Střední Evropa: bude v EU chudými příbuznými
Při následujících dvou vlnách rozšiřování Evropské unie způsobí relativní chudoba zemí střední a východní Evropy drastické změny, argumentoval 1. prosince 2000 v deníku Guardian David Piachaud, profesor sociální politiky na London School of Economics. Článek shrnujeme, jeho anglický orginál je zde.
Obrovské rozdíly vyvolávají otázku, do jaké míry budou země v rozšířené Evropské unii vůbec konvergovat. Z hlediska "sociálního prostoru" jsou rozsah a distribuce chudoby klíčově důležité. Doženou kandidátské země Evropskou unii vůbec někdy? Mají-li dosáhnout průměru EU do roku 2015, vyžadovalo by to každoroční hospodářský růst v první vlně kandidátských zemí v rozmezí od 5 - 9 procent. To je ovšem tak vysoký hospodářský růst, jaký dlouhodoběji nezaznamenal žádný evropský stát nikdy. I kdyby se kandidátským zemím podařilo dosáhnout dlouhodoběji hospodářského růstu o dvě procenta vyššího než bude hospodářský růst v dosavadních členských zemích - což by samo o sobě bylo pozoruhodným úspěchem - chudoba by byla v kandidátských zemích první vlny stále ještě dvakrát tak rozšířenější a v kandidátských zemích druhé vlny třikrát tak rozšířenější než v nynějších členských zemích EU.
Evropská unie už dlouho zamýšlí vytvořit jednotný "sociální prostor" a deklarovaným cílem sociální charty, začleněné do Maastrichtské dohody, je, že se má sociální otázce v Evropě poskytnout tentýž význam jako ekonomice a trhům. Lisabonská vrcholná schůzka letos přijala nové strategické cíle pro příští desetiletí a mezi nimi je větší sociální soudržnost.
Ale jaký má vztah sociální otázka k rozšiřování EU? Deset zemí, které chtějí vstoupit do EU - příprava na rozšíření EU má být hlavním tématem nadcházející vrcholné schůzky v Nice - leží ve středovýchodní Evropě. Ostatní žadatelské země jsou Malta a Kypr, které jsou malé a relativně bohaté. Žádost Turecka se nezpracovává, protože Turecko porušuje lidská práva.
Pro žadatele z východu představuje Evropská unie prosperitu, očekává se, že jim ji vstup do EU přinese. Jenže je velmi pravděpodobné, že rozšíření EU se nejdramatičtěji projeví důsledky v oblasti chudoby.
Oficiálně je chudoba definována jako nutnost žít z poloviny spotřeby na jednoho obyvatele. Obyvatelstvo 10 východoevropských kandidátských zemí čítá o něco více než 25 procent celkového obyvatelstva Evropské unie, ale jejich celkový HNP dosahuje jen jedné desetiny HNP Evropské unie. Spotřeba na jednoho obyvatel v EU, vyjádřená v euro, se pohybuje v rozmezí 9277 euro v Řecku a 15325 v Lucembursku. V kandidátských zemích je rozsah od 3305 euro v Bulharsku až po 7850 ve Slovinsku. Průměrná úroveň spotřeby tam dosahuje něco málo nad dvě pětiny spotřeby EU.
Co se týče nerovnosti, mezi členskými zeměmi EU a kandidátskými zeměmi není příliš velký rozdíl. Nejchudší desetina obyvatelstva v EU dostává mezi 2,5 a 4,4 procenty veškerého příjmu, kdežto v kandidátských zemích je rozsah trochu širší, od 2,2 procent do 5,1 procent.
V současnosti je asi 17 procent obyvatel EU chudých, v Dánsku jich žije nejméně (9,4 procenta) a v Portugalsku nejvíce (33,3 procenta). Není překvapující, že většina chudých lidí žije ve větších zemích: více než dvě třetiny chudých obyvatel EU žijí ve Francii, v Británii, ve Španělsku a v Německu.
