Česká televize: nechceme rozumět kritice a hledáme potvrzení, že všechno děláme dobře
Jan Čulík
Zajímavým rysem étosu České televize je úsilí vyhýbat se kritice, neposlouchat ji, hledat zdůvodnění, proč jsou hlasy kritiků nelegitimní, a obklopovat se lidmi, kteří budou "králi lichotit" a utvrzovat se při tom v přesvědčení, že je všechno v pořádku.
Mám k tomu ze soboty drobný osobní příběh. Po ukončení dopoledního jednání na konferenci ČT: věc veřejná v sobotu v Kongresovém centru v Praze mě zastavil na chodbě před obědem ředitel ČT Dušan Chmelíček, představil mi svou manželku a zahájil rozhovor na téma, co konference dokázala a jaký má snad význam. Zmínil se při tom, že během dopoledních debat v sekci, věnované menšinám, se vyskytla kritika, že je Česká televize rasistická.
Reagoval jsem na to slovy, že bohužel zpravodajství České televize rasistické je, že to jistě často není úmyslem reportérů, spíše neznalost, ale že by se s tím mělo něco dělat, protože to může být pro Českou televizi nebezpečné, neboť by se mohla stát terčem soudních sporů, případně kritiky z Evropské unie.
V reakci na těchto několik slov začala v této neformální situaci, na chodbě před jednacím sálem, manželka Dušana Chmelíčka ode mne vyžadovat konkrétní seznam případů, kdy a kde se Česká televize dopustila rasismu: pokud jich hned nedokážu řadu vyjmenovat, , znamená to prý, že žádné informace o rasismu nemám, takové případy jsem neviděl a celou věc si cucám z prstu. K tomu se přidal i Dušan Chmelíček.
Přiznám se, že nemám ze západního prostředí příliš velké zkušenosti s tímto druhem jednání. Ve společnosti, v níž žiji, se automaticky o každém člověku nepředpokládá, že veškerá tvrzení, která činí, jsou lží či účelovou manipulací, takže je nutno každý výrok při každé, i sebeneformálnější příležitosti, dokazovat složkou ověřených potvrzení.
Pro výrok o tom, že jsou Události ČT často rasistické, mám dobré důvody, podložené dost dlouhodobou analýzou, nejen vlastní, ale i jiných lidí. Nejsem chodící encyklopedie a nemohu produkovat automaticky na libovolné téma seznam faktů: přesto však činím úsudky na základě určité, konkrétní a věrohodné zkušenosti. Zmínil jsem v té chvíli jen o dvou případech rasistických reportáží o Romech: o reportáži o romské demonstraci před českých vyslanectvím v Londýně a o Romech žijících na Slovensku.(Doslovný přepis z jiného protiromského pořadu, který odvysílala ČT, je zde.) Přečtěte si, prosím, tyto texty a rozbory a můžete z toho usoudit sami, zda můj výrok před Dušanem Chmelíčkem o rasismu zpravodajských pořadů ČT byl či nebyl podložený.
Hovořil jsem také o filmu britské televize Channel Four Cikáni tuláci, a zloději, přepis pořadu je zde; (nevzpomněl jsem si v té chvíli na jeho jméno, to mi až za okamžik, po odchodu Dušana Chmelíčka připomněl jiný pracovník ČT.) A a o tom, že by bylo záhodno jeho vysíláním v ČT zahájit k věci protiromského rasismu veřejnou diskusi. Chmelíčkovi neposlouchali: tvářili se, že kecám. Řekl jsem Chmelíčkovi, že nemá smysl v rozhovoru pokračovat, a rozloučil jsem se s ředitelským párem.
Nechápu dost dobře význam této scény, kromě toho, že snad chvilkově propadli Dušan Chmelíček i jeho paní náhlé křečovité, dětinské, osobní nutnosti dokázat si, na základě poněkud emocionálního výstupu, "jak je editor Britských listů" nelegitimní, aby si sami před sebou zdůvodnili, že nemusejí brát kritiku Britských listů vážně. Průkaznost či vypovídací hodnotu neměl tento polosoukromý výstup kdesi na chodbě před jednacím sálem žádnou. -Anebo už nemohli v sobě držet frustraci z toho, jak píší o ČT Britské listy, a nějakým emocionálním záchvatem musela ven? Pokud ano, je to poněkud neprofesionální.
(Kromě občasných otevřeně rasistických příspěvků, vysílaných v Událostech ČT je přístup ČT k etnickým problémům rasistický obecným pojetím a zpracováváním materiálů, který však zřejmě odráží hodnoty většinové české společnosti. Rasisticky se jistě zachovala ČT i v případě Ondřeje Gini, jemuž zakázala přístup na obrazovku v právně sporném incidentu.)
Cesta k faktům a k postupnému zlepšování situace spočívá v otevřeném zkoumání vznesené kritiky, nikoliv ve vyhledávání nejsložitějších metod, jak se přesvědčit, že mám pravdu já a že vznášená kritika je irelevantní.
