O jazyce, akademii, diskusích a jiném
Nedávný výpad proti Ústavu pro jazyk český, motivovaný špatným přizpůsobením počítačového software a pravidel češtiny, vyvolal plejádu reakcí, které rychle přešly do osobních útoků a nenávistných výpadů. Nemyslím si, že by téma samé mělo dostatečný potenciál něco takového způsobit, a předkládám k posouzení domněnku, proč se tak stalo.
Prvním důvodem bude čeština samotná. Slovanský jazyk je od jazyků založených na latině odlišný svou gramatikou i výslovností. Gramatika počítačům nevadí (tedy-vadí, pokud hovoříme o počítačových překladatelských programech nebo kontrole pravopisu v textových editorech, kterým je kupříkladu MS Word), horší je to s výslovností a od ní odvozenou abecedou.
Předmětem kritiky byla kupříkladu hláska "ch", zařazená za "h". Autor si neuvědomil, že čeština má ve skutečnosti řadu dalších hlásek (dlouhé, jako je é, á, ý a podobně a měkké, jako jsou š, č, ž a tak dále). Všechny tyto hlásky do abecedy patří, přestože počítače s nimi příliš nepracují.
Ve slovanských jazycích je řada rozličných hlásek, popisujících zvuky, jež vydáváme při mluvení, jenže čeština na rozdíl od ruštiny či bulharštiny (Bulhaři prominou, ale i oni hovoří slovanským jazykem, byť jejich původ slovanský není) přešla od hlaholice a cyrilice k latince a tím se sama připravila na značné pravopisné zmatky.
Otázkou tedy není, zdali patří hláska "CH" za "H" nebo za "C". Otázkou je, zdali v latinské abecedě má být hláska "CH" vůbec uvedena. (Zajímalo by mne, jak podobnou otázku řeší Poláci kupříkladu s tvrdým "Ł" nebo Němci s přehláskami. Patří kupříkladu "Ö" za "O", jak by napovídal tvar, nebo za "E" jak by velela výslovnost a původ odvozený z "EO"?)
Dalším důvodem bude poněkud zkostnatělá představa některých akademiků o úkolu a poslání jejich práce. Sám jsem se setkal s názorem, že správná vědecká práce není využitelná v praxi, je to čistě teoretický souhrn názorů publikovaných dříve nějakým jiným vědcem. Je jasné, že pokud si sami akademici myslí, že vědecká práce zpracovává pouze předchozí vědecké práce, pak jejich výsledkem musí být stejný závěr, jaký měli jiní vědci. Neustálé docházení ke stejným výsledkům pak vyvolává představu, že staré vědecké názory jsou neomylné, neboť ty nové jsou stejné. Tímto způsobem se pak akademik utvrzuje ve své nadřazenosti a dokonalosti a jakýkoliv kritický názor odmítá jako nevědecký a špatný. Ten správný vědecký názor přece nevychází z praxe, ale z dříve publikovaných teoretických prací (potažmo z těch JEHO prací).
V diskusi zazněla otázka, zdali má ÚJČ tým lidí, spolupracujících na přizpůsobování českých odborných výrazů a češtiny obecně v oblasti počítačové techniky. Osobně jsem přesvědčen, že nikoliv a pokud to někdo z ÚJČ dělá, pak z vlastní iniciativy. Proč jsem toho názoru? Inu:
1. byla by to příliš praktická práce, tedy práce apriori pro akademii podřadná
2. výsledky takovéto práce by nebyly publikovány v odborném tisku a nepřispěly by tedy k vědeckému růstu akademika
3. pro takovouto práci neexistují předchozí vědecké práce, ze kterých by akademik mohl čerpat. Může sice vycházet z prací zahraničních, ty jsou ovšem pro češtinu málo použitelné
V této souvislosti bych rád upozornil na zažitý obrat "akademická diskuse". Tento obrat znamená totéž, jako "nikam nevedoucí, v praktickém životě nepoužitelná, ve své podstatě zbytečná". Zamyslel se již některý z pánů vědátorů, proč tento obrat vznikl a proč se má čile k světu?
