TV Sazka uvádí...
Antiovečka aneb Medailon novinářského teroristy
Miluji parodie a mám slabost pro všechny odrůdy tohoto žánru, od Limonádového Joea přes Macourkovy a Vorlíčkovy komedie počátku 70. let, které provázely moje dětství, až po kdysi zakázané ovoce, bondovky a filmy Monty Python's Flying Circus. "Vyjádření" Sazky, které Britské listy dostaly k recenzi, je, troufám si tvrdit, velmi zdařilou parodií na publicistický pořad.
Televizní diváci dostali možnost zhlédnout jen začátek filmu, čtené vyjádření a. s. Sazka. O to nejzajímavější byli připraveni. Je to škoda, protože "protipořad" Sazky měl naději získat v jistých kruzích až kultovní oblibu.
Mladý moderátor dočetl svůj text a mizí. Objevuje se titulek J. O. novinář veřejnoprávní, na pozadí zpívá Daniel Landa (?) sugestivní politicky angažovaný (rozuměj: fašistický) text. V záběru je jeden z tvůrců pořadu, lobbista Sazky Václav Prokůpek (v titulku je ale uvedeno pouze jméno). Prokůpkův proslov stojí za ocitování:
"V květnu tohoto roku jsem se setkal jako mluvčí občanského sdružení Parking Partner CZ (tento subjekt je pak uveden v závěrečném titulku jako autor pořadu-pozn. TP) s novinářem Jiřím Ovečkou. V té době údajně točil pro pořad Klekánice pro Českou televizi velmi zajímavý pořad o jednom gigantickém podniku. A já dostal neméně zajímavou nabídku. Měl jsem zprostředkovat kontakt s tímto podnikem a mohla mě čekat "malá domů". Odmítl jsem: novinářský racketeering neprovozuji. Ale díky této události jsem se mohl seznámit s tím, kdo to vlastně Jiří Ovečka je. A začal jsem pátrat - pátrat po lidech, kteří s ním přišli do styku. Bylo to pátrání vskutku netradiční, protože za Jiřím Ovečkou zůstávají oběti! Zůstávají za ním i soudní spisy: prohrané soudní spory, díky nimž musel opustit Chebský deník i Českou televizi."
Jít o seriózní publicistický pořad, byl by takový začátek hned několikanásobnou chybou. Divák nezná ani V. Prokůpka, ani jeho - podle názvu soudě dosti skurilní - občanské sdružení, takže nemá sebemenší důvod Prokůpkovi věřit. V. Prokůpek nevystupuje ani jako průvodce pořadem, ani jako veřejně známá osobnost, ale prostě jako deus ex machina, jenž na diváka vychrlí difamační informaci, aniž by ji opřel o jediný důkaz.
Následuje graficky celkem zdařilá pasáž. Zpěvák opět zpívá svůj text, v levé části je fotografie J. Ovečky, v pravé kdosi odstrkuje Ovečkou nastavovaný mikrofon: vstoupil "novinářský terorista".
Poté hovoří John Bok, jenž vypráví o zkušenosti spolku Šalamoun s J. Ovečkou v kauze Marty Chadimové. Ovečka prý svou reportáž zkreslil a sestříhal způsobem, který je v rozporu s novinářskou etikou. O co přesně šlo, se ale už divák nedozví, tvůrci se spokojují s jediným pohledem a postupují v rychlém tempu k dalšímu Ovečkově zločinu.
Náměstí v Chebu, malebná oblaka, do toho velmi temná, téměř operní hudba (tj. motiv novináře-teroristy). Ovečka prý na začátku 90. let získal novinářskou cenu, když natočil reportáž proti chebské společnosti BOBR. Nemůže být pochyb, kde se nacházíme: skuteční novináři točí reportáže o firmách, reportáž proti firmě, to je jazyk public relations. Ať freudovský brept nebo druhá přirozenost, věrohodnost reportáže v důsledku této zdánlivé maličkosti utrpěla.
V důsledku Cenou křepelek oceněné reportáže prý Chebský deník prohrál pět soudních pří a Jiří Ovečka ho musel opustit. Kam šel, zatím nevíme.
Vystupuje bývalá šéfredaktorka a dlouze hovoří o útrapách, které jí vyznamenaný reportér Ovečka způsobil. Opět stejný model: žádná fakta, žádné důkazy.
Je čas představit druhou stranu sporu. Telefonát Jiřímu Ovečkovi.
