Jak se chovám k reklamě?
Reklama má dnes tisíc tváří i podstat, ale já se tu asi stihnu vyjádřit jen o reklamě kolem silnic, v televizi a na webu.
Znám chytré lidi - a obdivuju je - kteří se k reklamě nechovají nijak. Jde mimo ně, nezasáhnuvši je ani nehýtkem. Závidím jim, protože mne reklama vysloveně ruší. Při řízení auta - nejsem rodilý řidič, učil jsem se na stará třiatřicetiletá kolena, a ještě po tuctu let řízení můj mozek musí pracovat, neveze se, a tudíž vím, co na billboardech je. Ojediněle je tam i něco vtipného, s trochou jazykového humoru. Ale z 90 % míří reklama na blbce tak neskrývaně, že z toho mám depresi národní hrdosti.
Ti obchodníci a tvůrci reklam přece nejsou žádní amatéři, a vědí, co nejvíc zabere a jakých kupců je v Česku nejvíc, ne? Když už se dívám na televizi, spílám nejen Nově za to vkládání reklam do filmů, ale i principu rychlého přistrkování reklam za pěkný film na ČT - po dokoukání má duše mít chvíli klidu k rozjímání, aby v ní esteticky doznělo, co do ní právě vstoupilo. Ale já se vymrštím, abych vypnul zvuk i obraz a nespatřil, kolik dnes letící teploměr hlásá, že je v "kokotu spodky". (Kteří se nedíváte, to je nějaká sázková hra Sportka a v jejím jackpotu, ať už to je cokoliv, bývá mnoho milionů korun. Ty se asi dají nějak vyhrát nebo spíš nedají.)
K některým firmám se chovám nesmlouvavě a mířím na jejich přímé zničení bojkotem jejich zboží: Pepsi-colu jsem si nekoupil ani v parném létě po výstupu na Černou studnici u Tanvaldu, abych koncern dostal do bankrotu za to, že jeho billboardy "Pepsi věci - žádný kecy" tak idiotsky a nahlas hulákají své přesvědčení o debilitě národa. Pořád čekám, že se ke mně někdo připojí, všude ten bojkot hlásám, a nic. Aspoň ty hnusné reklamy však byly nahrazeny jinými, podobně ubohými, ale snad ne tak přímočaře vypatlanými.
Tím nechci říct, že se mají ty reklamy nějak zakazovat! Vina není na jejich tvůrcích, jako není hlavní vina na Železném za to, že mu národ baští ty novácké vyčůraně podbízivé pořady. Prostě takoví jsme, milí rodáci. Kdybychom nebyli, zkrachoval by už dávno on i Pepsikola.
Myslím, že vinu, když už, bychom měli hledat jinde, např.: Jaktože je o ubohosti českého reklamního standardu tak zatraceně málo veřejně prezentované kritiky, parodie, výsměchu, plivání?
Jaktože my, kteří jsme takoví chytří a vědečtí a kritičtí, nepíšeme a nenatáčíme parodie, ve kterých nejlépe skrze porovnání potvorné předlohy a vtipné zpotvořeniny běžný konzument uvidí, jak ho tvůrci reklam tahají za nos a vodí na vařené nudli vytékající z jeho nezvládaného podvědomí? Měli jste v ruce učebnice občanky nebo češtiny ze školy? Jsou tam kursy sebeobrany proti pitomcůznásdělání?
To ne! To by nebylo asi čestné, nebo by to bylo zasahování do spontánního kulturního nebo individuálního vývoje! - A tak spontánně ti, kteří na to postřeh, vtip a jazyk mají, ponechávají ty ostatní na pospásání volům, kteří nepovažují za ostudné tloustnout z hlouposti druhých.
