Z diskuse na konferenci CEFRES po vystoupeních Jana Čulíka a Nicolase Maslowského:
Koncept extremismu v České republice je nebezpečný
Laura Laubeová: Já se jmenuju Laura Laubeová, jsem z fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Mám pár poznámek k vašemu vystoupení. Jednak si myslím, že je situace mnohem vážnější. Trochu mě překvapil váš ironizující a hodnotící tón, celou věc mírně zlehčující. Chtěla bych vyzvat odbornou věc, aby se tímto tématem opravdu zabývala. Protože koncept extrémismu v České republice je velice nebezpečný. Sleduju to už několik let a připadá mi, že si ministerstvo vnitra České republiky zdůvodňuje potřebu financování, a to nejen svého antiextremistického oddělení.
Připadá mi, že se jedná o budování policejního státu. Vysvětlím to. Už to proniklo z ministerstva vnitra na několik úrovní. Jde o situaci, kdy jsou jako extremisté označováni aktivisté nebo bojovníci za lidská práva, včetně práva za čisté životní prostředí.
Jsou označováni extremisty jenom proto, že legitimní aktéři a politici v této oblasti selhávají.
Chci to ilustrovat na dvou případech. Jednak je to Metodický materiál minsterstva školství, mládeže a tělovýchovy, tuším vydaný v roce 1998, který staví na roveň skinheady a antifašisty. Obě dvě skupiny jsou nebezpeční extremisti.
Pojetí metodického materiálu z minsterstva školství vychází z publikace o extremismu, kterou vydalo ministerstvo vnitra. Podařilo se jim vydat oficiální materiál, kterým by se měly řídit všechny složky výkonné moci a bohužel se jím řídí v současné době i média.
Na tento nebezpečně definovaný koncept extremismu poukazovala i zpráva o stavu lidských práv v ČR z Úřadu vlády za rok 1998. Upozorňuje na toto chybné pojetí.
Paralelně s touto konferencí probíhá konference Etnika a média. Včera v sekci, která se zabývala internetem a médii, z nepochopitelných důvodů, úplně mě zamrazilo. Místo aby pánové ze softwarových médií, kteří měli za úkol prezentovat extremismus na médiích, místo toho, aby ukázali rasismus, tak oni rozebírali takzvané extremistické webovské stránky KSČM a Československé anarchistické Federace a časopisu Konfrontace! Na druhé straně Republikány a časopis Vlastenec a tak podobně.
Někdo jiný si na té konferenci stěžoval, že anarchista dostal Cenu Františka Kriegla za to, že dokázal, že rasisticky motivovaná vražda byla rasisticky motivovaná vražda.
Tady dochází k tomu, že už i média, která se staví do pozice objektivních, nezávislých aktérů, přebírají takovýto koncept a nakonec se obrací proti tomu, abychom potírali rasismus. Podporuje to institucionální, nepřímý strukturální rasismus a rasovou diskriminaci. To je varování. Děkuju mockrát, že to Nicolas Maslowski takhle rozebral, ale je to hlubší a bohužel se to týká nejenom pouličních demonstrací, ale každodenního našeho života.
(Neindentifikovaný ženský hlas.) Chtěla bych všem poděkovat za krásný referát, i tady kolegovi Čulíkovi. A mám otázku na Nicolase. Nicolas se soustředil na problematiku zohledňující napětí mezi institucemi a protestním, institucionálním nebo poloinstitucionálním jednáním aktérů. Trochu jsem postrádala určitou diferenciaci aktérů.
Připadá mi v té souvislosti vhodné uvést Habermassovu teorii a jeho koncepci legitimity, která vlastně počítá s tím, že je populace rozdělená ve vyspělých kapitalistických státech na dvě vrstvy.
Jednak jsou o občané, kteří jsou popisováni Habermassem jako aktéři sdílející občanský privatismus. To znamená, že jejich život je rozdělen na profesionální kariéru jako jedinou formu veřejné činnosti a nákladnou spotřebu ve volném čase.
A pak existují marginalizované skupiny, náboženské sekty, příslušníci nových společenských hnutí, kteří jsou podle něho schopni nějakým způsobem přivodit motivační, legitimizační krizi.
Mně by zajímalo, když jsi dělal výzkum, v ulicích, zda bys byl schopen popsat, kdo byli aktéři a jaké byly jejich subjektivní identifikace.
