Právo:
Kdy platí účinná lítost při trestném činu daňového úniku
Vážený pane Čulíku,
Poznámka p. Vaňka v úterních Britských listech ohledně ustanovení § 66
trestního zákona o účinné lítosti je částečně zkreslujícící a zavádějící.
O skutečně účinnou lítost ve smyslu tohoto ustanovení, která znamená úplný
zánik trestnosti úmyslného daňového úniku, jde pouze při současném splnění
těchto podmínek:
1) Opatření k nápravě byla přijata dříve, než daňový únik zjistil finanční
úřad nebo orgány činné v trestním řízení anebo než bylo podezření zveřejněno
ve sdělovacích prostředcích. (Jednání směřující k nápravě musí být skutečně
dobrovolné, nikoli vyvolané tlakem situace. Pokud pachatel zajistí zaplacení
dlužné daně až poté, co daňový únik vyšel najevo, ale dříve, než dluh vymáhá
finanční úřad a než o vině a trestu rozhoduje soud, je to posuzováno jako
polehčující okolnost podle § 33, písm. h) tr. zákona, avšak nemá to za
následek úplný zánik jeho trestní odpovědnosti.)
2) Nápravu provedly tytéž osoby, které za daňový únik byly trestně odpovědné
(trestní odpovědnost podle § 66 tr. zákona nezaniká objektivně, ale
subjektivně - pouze tomu, kdo se přičinil o zjednání nápravy).
3) Pokud se v důsledku daňového úniku právnické osoby pachatel osobně
obohatil (např. mu byl vyplacen vyšší podíl na zisku, než by obdržel v
případě řádného odvedení daně), vrátil i toto osobní obohacení.
Poznámka TP: Jak jsem ale psal včera, speciální ustanovení § 147a TZ upravuje institut účinné lítosti u těchto trestných činů poněkud odlišně.