějin literatury samozřejmě známe ten banální jev, jemuž staří Řekové říkali katarze a který se dá psychologicky vysvětlit mnoha způsoby. Také tím, že už čirá tvůrčí energie sálající z velkého, byť mahagonově černého díla, intenzita morálního rozhořčení, úděsná nádhera vize, která náš konvenčně barevný svět zabarvuje smolný teplem pekla, vyvolává prostě ve čtenáři pravý opak ubíjející deprese. V literatuře ubíjí a deprimuje pouze mělkost nebo předstíranost citu: nikoli nadsázka, nikoli jednostrannost, ohnutí leninského realisticky odrážejícího zrcadla tlakem imaginace tak, že se promění v křivé zrcadlo Jonathana Swifta. (Josef Škvorecký - Antonín Brousek, Na brigádě, 68 Publishers, Toronto, 1979, str. 217-218)
Cesta tmouKdo chodí tmaminapřáhne dlaně. Strom v cestě mámí, zkrvácí stráně.
Čí stín jde s námi
Strom neuhýbá
Strom mezi stíny
Kdy luna poví (Bohuslav Reynek)
Dobry den, zasilam "zajimavy" prispevek novinarske prace. Pro me to osobne predstavuje asi jeden z nejhorsich prispevku, ktere jsem kdy cetl. Mozna by se mela vyhlasit soutez o nejhorsi novinare, Zlata zumpa. Svátek nebo ostuda? http://www.idnes.cz/IdsKosile/zpravodajstvi/rfe.asp?x=/rfe/clanky/A000815152626rfe_has Poznámka JČ: To je překvapení. Karel Sedláček patří k nejslabším komentátorům této stanice, přiznávají to i sami členové redakce. Text je přesnou ukázkou onoho nepřemýšlivého, propagandistického aktivismu, který kritizuji v článku "Být ´angažovaný objektivní novinář´ je nesmysl ", zveřejněném v dnešních BL.
Druhý výbor z
Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium
Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém
knihkupectví Kosmas přímo na této
adrese. Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)
Výběr textů z posledních dní: |