úterý 17. října O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Česká společnost: Společenská objednávka na Stranu Pořádku (Karel Dolejší) Další výpovědi o policejním násilí: Policie brutálně zmlátila na stanici v Lupáčově ulici izraelského zdravotníka (výpověď zaznamenal v Praze 30.9. Bertrand Schmitt) Při bezdůvodném zadržování jsme byly bity (dvě zahraniční svědkyně, jména jsou OPH známa) O právním vědomí: Státní úředník smí dělat jen to, co mu zákon povoluje, občan smí dělat, co mu zákon nezakazuje (Štěpán Kotrba) Soudnictví: Má politováníhodná zkušenost od ostravských soudů (Miroslav Hruška) České školství: Odpověď Ondřeji Hausenblasovi: Ideálem je řád a přehlednost v organizaci vzdělávacího procesu (Jiří Kostečka) Televize Nova: Děkuji paní Jílkové, že špatně moderovala poslední pořad Kotel (Oldřich Maděra) Důchody: Diskriminační valorizace dříve přiznaných důchodů (Karel Kleisner) Vojenská výzbroj a státní rozpočet: Stíhačky (Ivan Hoffman) Reakce: Giancarlo Spadanuda je ekologicky aktivista, a je nedůvěryhodný (Petr Paleta) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Karel Dolejší

Část demonstrantů proti zasedání MMF a SB si svým vandalismem řekla o to, stát se hromosvodem pro tyto pocity. Příležitostí k uplatnění nahromaděné agrese. Otázka je, kdo přijde na řadu příště.

Dnešní bezperspektivní únik většiny Čechů a Moravanů před společenskými problémy do nejprivátnějšího soukromí je pokračováním sociálních trendů, započatých Husákovou normalizací. Neochotě veřejně se angažovat se do jisté míry nelze divit: lidé donedávna vycházeli ze "sametových" receptů na společenskou změnu - vyjít do ulic, zvonit klíči a čekat, až se establishment zhroutí.

Osud výzvy "Děkujeme, odejděte!" ukázal s největší názorností, že to nefunguje. A protože se neumíme efektivně organizovat pro dlouhodobé úsilí, zbývá vztek z bezmocnosti. Čeká se vlastně na Stranu Pořádku, která by imponovala svou bezohledností a brutalitou a využívala velkého potenciálu xenofobie. Bohužel nevidím, na čem jiném by se teď veřejnost v České republice mohla sjednotit. Je to cesta do pekel, jistě. Ale neměli bychom si nic nalhávat. Cokoli jiného je dost málo pravděpodobné.

Osobně považuji za počátek celého průšvihu nekritickou podporu, jíž se krátce po revoluci dostalo Klausovu pojetí ekonomické transformace. Vzpomene si dnes ještě někdo na nevybíravé způsoby umlčování všech kritických hlasů v oné době? Na euforii a národní pýchu na domnělé úspěchy, částečně fabrikované pouze obratnou manipulací s makroekonomickými statistikami a skrýváním deficitů státního rozpočtu? Chceme být klamáni: v tom to je. Chceme si zase cosi namlouvat, ztotožnit se s obrazem síly a bezohlednosti, který tolik kontrastuje s naší reálnou bezmocí ovlivnit veřejné dění a koneckonců i naše individuální osudy. "Soudce i šerif - gangsteři, oba řádně zvolený": právě tak může velice brzy vypadat realita v tomto státě.