Třetím důvodem, proč se diskuse o češtině zvrhla, je prostředí, v němž jednotliví diskutující žijí. Člověk, který denně pracuje s počítačem, považuje za nutnou změnu norem v jazyce ty obraty a problémy, se kterými se setkává na klávesnici a v hovorech se svými spolupracovníky. Proto jej nechává poměrně chladným, zdali se píše "komunismus" nebo "komunizmus", on stejně používá spíše obrat "komouš". Naproti tomu mu není jedno, jestli má psát "chip" nebo "čip" nebo nějaký jiný, dosud neznámý výraz a kde to najde v rejstříku. Ovšem profesionální češtinozpytec se častěji setkává s termínem "weekend" a přemýšlí, zdali jej má čeština přijmout tak, jak je, nebo z něj udělat "víkend", nebo, jelikož akademie je v Praze, hezké pražské slovo "vejkend".
Není pravda, že by z ÚJČ občas nevypadla rozumná myšlenka (viz změna v pravidlech psaní názvů ulic), ovšem tu a tam se najde i úlet, jaký by člověk nečekal (viz před lety zvažovaná změna pravopisu "i" a "y", kdy "y" mělo zůstat jen ve vyjmenovaných slovech). Mne osobně třeba namíchla učebnice češtiny pro cizince, používaná na UK, ve které se tvrdí, že čeština nerozlišuje výslovnost měkkého "i" a tvrdého "y". Domnívám se, že toto napsal člověk, ovlivněný svým bezprostředním okolím, kde se takto zmršeně opravdu mluví, nechápu ovšem, proč to okamžitě začal vydávat za normu.
Čtvrtým důvodem je obecná neschopnost přijmout jiný názor, či jej jen vyslechnout. Občas se lze dočkat prudké reakce na názor, který vůbec nezazněl, jenže některý z diskutujících jej nějak vydedukoval, rozzuřil se a vyrazil do protiútoku. Tato neschopnost je někdy vyvolána nespokojeností s dlouho neřešeným problémem (viz čeština versus latinská abeceda), jindy pocitem nadřazenosti vědce-nadčlověka nad ubohým plebsem, možná, že i neuvědomělým pocitem provinění, protože nevěřím, že by si akademie neuvědomovala svůj dluh v oblasti českých termínů ve vyspělých technologiích. Pak je protiútok vyprovokován stejnou logikou, jako žaloba a protižaloba rozvádějících se manželů.
Závěr? Žádný rozumný nemohu nabídnout. Snad jen... Akademii by rozhodně neuškodilo, kdyby si uvědomila, že je placena z veřejných peněz, a že tedy kdokoliv může její práci kritizovat a připomínkovat. Možná, že taková kritika bude nespravedlivá, možná, že takovéto připomínky budou nesmyslné, ale pokud někomu stavím dům za jeho peníze, musím mu vysvětlit, proč nemůže mít střechu z perníku, těžko jej mohu odbýt slovy, že je ignorant a nemá mi co žvanit do práce. Kritikům pak určitě prospěje (v to počítám i sebe), když si svá slova promyslí a pokud budou mít věcnou připomínku, nedají se odradit nenávistným syčením a zdůvodní svou žádost. To, že čeština si s počítači příliš nerozumí je problém a bude čím dál tím větší, bez ohledu na to, jestli na ÚJČ píší na klávesnicích počítačů, na psacích strojích nebo plnicím perem. A my všichni pak můžeme tepat názory druhých, až z nich nezbude ani prach, ale neměli bychom zaměňovat cíle a namísto názorů drtit jejich autory či místo, kde byly uveřejněny. Pokud někdo v BL napíše, že v češtině by se nemělo psát "Ě", nýbrž "IE", směle se pusťte do zdůvodňování, proč je to nesmysl, není však nezbytné nazvat autora kreténem, BL žumpou a jejich vydavatele pitomcem.
Tak. Teď můžete spočítat všechny mé překlepy a pravopisné chyby a ukázat na nich, jaký jsem ignorant.
Poznámka JČ: Je sice pravda, že v Čechách existovalo období staroslověnské literatury, ale byly to většinou bohoslužebné texty a např. některé legendy i s českou tematikou psané staroslověnsky, nejvýš s určitými drobnými českými jazykovými prvky, nikoliv tedy jazykem českým.
Čeština skutečně nerozlišuje výslovnost tvrdého a měkkého i/y, s výjimkou severomoravských nářečí.