Ženský hlas: "Pane Ovečko, já mám prosbu. Já bych se Vás chtěla zeptat: Vy jste nositelem Ceny křepelek za svoji činnost publicistickou. Já vím, že v souvislosti s BOBRem to bylo takové trošku problematické, a tak se Vás chci zeptat, jestli Vás doposavad nenapadlo, že byste tu cenu vrátil?"
Ovečka: "No, zatím jako neshledával jsem důvod... Ta věc je poměrně stará a..."
...a co, se už nedozvíme. Nicméně je zde i druhý svědek, ing. Václav Moravec. Jaké je jeho postavení v kauze BOBR, divák podobně jako u V. Prokůpka neví. Pan Moravec hovoří o své nedůvěře k novinářům a ke sdělovacím prostředkům - na vině je pochopitelně Jiří Ovečka.
Nyní prosím laskavého čtenáře o soustředění. Následující věta komentáře totiž poněkud vyráží dech (hudebním doprovodem je opět motiv "Ovečka"): "Díky chebské kauze získala Česká televize veřejnoprávního novináře ověnčeného novinářskou cenou." Takže to bychom měli: Ovečka nejenže nebyl vyhozen, ale odešel z regionálního deníku do celostátní televize.
Ale peripetie zločinného žurnalisty nejsou zdaleka u konce. Opět bez důkazů a bez podrobností komentář uvádí: "Nejdřív působil v pořadu Nadoraz. Ten musel na tlak kolegů-novinářů (kterých?) opustit. Jak nám řekl jeden z dotazovaných (kdo?), na obhajobu nechvalně známého podnikatele (kterého?) tu na příklad natočil devět reportáží."
Celá předchozí sekvence se odehrává na pozadí velké Ovečkovy fotografie. Dole běží titulek "Na tomto místě měl hovořit Jiří Ovečka" - zda odmítl nebo ho tvůrci pořadu o vystoupení opomněli požádat, divák nezjistí.
Po "vyhazovu" z Nadorazu přešel Ovečka do zpravodajství. Komentář: "Nechme mluvit představitele firmy, známého pražského právníka, který nechce být jmenován. Vzpomínky na dobu bojů s Jiřím Ovečkou jsou totiž pro něj dodnes znechucující." Méně věrohodný způsob, jak úvést klíčového svědka, si lze těžko představit.
Právník, zadní záběr, obličej záměrně zneostřen. Titulek: "známý pražský advokát". Právník hovoří. "Přístup toho redaktora byl teda pro mě naprosto šokující a večer už v Televizních novinách ta reportáž vyšla a byly tam takový prostě věci šílený, že se to nedá vylíčit, jo?... co jsem pociťoval, [tam] z nás udělali úplný zločinci... To byla kampaň, podle mýho, to byla prostě řízená kampaň, ačkoliv pak vyšla v televizi omluva a uvedení na pravou míru tý celý záležitosti, tak prostě to důraznější a co si víc lidi pamatujou, to je to první, že jsme něco provedli, prostě. Já prostě věřím tomu, že ten člověk pracoval na vobjednávku, že to byla likvidační reportáž, nebo likvidační prostě pořad..."
Britské listy samozřejmě zjistily, o koho a o kterou kauzu šlo: tajemným rozhněvaným mužem je JUDr. Michal Račok a firmou společnost Ferona; existuje i pravomocný rozsudek, nařizující České televizi zaplatit poškozeným částku cca. 200 tisíc korun (pikantní je, že dr. Račok je funkcionářem České advokátní komory a ta stěží svým členům doporučuje anonymní vystupování v médiích): smůla však je, že takový způsob prezentace je zcela nevěrohodný. Tvůrci protireportáže tedy evidentně nevyužili ani jasnou příležitost ke skórování.
Na telefonu opět Jiří Ovečka, tentokrát ještě stručněji: "Já se k tomu nebudu vyjadřovat." K čemu? K Feroně? K obvinění, že ve volném čase vraždí osamělé stařenky? K výsledkům voleb? Nevíme, otázka autorům nestála za to, aby s ní diváka seznámili.
Tečku obstaral opět John Bok: "Tak nemravný člověk jako pan Ovečka by v médiích ani neměl být." No uznejte, může ještě někdo pochybovat?
Závěrem (a teď pro změnu vážně): Na Nezvalově a Prokůpkově "reportáži" se dají najít snad všechny myslitelné novinářské chyby. Nejde ovšem o nebezpečnou manipulaci, ale o dílo veskrze zábavné. O Ovečkovi se nedozvíme skoro nic, zato pochopíme, jak moc vedle sáhli Hušákovi lidé, když si jako své mediální spojky zvolili dvojici tak žalostných amatérů.
