Satisfakce a konec tahanic kolem aktivistických novinářů
Vyostřování konfliktů nemám rád. Dávám přednost uplatnění propracovaných dělných (demokratických) diskusních procedur, jimž je pohříchu věnována minimální pozornost. Rozhovor o nich je časti považován za ztrátu času, ačkoliv mnohem více škod - a nejen časových - je důsledkem pavlačových hádanic. Proto mne tak iritoval i konflikt (stručně řečeno) Britské listy v. Epicentrum, kde bylo v argumentaci (podle mého názoru) spousta nepřesností, jedovatostí a málo věcného užitku. A navíc při tom došlo k vykopání válečné sekery mezi BL a Literárními novinami, které se pod vedením nového šéfa začínají, byť ne zcela důsledně, ale postupně docela slušně "vyčábřovat".
Nemám trpělivost se vracet k podáním a kontra-podáním, stížnostem a žalobám. Zapamatoval jsem si emotivní (lidsky velmi sympatickou) obhajobu vstupu žurnalisty do konfliktu, o němž píše. A když ponecháme stranou slovíčkaření a popichování (třeba že BL jsou osobní webové stránky Jana Čulíka, po čemž se v záhlaví začalo objevovat číslo ISSN registrace), jako jádro sporu si pamatuji (ne)přípustnost kombinace aktivismu a žurnalismu. Nevím zda řízení v smírčích či soudních orgánech Syndikátu či jiných institucí skončilo, případně jak.
S překvapením jsem se nyní dozvěděl - z rozhovoru s čerstvou "státní medailistkou" (LN 31.10 -Ve dne v noci mě hlídá bodyguard) - na otázku, proč přestala psát: "Já bych psala, ale přístup novinářů do Čečenska je regulovaný. Rusové by mi neskočili na to, že pracuji v humanitární sféře a přitom píšu. Musela jsem slíbit, že psát nebudu". A na případné cesty z Čečenska do Moskvy zněla odpověď, že tam má "pořád byt, počítač, do kterého mi stále chodí zprávy z agentur. Kdyby to bylo možné, chvíli bych byla v Grozném, chvíli v Moskvě. To ale opravdu nejde, protože jsem slíbila i na ministerstvu, že psát nebudu.
Sympatická otevřenost, sympatický postoj. Avšak v rámci souboru zapamatovaných údajů z citovaného "konfliktu" je to gól do vlastní branky. Jaromír Štětina přece obhajoval kompatibilitu těchto činnosti.
Poznámka JČ: Udělení ISSN nemá přirozeně nic společného s tím, zda BL jsou či nejsou "osobní stránkou Jana Čulíka" - to ať posoudí čtenáři, a i kdyby byly, co by na tom bylo špatného? (Bezpochyby by i jako "osobní stránka" mohly mít BL číslo ISSN.) - Syndikát novinářů přirozeně rozhodl ve prospěch Jaromíra Štětiny - Štětinovy články o Javlinském nejsou zaujaté, protože odpovídají všeobecnému konsensu u Javlinském (který v ČR ovšem vytvořil Štětina, dodávám já). Podrobnosti viz zde. - Investigativní novinář Jaromír Štětina dosud Jana Čulíka nežaloval, neboť se mu nepodařilo zjistit jeho adresu. - By bych velmi rád, kdyby celá kontroverze o Jaromíru Štětinovi a Petře Procházkové posloužila k tomu, aby si česká veřejnost uvědomila, že aktivistická novinařina je neseriózní: nemohu za něco bojovat a zároveň o tom "nestranně novinářsky" psát. O to totiž šlo, ač se mnozí tuto záležitost snažili zamlžit a Jakub Patočka z Literárních novin dokonce cenzurovat. Nejsem si však jist, že Petra Procházková tento princip sama pochopila: novinářskou práci opustila a stala se humanitární pracovnicí, protože jí obojí najednou práci v Čečensku Rusové nechtějí dovolit, nikoliv z vlastní vůle. Obávám se, že k pochopení zásad novinářské práce mají oba tito lidé stále ještě daleko.