Rozsah chudoby v kandidátských zemích je daleko vyšší než v členských zemích EU: nejmenší počet chudých lidí žije ve Slovinsku (30 procent) a největší v Lotyšsku (92 procent). Mezi kandidáty v pravděpodobné první vlně rozšiřování EU je průměr 69 procent a u zemí druhé vlny je 83 procent. Plným rozšířením EU by se téměř zdvojnásobilo procento lidí, žijících v chudobě, z nynějších 17 procent na 30 procent a tato chudoba by byla intenzivně koncentrována - 55 procenty - v deseti kandidátských zemích. Celkový počet lidí žijících v chudobě by se více než zdvojnásobil.
Předpokládá se, že pozitivním důsledkem rozšíření EU pro východoevropské země by bylo to, že by se zrychlil jejich hospodářský růst. Modelovali jsme, co by to znamenalo, kdyby hospodářství všech kandidátských zemí rostlo po dobu dvaceti let o dvě procenta ročně rychleji než hospodářství existujících členských zemí EU. V důsledku takového hospodářského růstu by poklesla chudoba, ale za dvacet let by pořád ještě žila celá třetina obyvatelstva v kandidátských zemích první vlny a polovina obyvatelstva v kandidátských zemích druhé vlny pod hranicí chudoby.
Tyto obrovské rozdíly vyvolávají otázku, do jaké míry budou země v rozšířené Evropské unii konvergovat. Z hlediska "sociálního prostoru" jsou rozsah a distribuce chudoby klíčově důležité. Doženou kandidátské země Evropskou unii vůbec někdy? Mají-li dosáhnout průměru EU do roku 2015, vyžadovalo by to každoroční hospodářský růst v první vlně kandidátských zemí v rozmezí od 5 - 9 procent. To je ovšem tak vysoký hospodářský růst, jaký dlouhodoběji nezaznamenal žádný evropský stát nikdy. I kdyby se kandidátským zemím podařilo dosáhnout dlouhodoběji hospodářského růstu o dvě procenta vyššího než bude hospodářský růst v dosavadních členských zemích - což by samo o sobě bylo pozoruhodným úspěchem - chudoba by byla v kandidátských zemích první vlny stále ještě dvakrát tak rozšířenější a v kandidátských zemích druhé vlny třikrát tak rozšířenější než v nynějších členských zemích EU.
Rozsah a rozložení chudoby ovlivňuje politiku v mnoha oblastech. Účelem strukturních fondů a fondů soudržnosti EU je snižovat nerovnost. Kdyby začaly být tyto fondy rozdělovány podle rozsahu chudoby (což v současnosti není jediné měřítko), země jako Řecko, Portugalsko, Španělsko a Irská republika by přišly o většinu dotací, které nyní dostávají.
Největší částky vydává Evropská unie na zemědělství. Zemědělství tvoří daleko větší část ekonomiky a zaměstnává daleko větší množství lidí v kandidátských zemích. Kdyby měla být Společná zemědělská politika EU (Common Agricultural Policy, CAP) aplikována na rozšířenou Evropskou unii na nynějším základě, náklady by byly obrovské. Zemědělci v Německu, ve Francii a v Británii by zaznamenali obrovské ztráty. Avšak kdyby se nalezlo nějaké řešení, jak vyloučit žadatelské země ze Společné zemědělské politiky, to by omezilo jejich šance na to, že někdy Evropskou unii doženou a důsledkem by byla ještě vyšší chudoba v kandidátských zemích. Je jasné, že chudoba v kandidátských zemích bude mít obrovské důsledky pro existující programy EU.
Jedním důsledkem včlenění kandidátských zemí do EU by měl být volný pohyb zaměstnanců. Dosud byla míra migrace uvnitř Evropské unie jen malá. Míra migrace však bude také ovlivněna rozsahem a rozložením chudoby - je pravděpodobné, že dojde k velmi podstatné migraci z východu na západ, což bude mít velké politické a sociální důsledky. I těmto otázkám bylo dosud věnováno jen velmi málo pozornosti.
Rozhodování o rozšiřování EU se nebude činit a nemělo by se činit jen na základě obav ohledně chudoby. Ale toto měřítko je důležité: to, jak se bude Evropská unie rozvíjet, ovlivní životy stamilionů lidí a nejzranitelnějšími z nich jsou oběti chudoby.