Jana Rešová: Já bysom sa vlastne dotkla prispevku pána Čulíka. Já mám pred sebou vašu písomnú formu, vlastne paper, ktorí ste nám poskytli. A nebýt toho, pravdepodobne mnohé věci by mi boli unikli. Takže teraz sa chcem vlastne podržať toho, co ste v závere svojej práce napísali. Povedali ste, že že výsledky senátných volieb ukázali, že "se česká společnost zatím ještě zřejmě nevydá cestou moderní politické racionality, kdy by převládla měřítka administrativní a manažerské efektivnosti jako zdroj politické legitimity".
A dialej, celkom na záver, hovoríte o tom, že "bude zřejmě ještě chvíli trvat, než se česká společnost propracuje k racionální, věcné a pragmatické politice, která by působila ve prospěch lidí."
Já bysom sa chcela opýtať či vo vašom paperi racionalita tak, ako ji podávate, je vlastne racionalitou elít. Tak ako ji podávate v paperi, já nehovorím, jestli si to myslíte alebo že to vnucujete nám všetkým. Ale vo vašom paperi to vyznieva, že vlastne racionalita politiky predpokladá, že racionalita politiky predpokladá predovšetkým racionalitu tých, ktorí sa obracajú k voličom s určitými programy a na základe toho voláte akosi s ĺútosťou, že ješte to racionálne správanie sa a ten apel voči voličom ešte nejestvuje.
Moja otázka znie, či to stačí na to, aby politika bola racionálnou, já sa domnívám, že nie. A potom sa domnievam, že ten skrytý podtón, ktorý uvázdate, že vlastne tento nedostatok racionality vede k možnej manipulácii voličstvom a lektorátom, či na volanie po racionalite nemože byť ďalším nástrojom manipulácie voličov, pretože, ak uvádzate, že ta politická legitimacia má byť vlastne výsledkom určitej manažerské schopnosti politikov obracať sa k voličstvu, myslím si, že tento prístup trochu postráda tu demokratickú legitimitu, ktorej chceme všetci veriť. A samozrejme, mohla bysom ísť ďalej a hovorit o tom, že aj u voličov treba predpokladať to, že keď volia, tak vedia racionálne sa rozhodnúť pre to, koho volia, že majú ustálené prestavy o tom, aké sú ich záujmy, atd.
Poznámka JČ: Na konferenci nebyl čas odpovědět na tuto reakci podrobněji: chtěl bych zde proto jen dodat, že účelem mého textu nebylo dosáhnout nějakého cíle, měnit českou politiku (to ani nejde) - jen jsem se pokusil ji pasivně popsat.
Pocit české politiky: "Když s někým nejednáte, tak on neexistuje"
Cabara, fakulta humanitních studií v Plzni. Mikuláš Maslowský zmínil jednu věc, která se mi zdá velmi důležitá ohledně legitimity. Totiž ten pocit pana Klause, který vzkazuje prezidentu Havlovi, aby se nesetkával s představiteli občanských institucí, protože by je mohl legitimizovat. A to je pocit české politiky obecně: že když s někým nejednáte, tak on vlastně neexistuje. To je pocit, který se týká i komunistické strany, o které tady mluvil docent Znoj. To je pocit, že když se s nikým nesetkáte, tak on není anebo zmizí.
Tím se legitimita ztrácí ve společnosti.
Druhá věc k panu Čulíkovi, velmi krátce. Vy jste hovořil o tom, že média vytvářejí obrazy o politicích a že jsou v podstatě schopná je zlikvidovat nějakým způsobem. Já to otočím na druhou stranu: Není to chyba politiků, že je možné na ně sbírat informace, které se dají zneužívat a vytáhnout je kdykoliv? Není to prostě tím, že to politické prostředí je tak úchylné, že nenajdete politika, na kterého byste nemohl nic vytáhnout?
Já jsem v médiích pracoval a vím, jak to funguje. Tam se vyrábějí kartotéky, které se ve vhodných příležitostech vytahují a likvidují se politikové. Myslím si, že je to velká česká tradice - i v období, ve kterém si libujeme, v první republice, se tohle dělalo běžně, a dokonce to dělaly instituce typu Hradu. Není to nic, co by bylo výjimkou, která by nějak navazovala na komunismus. To tady prostě bylo vždycky.
