Příliš mnoho lidí je si příliš jisto, jak přínosné je klonování

Vybíráme z komentáře Anne McElvoyové, který vyšel ve středu 17. srpna v deníku Independent.

Nejlepší odpověď, jakou jsem kdy slyšela od jednoho miliantního aktivisty, když vysvětloval své pravdy o životě, o vesmíru a o všem, byla: "Je to přece proboha úplně jasné, ne?" Odpověděla jsem: "Chtěl bych si alespoň o jediné věci být tak stoprocentně jistá, jak si jste vy jistý o všem."

A to mi shrnuje celou debatu o kladech a záporech klonování kmenových buněk. O morální výšiny tady bojují stoupenci dvou diametrálně odlišných názorů, kteří jsou si svou věcí také nesmírně jistí. Upřímně řečeno, zdá se mi, že oběma stranám chybí nějaký mikroprocesor. Když konstatoval ministr pro vědu Lord Sainsbury, že "důležitý prospěch, který z toho plyne, převáží veškeré pochybnosti, které snad máme," slyším příliš sebevědomý, až hysterický hlas někoho kdo má komplex nadřazenosti.

Pozitivní potenciál klonování kmenových buněk je jistě obrovský. Ale chce nám Lord Sainsbury opravdu říci, že nezná žádné obavy, za žádných okolností, které by snad někdy mohly na tím pozitivním potenciálem převážit?

V takovýchto záležitostech je ministr Sainsbury pro Tonyho Blaira trochu břemenem. Přesvědčil Blaira obdobnými slovy i o geneticky modifikovaných potravinách - že jsou tak senzační, že to "převáží veškeré pochybnosti, které snad máme". Premiér pak všude vykládal, jak vynikající jsou ty modifikované potraviny, než si všiml, že publikum nespokojeně pokašlává a ptá se, jestli bychom nemohli na chvilku počkat a trochu si to rozmyslet, než firma Monsanto dostane darem celý svět.

Pak ovšem přišli aktivisté z druhé strany a uvědomila jsem si, že ani s nimi nemám nic společného. Jsou to lidé, kteří si jsou hystericky o všem stoprocentně jisti. Má to velmi málo společného s měnícím se, nezvládnutelným, zmateným a matoucím světem, v němž žijeme.

Obě strany se také zmocnily senzační interkontinentální superzbraně - bomby etiky. Teď, když britská vláda schválila liberalizaci zákona z roku 1990 o lidském oplodňování a embryologii, takže je nyní možné odebírat kmenové buňky z embryií, budou se tou etickou bombou navzájem mlátit.

Zastánci nedotknutelnosti života vždycky tvrdili, že jakýkoliv zásah po oplodnění je neetický. Ale jejich neschopnost připustit, že by mohl existovat potenciál na odstraňování utrpení, je pro nedogmatiky nepřesvědčivý. Musíme se jen zeptat, jestli bychom přijali léčbu, založenou na kmenových buňkách z embrya, kdyby opak měl znamenat, že naše dítě nebo náš partner zemře, a hned je zřejmé, že taková morální póza by byla zlikvidována možností zachránit zbytečnou ztrátu zralého života.

Naproti tomu opační dogmatikové mezi vědci tvrdí, že veškerý vědecký pokrok musí být dobrý. Prohlašují, že je neetické potlačovat rozvoj technologie, která může odstraňovat utrpení. To je taky nepřijatelné. Je absurdní obviňovat někoho, kdo po zralém uvážení skutečně dospěl k názoru, že embrya by měla být chráněna před vědeckými experimenty stejně jako rozvinutější plod, že je jeho postoj neetický. Můžete s nimi nesouhlasit, ale prosím, mějte tu slušnost, že je nebudete považovat za hloupější nebo za morálně pokleslejší, než jste vy sami.

Instinkt vůči opatrnosti by neměl být úplně potlačován, ani těmi z nás, kdo nejsou přesvědčeni argumentem, že jsou velmi mladá embrya stejná jako rozvinutější plod či jako narozené dítě, a tedy nedotknutelná.

Když slyším ty smělé hlasy, plné sebedůvěry, který tvrdí, že bychom měli nechat panovníky divoké hranice biotechnologie určovat tempo pokroku bez omezení, protože před námi leží jen odstraňování bolesti bez jakýchkoliv záporných stránek, divím se, kde čerpají své zásoby utopické sebedůvěry.

Obrana individuálního lidského života je důležitá, není to jen předpis v nějakém zastaralém Vatikáně. Čím víc jdeme směrem ke společnosti, posedlé dokonalostí a možností dosáhnout dokonalosti, tím pochybnější budou následky pro ty z nás, kteří unikli kvalitativní kontrole. Debata o klonování kmenových buněk je jen předehrou k daleko problematičtější debatě, zda by mělo být povoleno reprodukční klonování.

Asociace britských lékařů sice oficiálně klonování lidských bytostí odmítá, ale odmítá také lidové znepokojení ohledně vytváření totožných lidí: "Lidi mají prostě jen instinktivní pocit, že je to něco odporného," bagatelizuje tuto otázku její diskusní dokument.

Ve skutečnosti však existují dobré důvody, které shrnul nehysterický lord Habgood, bývalý liberální Arcibiskup z Yorku. Každý etický systém, vysvětluje Habgood, je založen na určité představě, co jsou lidé. Klonování má potenciál tuto sociální představu významně pozměnit. Lidi jsou schopni dělat opravdová zvěrstva těm členům svého biologického druhu, o nichž byli přesvědčeni ve válce, že to vlastně "nejsou lidi".

"Zacházet s genetickým jádrem lidské bytosti jako s manipulovatelným předmětem znamená zkompromitovat inividuální jinakost přímo u jejích kořenů," píše Habgood. To přece stojí za úvahu - ať jsme či nejsme nábožensky založení..

Klonování je téma tak dramatické a má tak obrovský dosah, ať už dobrý či špatný, že to soustřeďuje naši přetíženou mysl na to, jak dalece bychom měli využívat lidský život jen jako prostředek k dosažení určitých cílů, ať jsou jakkoliv pokrokové. Protože nejsem svou letorou fundamentalista, nemám na to absolutní odpověď. Jsme na dobrodružné cestě, vědecké i morální, a konečný cíl neexistuje.

Jak na to férově poukázala Britská lékařská asociace, nikdo nežádá, aby se experimentovalo s embryi staršími 14 dní. Existují důkazy o tom, že první zárodky nervového systému vznikají v plodu až v šesti týdnech, tak raná embrya nepociťují žádnou bolest. Podle mého názoru to stačí na to, abychom přijali vládní doporučení povolit klonování kmenových buněk.

Velmi bych však byla proti rozšíření těchto čtrnácti dní či proti pěstování embryí, třeba bez mozků, jen jako zásobáren orgánů. Dlouho to nebude trvat, než se dostaneme do této etapy diskuse. Technologie je na dohled.

Konec konců jsme právě prožili století, v němž byl lidský život často bezcenný - a to nejen ve Stalinově a Hitlerově režimu. Nadšení pro eugeniku vedlo naprosto úctyhodné švédské, norské, finské a dánské sociální demokraty k tomu, že arogantně a škodlivě vnutili sterilizaci ženám, které se nechovaly, jak si tito údajně osvícení politikové představovali. Založili svá "zlepšování" na těch nejlepších úmyslech. Důsledky však byly přesto ponižující.