Na rozdíl od velmi nekritického zpravodajství ve vysílání ČT o průběhu této konference projevilo vedení České televize dosti podstatnou míru otevřenosti publikací sborníku ke konferenci a dalších textů (jedna složka obsahuje nejrůznější citáty k problematice ČT, jiná články ze zahraničí, zabývající se problémy veřejnoprávních televizí v různých zemích). Rozdíl mezi sebepochvalným přístupem ke konferenci ve vysílání samotné České televize a obsahem sborníku je markantní a z mého hlediska těžko vysvětlitelný: ve hře je celá řada nepřehledných faktorů, které by se daly interpretovat různě: proč ve sborníku ČT prokázala schopnost naslouchat kritickým názorům a ve zpravodajství z konference celou záležitost ČT prezentovala jako self-promotion. Je to snad proto, že se situace v ČT od doby, kdy byla zahájena práce na sborníku, podstatněji změnila a vedení ČT nyní považuje za důležitější prezentovat se na veřejnosti sebereklamou než otevřeností vůči kritičnosti?
Sborník ovšem, ač je na něm dedikace Dušana Chmelíčka, není dílem ředitele ČT a ve vedení ČT se prý už vyskytly názory, že je možná sborník "příliš kritický". Nejsem si jist, kolik lidí v ČT pochopí, že publikace takto otevřeného, pluralitního sborníku, je České televizi ke cti a do určité míry zvyšuje její autoritu. Otázka je, zda nezůstane sborník okrajovou záležitostí. Nevím, do jaké míry hrozí nebezpečí, že záslužný pokus editora sborníku otevřít Českou televizi i kritickým názorům zůstane ignorován.
Protože byla konference rozdělena do sekcí, nemohl jsem být všude - je možné, že v některých sekcích byly předneseny vynikající příspěvky; to, co jsem sám osobně z konference, mě ohledně kvality přednesených příspěvků diskuse nepřesvědčilo spíše naopak. Tak to ovšem na konferencích bývá: cennější než poslech příspěvků jsou obyčejně soukromé rozhovory v kuloárech s nejrůznějšími účastníky a tak tomu bylo i zde.
To, co jsem se o České televizi dověděl hovory s lidmi, jen potvrdilo pocit, který mají nezávislí pozorovatelé ohledně ČT už dlouho: je to obří organizace, která je pro celou řadu přátelsky a profesně sdružených lidí zdrojem příjemných a nepříliš jasně kontrolovaných finančních toků. Ve snaze uchránit tento pohodlný příliv peněz vytvořili jeho recipienti během řady let složitou síť vlivových intrikánských struktur, mnohdy propojených i s politickými vlivy mimo ČT, jejichž cílem je udržet nynější status quo v neměnnosti. Ověřil jsem si, že o tragicky nízké kvalitě např. zpravodajství ČT dobře vědí i někteří významní pracovníci této instituce, avšak zároveň jsou přesvědčeni, že se se situaci nedá dělat vůbec nic.
Ani ten nejlepší nový ředitel, myslím, by nedokázal se zakonzervovanými strukturami pohnout, dosavadní zaměstnanci budou jeho reformní úsilí bojkotovat a nezíská pro reformu a vyčištění Augiášových chlévů ani politickou podporu zvnějšku. Je pravděpodobné, že je v této situaci Česká televize - tento setrvačný, postkomunistický moloch - postupně odsouzena k zániku.
Znovu se ve mně obnovil pocit, který jsem měl v minulosti už mnohokrát: Je lehké poukazovat na zásadní chyby zejména ve zpravodajství České televize na základě kvalitní západní praxe z Velké Británie. Je to vlastně jen mechanické, objektivní srovnávání, které může dělat každý: není na to zapotřebí žádné intelektuální úsilí, jen trochu zkušenosti oběma "školami" televizní praxe - západní a české.
Přiblížíme-li se však na dosah ke Kavčím horám, začneme se podrobněji dovídat, co je konkrétním důvodem této druhořadosti, a vyvstane nám před očima tak složitá intrikánská struktura, že můžeme pouze dospět k deprimujícímu závěru, že jakékoliv zlepšení směrem k profesionalitě je nemožné. V tomto zakonzervovaném stavu se Česká televize vystavuje nebezpečí, že ji předběhne technologický vývoj a zlikvidují ji nejrůznější politické a ekonomické tlaky - že nepřežije rok 2010 - možná 2005. Nerad to říkám, ale zdá se mi, že případné pokusy se zakonzervovanou situací něco udělat nebudou příliš úspěšné. Nevím, kdo by byl schopen v ČR vypracovat opravdu nosnou strategii pro zlepšení - musel by to být génius - a kdo by ho v českém politickém kontextu podpořil. Interní struktury České televize mají dostatečný vliv u lidí u moci na to, aby jakýkoliv pokus o reformu úspěšně torpédovaly.
