Ten americký článek o českých vlacích byl neférový!
Ponecháme-li stranou dramatické líčení ("...byli jsme eskortováni slovenskými vojáky bůhví kam." - ve skutečnosti do jídelního vozu) potíží amerických cestujících v nepodepsaném (nebo je to chyba překladatelova?) článku Cesta vlakem plná problémů (z 29.10. roku?), který BL citují 1.11.00, můžeme konstatovat následující: průvodčí ve vlaku IC shledal, že jízdenky protagonistů příběhu nejsou řádným způsobem označeny (pravděpodobně razítkem nástupní stanice s datem). To, co se průvodčí vlaku snažil zlomky svých jazykových znalostí oběma cestujícím sdělit, je se vší pravděpodobností uvedeno v různých řečech na deskách zmíněné jízdenky v "návodu k použití". Rád bych věřil BL a autorovi článku, že jsou země, kde se věří zákazníkovi, ale kontinentální železniční Evropa k nim bezpečně nepatří. Naopak, přímo s rakouskou či německou důkladností vyžaduje, aby se cestující seznámil s podmínkami, za nichž je jeho "cestovní doklad" platný, a s úřední zavilostí trvá na tom, že každý cestující je potencionální podvodník. Bohužel, není to zdaleka jen středoevropský fenomén.
Račte si třeba vyzkoušet jízdu rychlíkem z Paříže do Amiensu. To, že držíte v rukou řádně zaplacenou jízdenku, vás zdaleka neopravňuje použít příslušného vlaku, pokud zmíněnou jízdenku předem na nádraží neoznačíte v "composteuru". Nic na tom nemění, že vám ji při kontrole ve vlaku průvodčí ještě znehodnotí proštípnutím. Jedete-li s "nezkompostovanou", tj. malým výkrojem neoznačenou jízdenkou, jste černými pasažéry se všemi důsledky. Představuji si autora oné tři roky staré vzpomínky na česko-slovenské železnice, kterak na pařížském Severním nádraží (Gare du Nord) pátrá po něčem, co by se podobalo fungujícímu znehodnocovači (čímž děkuji fyzicky zdatnému Pařížanovi, jenž mi zmíněné strojky pomohl nalézt -asi z šesti ve dvoraně trucovitě fungovaly dva a vzápětí už jen jeden, protože jej můj společník přiměl k práci ráznou ranou pěstí, což bych si jako cizinec nedovolil.), a představuji si onoho nešťastníka, kterak se dohaduje se zdvořilým, leč byrokraticky nekompromisním francouzským průvodčím, jehož schopnost cizího jazyka je zhruba na české úrovni.
Američan by patrně zahlédl v jeho očích něco jako odlesk jakobínského teroru a mohu garantovat, že by byl na nejbližší stanici eskortován nikoli do jídelního vozu, kde by se vše dalo vyřešit nepěkným úplatkem (jako na Slovensku), ale na místní žandarmerii, kde by vše vyšlo podstatně dráž - včetně přerušené cesty.
Abychom si rozuměli: Nehodlám omlouvat České dráhy za bídu a chaos, jež na nich panují, poukazem, že jinde to není lepší. Nevidím ovšem žádný rozdíl mezi příslušným datovacím razítkem a "kompostérem" - pouze v míře investic do nepříliš spolehlivých elektronických zařízení. Obávám se, že trvale ztrátové České dráhy budou mít ovšem ještě dlouho jiné priority, než jsou nefungující značkovače. Totéž platí i o jazykové výbavě průvodčích. Nehodlám hájit ani uniformy slovenských vojáků - jsou z časů Varšavské smlouvy - leč poznámka o rudých hvězdách na čepicích nebude přesná: československá armáda je neměla ani za totality. Buď to nebyli vojáci (možná pohraniční policie), nebo si pan autor prostě vymýšlí. Ostatně "aktuálnost" a žánr článku, spíše fejetonu, drobnou sklerózu, jakož i literární nadsázku, připouští.
Nevím ovšem, s čím se nás to pokoušejí v tomto případě konfrontovat BL - snad s dokladem diferencí mezi těmi méně tolerantními Brity, jež shledávají "funny" vše, co není jako v Anglii, a omezenějšími Američany, kteří prostě nechápou, jak něco na světě může být jinak než ve Spojených státech? Ale probůh, to už jsme tu přece měli - jenomže špatné bylo vše, co nebylo jako v Rusku - pardon, v Sovětském svazu.
(Mimochodem, ve všech vlacích v Evropě čteme na příslušném místě mnohojazyčný nápis: Záchodu se nesmí používat, pokud je vlak ve stanici. S ohledem na tuto okolnost - a ušetřete mě výkladu sémantických diferencí pojmů pobývat a používat - myslím, že to fejetonistu z Los Angeles Times vyšlo ještě levně. Redakce stránek využívajících konotace britský = seriózní by se ovšem nad výběrem materiálů "ze světa" měla trochu zamyslet).
Poznámka JČ: To, že Britské listy citují články o ČR ze západního tisku, nutně, jak čtenáři vědí, neznamená, že se s nimi stoprocentně ztotožňují. Měly však tuto turistickou causerii z 29.10.2000 z deníku Los Angeles Times čtenářům zamlčet? - Jistě že lze nalézt na postojích a postupu amerických turistů v tomto článku mnoho pochybení a snad i aroganci - jenže problém je, že o tom, jak je to špatné ve francouzských vlacích, většinou Los Angeles Times články netiskne. Jádrem argumentu v tomto případě zřejmě bylo, že je škoda, že nějakým - často velmi podružným způsobem, nějakým nepříjemným detailem nebo souhrou několika detailů - vzniká marketingově záporný dojem, který zbytečně české prostředí poškozuje. Záporný článek v turistické příloze Los Angeles Times je bohužel pro českou turistiku dost nepříjemná věc. Spíše než ježit se nad tím, co si to ti hloupí cizinci zase vymysleli, by možná bylo plodnější zamyslet se nad tím, jak to udělat,aby travel writers psali o cestách českými vlaky články plné nadšení. Možná, že v tomto případě šlo skutečně jen o maličkost - především o absenci lidštějšího přístupu. Když vyjedete z ČR, zjistíte, že se na vás lidi nedívají apriori zamračeně.
