Posílá Jana Dědečková své články všude?
Dnes už se nepíše přes kopírák, ale e-mailem
Věc: Otázky ke "Stížnosti z deníků České slovo a Zemské noviny" BL 2000-08-31
Vážený pane zástupče šéfredaktora, vážený pane Čulíku,
vězte, prosím, že se mi také těžko hledají slova. Titulek v Britských listech "Stížnosti z deníků České slovo a Zemské noviny" BL 2000-08-31 vzbuzuje dojem, jakoby se některé noviny dělaly, jak píšete, "přes kopírák". Zajímalo by mě, jaký je rozdíl mezi Zemskými novinami a Českým slovem a jak se dá zástupcovat šéfredaktorům tolika novin najednou?
Promiňte mé věci neznalé otázky, ale chtěl bych se pozastavit nad Vaší výtkou: "Proč posílá Jana Dědečková své články všude?", kterou takto veřejně adresujete radní České televize paní Dědečkové. Potřeboval bych k pochopení hrotu Vaší otázky a Vaší redakční etiky a politiky znát ještě další skutečnosti. Zajímalo by mě, jestli jste si článek, který vedle Vás uveřejnily i elektronické Britské listy, u Jany Dědečkové objednali, jestli paní Dědečková je Vaším kmenovým autorem, nebo jestli jste s paní Dědečkovou uzavřeli smlouvu, kde byste jí zavázali exkluzivitou, jestli jste i Vy splnili závazky z takové smlouvy plynoucí apod. Nebo zda se jednalo o komentář (nebo spíše veřejnost zajímající názor - stanovisko radní České televize), který nikým nevázaná paní Dědečková, poskytla ČS, ZN, LN, BL a případně dalším k volné redakční úvaze.
Je totiž pro mě jako čtenáře a ještě více jako koncesionáře potěšitelné, že existují radní, kteří jsou otevření tlumočit své názory veřejnosti. Je známkou jisté relevance těchto názorů, že o ně projevilo zájem více novin. Jsou to právě radní České televize, kteří veřejnost zastupují vůči instituci veřejné služby, a redaktory Vašich novin správně zaujalo, že názor radní by mohl zajímat i Vaše čtenáře. Poté, co se tak stalo, by bylo vhodné se spojit s autorkou a vykoupit od ní právo na publikaci za sjednaných podmínek - stalo se tak?
Mám své zkušenosti, že některé noviny takto nepostupují dokonce ani v případě redakcí vyžádaných komentářů, tím nastolují situaci, že autoři hledají uplatnění pro své zboží na trhu i jinde. Je výhodou pro nás čtenáře, že noviny, které z nějakých důvodů se rozhodly, že nebudou publikovat názory, které nás zajímají, si nemusíme kupovat.
Mám ještě poslední otázku na jakou novinářskou etiku a jaké dřevní doby "psaní přes kopírák" pan Slezák tak nostalgicky vzpomíná? Počítače se v redakční praxi i v Čechách používají minimálně od roku 1989. Od té doby (minimálně) lze autora uvědomit o záměru redakce článek otisknout a zajistit si tak jeho souhlas k otištění nebo exkluzivitu např. faxem, e-mailem, nebo telefonicky apod. Udělal to pan Slezák včas, aby si získal právo na exkluzivitu textu paní Dědečkové?
Před tímto výpadem vůči ženě, jejíž texty redakce Čs a Zn považovala za pozoruhodné, byl můj vztah k panu zástupci šéfredaktora indiferentní. Poté mám jeho veřejný text za neomalenost.
Poznámka TP: Případ Slezák-Dědečková je charakteristickou ukázkou, co způsobí zanedbání komunikace. Pokud se redakce neobtěžuje dohodnout se s autorem na podmínkách publikace, nemůže dost dobře očekávat, že se autor bude cítit vázán jakýmisi blíže nespecifikovanými smluvními omezeními. Znám paní Dědečkovou jako velmi konsekventního a odpovědného člověka a jsem přesvědčen, že kdyby si pan Slezák dal práci a okamžitě na její dopis odpověděl, k žádným problémům nedošlo.
Praxe je bohužel taková, že editoři českých deníků zpravidla na nabízené články neodpovídají vůbec, bez ohledu na to, zda je mají nebo nemají v úmyslu publikovat. Pak se ale nemohou divit, že si občas přivodí nepříjemnou situaci. Když už se to stane, měli by přiznat svou chybu a ne autorovi zupácky vynadat, jako to předvedl Milan Slezák. Kdyby se takto k partnerovi zachoval editor některého západního deníku, s pravděpodobností hraničící s jistotou se dá předpovědět, že druhý den by si už hledal nové místo. Čeští vydavatelé tak citliví nebývají a tak se dá - opět s pravděpodobností hraničící s jistotou - očekávat, že nás pan Slezák bude svou neprofesionalitou obšťastňovat nadále.
Poznámka JČ: Ano, ale v Británii podle mé zkušenosti jen deník Times (a tuším také Daily Telegraph) posílá autorům všech čtenářských dopisů, zaslaných do redakce, zdvořilý (částečně předtištěný) korespondenční lístek, že redakce děkuje za vyjádřený názor. Nejsem si jist, jak by i redakce britských deníků reagovaly na zaslání článku jen tak na blind. Když chci něco publikovat v britském tisku, nečinil bych to bez předchozí telefonické dohody s příslušným redaktorem.