Tak takové jsou reklamy kolem silnic a v televizi. Kdo posloucháte rozhlas, možná jste si všimli, že tam se tu a tam vyskytne i kousek s vtipem a vkusem. Na rádiu Limonádový Joe občas slyším veršovanou reklamu na jakousi prodejnu dárečků - nejsem zas tak pozorný posluchač, abych si zapamatoval kterou, ale oceňuji, že složili jakoby zamilovanou říkanku mládence, kterému díky vhodně vybranému dárečku ukázala milá na výletě to, co nikde nemají... Volba opravdu málo používané formy - veršíků, naivita přednesu, prostě dobrá práce. Možná však, že kdyby tupě zahulákali jméno oné prodejny, byl bych s to vám ji zde uvést, a měli by reklamu tuplovanou.
Ale k druhům mého chování vůči reklamě patří taky to, že zásadně nejdu po tom, co reklama nabízí. Jakkoliv ji moje ucho a oko stále čuje, v rozhodování o koupi jsem z 95 % pevný. Kupuju jen to, co já potřebuju. Těch pět % ovlivněných reklamou se týká výrobků, které jsou zlevněné. Jsem totiž drobný škudlil, a navíc učitel, takže můj příjem je nižší než většiny ostatních konzumentů. Prací prášek Colon mi opravdu připadá nějak levnější než jiné, a kašlu na to, jak zvládá skvrny s celými kusy ovoce na dně kelímku. Jogurty kupuji ty, u kterých je hloupé slovo "Akce", pokud nejde o ty úplně polystyrenové. I trenky si tak kupuju. Ovšem pozor: nikdy ne proto, že je tam ta akce, ale jen když já potřebuju jíst jogurt a ty staré trencle se už rozpadly.
U reklamních bannerů na webu je to se mnou jinak, a nevím, zda moje zkušenost se vůbec shoduje s jinými: Myslím, že jsem si ještě nikdy žádnou nespustil, a má to několik důvodů. Jednak mi nenabízejí nic, co by mě zajímalo. Když potřebuju nějakou informaci najít, jako např. v poslední době lehké, ale ne drahé crossové kolo, prostě zkusím napsat www.?firma?.cz nebo .sk a vím, co mi nabízí: ty stránky nejsou dělané špatně, nevnucují mi jiné důvody ke koupi, než jaké skutečně mám, totiž dávají mi informace o technických parametrech, použití atd. Anebo si hledám informaci, např. o ubytování, přes třeba Seznam.
Kromě toho však se mi ty bannery nelíbí, protože na mě mluví neinteligentním jazykem: mrkají na mě jako stará šlapka, všelijak se vyplazují, moc mi připomínají cirkus nebo neon na ulici. A to jsou formy blízké těm bilboardům. Vidím je, ale neberu, ledaže mě štvou.
Ovšem třetí důvod je závažný: ono to moc dlouho trvá. Už fakt, že ty reklamní obrázky jsou na obrazovce jako první, dřív než to, co jsem si chtěl spustit. Poněkud drzé. Pak to, že zdržují stahování toho, oč jsem si napsal! Kvůli animacím a obrázkům to po starém telefonu jde tak pomalu, a draze. A to ještě některé www stránky mají potřebné odskoky právě uvnitř těch obrázků, takže si je nestáhnout nemůžu. To mi připadá hloupé, neomalené vůči uživateli internetu, a tak je podvědomě trestám jako tu Pepsikolu.
Možná je tu ještě ten důvod, že pokud bych si chtěl po Internetu něco kupovat, měl bych mít kreditní kartu. A na tu je potřeba konto, a do konta peníze - a kvůli penězům bych musel vykonávat nějaké výnosné, avšak nezajímavé zaměstnání. Jenže to mě neláká, já vlastně toužím dělat v životě jiné věci než nakupovat.
Ptám se, kdo jsme. Kdybychom my čtenáři Britských listů byli mladí dynamičtí surfaři, možná by nás mrkací reklamy přivábily. Ale čte mladý dynamik souvislé texty delší než 20 slov?
No, možná to dneska zkusím, na některý z těch bannerů si kliknu - když už jsem při psaní tohoto příspěvku zapomněl odpojit volny.cz...
Poznámka JČ: V západní Evropě nejsou billboardy u dálnic, neboť se to považuje za nebezpečné - rozptyluje to řidiče.