Nezapomínejme na drastická svědectví o policejní brutalitě vůči zadrženým
Jan Čulík: Pokusím se být co nejstručnější. Sobecky bych nejprve chtěl říct pár slov k panu Maslowskému, ten příspěvek se mi zdál velmi zajímavý. Omluvte sebeinzerci: Britské listy se tím zabývají už od 26. září a zveřejnili jsme ve spolupráci s Občanskými právními hlídkami celou řadu pozoruhodných, drastických a zdá se, velmi autentických svědectví. Mou jedinou kritikou vůči panu Maslowskému by bylo asi to, že se nezmínil podrobněji nebo více nezdůraznil, že policie se chovala - je to dosti zjevné - v celé řadě případů s neobyčejnou brutalitou. Nebudu vám tady popisovat některé ty případy. Polský kolega Zaremba se zmiňoval, že rozdíl mezi demonstracemi, které se konaly za komunismu a které se konají nyní, je ten, že nyní demonstranti nemají strach. Tak v celé řadě těch svědectví najdete situace, kdy sem, možná naivně, přišla celá řada lidí ze zahraničí, kteří neměli naprosto představu, co se stane, že po zatčení, kdy se chovali naprosto mírumilovně, například jedna studentka natáčela na prázdném školním dvoře na video, policisté na ni zaútočili, na tom videu je to zaznamenáno, zmlátili ji, utrpěla otřes mozku, a tak dále. Ti lidé pak byli většinou tři dni zavření, strašně se báli, nerozuměli, co se jím říká, neměli možnost kontaktu s vnějším prostředím, a tak dále. Nebudu vás tím déle unavovat, jen jednu drobnost: vyskytl se případ osmnáctiletého Poláka, který byl v Praze odsouzen soudním příkazem, to je instituce, která vznikla v roce 1973, k jednomu roku vězení. Ten Polák učinil své přiznání poté, co mu policie odmítla ošetřit tržnou ránu na hlavě po dobu 10 hodin. Protože hrozilo nebezpečí, že kdyby k soudnímu projednávání došlo tady v Čechách, on by mluvil o tom, jak se s ním zacházelo, dostalo by se to do sdělovacích prostředků, polský mladík byl předán k soudnímu řízení v Polsku. Podle informací, které jsou ze včerejška, po prostudování českého spisu polský soudce toho mladíka propustil, protože nenalezl žádné důvody pro jeho věznění. Byl zadržován v ČR skoro dva měsíce.
K paní kolegyni: jistě je pravda, že česká policie a české úřady musely projevit určitou profesionalitu, nemohly si nechat shromáždění MMF rozvrátit demonstranty, to je pravda, ale myslím si, že v žádném případě nemohly porušovat zákon. A tady došlo k vážným porušováním zákonů a bohužel, ta tendence, tady bych souhlasil s paní kolegyní, pokračuje dál.
Asi před deseti dny byl zlikvidován squat na Ladronce, což je squat právně sice sporný, ale potíž byla v tom, že za prvé, o existenci toho squatu se rozhodovalo u soudu, soud ovšem dosud nerozhodl, pražský městský úřad byl netrpělivý, a tak místo toho, aby čekal na soudní rozhodnutí, tam poslal Městskou policii, která stejně brutálně, jako policie zasáhla proti antiglobalizačním demonstrantům zasáhla při likvidaci tohoto squatu, ačkoliv podle zákona smí Městská policie v ČR se pouze zabývat přestupky. Městská policie spáchala osm trestných činů a nikdo se nad tím nepozastavuje.
Dále, k profesionalitě elit.Myslím si, že došlo k drobnému nedorozumění. Nemyslím si, že by politikové měli mít manažerskou schopnost manipulovat voliče, ale domníval jsem se, alespoň podle kusých informací, které mám z Polska a z Maďarska, že tam pokročila dále manžerská schopnost politiků řídit stát, to znamená efektivně, a že tato manažerská schopnost se zdá být výraznějším zdrojem legitimity tamějších systémů než v České republice.
A pan kolega se ptal, zda to není všechno vinou politiků, že proti nim vznikají ve sdělovacích prostředcích skandály. Chtěl bych říci cynicky, že na politika se v každém systému něco dá najít - musím poukázat na to, že velmi efektivní - někdy možná trochu i směšné - i v případech, kdy skutečně jde o hloupost.
Například, nevím, zda jste seznámen s případem Sazky, kolem České televize, že radní, členka Rady ČT Jana Dědečková nekompromisně prohlásila, že bude na zasedání Rady ČT otevřeně hovořit o skandálu, že ředitel ČT nejprve zakázal, pak povolil vysílání kritického pořadu o podnikatelském impériu Sazku, vyhrožovali jí redaktoři deníku Blesk, že pokud nebude mlčet, Blesk proti ní zahájí diskreditační kampaň a vytáhli na ní jakýsi rodinný spor, že někomu prý nevrátila sto tisíc korun - hloupost, která nemá se záležitostí nic společného.
