Blázni z Vídně jako z Prahy
Ivan
Sosna
Tak jsem si tuhle mohl přečíst, jak blokády na rakouských
hranicích dělají jen blázni z Vídně, kdežto pokojného příhraničního
domorodce Temelín nezajímá.
Nevím sice, jaké je složení protestujících, rád ale věřím,
že řadu, možná i většinu rakouských vesničanů u hranic
problematika bezpečnosti temelínské jaderné energie až tak
nevzrušuje. "Já nemám čas, na hospodářství je tolik práce...,"
cituje tisk tento hlas lidu, "blokády ať si tady dělají ti
blázni z Vídně."
Hlas lidu, jenž mi neodbytně připomněl jaro-léto roku
osmašedesátého na vsi tentokrát české. "Na takový
hlouposti my tady nemáme čas, my musíme hochu makat,"
argumentovali - ze svého hlediska oprávněně a pochopitelně -
"družstevní rolníci". Pro kolik z nich byl slavný a nešťastný
pokus o trochu více svobody a demokracie jen blbnutím pomatených
inteligentů z Prahy! Oni měli barák, svého pašíka, svůj záhumenek,
oproti minulosti neskutečný životní standard a nějaké
svobody je moc nezajímaly. Kam by taky cestovali, když měli na
krku hospodářství a o letních dovolených vrcholící boj o
zrno! Unavení vstáváním za kuropěním si tak akorát přečetli
Jihočeskou pravdu a svou skrovnou potřebu informací saturovali
v hospodě nebo večer u telky.
Co chci předchozím elitářským odstavcem typického
intektuálského nemakačenka říci? Třeba to, že ne každý
selský rozumbrada má zdravý selský rozum. Že vesnice nebyly
a nejsou plné jen rozšafných a moudrých rolníků, ale také
pivních strejců. Takových, kteří jsou s úsudkem rychle
hotoví, kteří mají ve všem své primitivní jasno a pro něž
je vše mimo jejich osobní zkušenost volovina. V každé chalupě
nebydlí fikaný český Honza, prosťáček na pohled, ale
vlastně filuta, který nakonec sleze z pece a zesměšní nafintěné
městské frajírky, ani Kuba a Anče-proletářka, seriálově
zesměšňující komického nenažraného Trautenberka.
Postobrozenecká iluze moudrého českého lidu, zachránce
husitských tradic a českého jazyka, huštěná donedávna do
generací školáčků, zkrátka idealizuje a zkresluje. Někdy
totiž "rozumný" a "střízlivý" hlas lidu volá
jen po pivním klidu a zaprděném sice, ale přece jen pohodlí.
A "blázni", jakkoli nepraktičtí, fanfarónští a
jurodiví, mohou vidět dál než za strejcova humna.
Netvrdím, že tomu tak u "aktivistů" (taky jste si všimli,
jak se to slovo stalo skoro nadávkou?) z Prahy nebo rakouských
hranic nutně je. Nechci oslavovat kavárenské či nás
internetové intelektuály a nevysmívám se člověku, jenž je
machr na zeleninu, ale širší obzory jsou pro něj polem neoraným.
Jen jsem si připomněl, že hlas lidu vždy není hlasem božím.
Poznámka JČ: To je sice pravda, ale má právo na svůj názor. Jiná věc je, že pokud s ním - z dobrých důvodů nesouhlasíme, musíme ho kritizovat a racionálně věci vysvětlovat a analyzovat. Tady právě selhávají sdělovací prostředky. Protože nakonec o všem mají a musejí v demokracii rozhodovat právě občané, těm by však měly být dány všechny příležitosti, aby byli toho rozhodování schopni a aby nepropadali mediální demagogii a manipulaci podnikatelů i politiků, jak se nyní v ČR děje tak často...
