Bažír, Klůs, Vostřejže…
Jaroslav David
(Nezbedová-Olivová, Libuše - Malenínská, Jitka: Slovník pomístních jmen v Čechách. Úvodní svazek. Academia, Praha 2000, 169 stran.)
Zatímco česká a moravská místní jména se již dočkala svého monografického slovníkového zpracování, dluh české toponomastiky pomístním jménům začíná být splácen teprve na konci století.
Počátkem šedesátých let byla z podnětu profesora Vladimíra Šmilauera zahájena soupisová akce, jejímž výsledkem mělo být vydání slovníku české anoikonymie. Přestože soupis byl dokončen v roce 1980, řešitelé tohoto obtížného úkolu, nemajícího ve světovém měřítku obdoby, se vyrovnávali s lexikografickým zpracováním tak velkého množství materiálu již od roku 1978.
Práce na slovníku, zastavené v roce 1987 normalizačním vedením Ústavu pro jazyk český, byly znovu obnoveny až počátkem 90. let. Slovník zpracovává přes půl milionu pomístních jmen asi v 45 000 heslech. Ačkoliv soupis zachycuje materiál především v dokladech z 2. poloviny 20. století, sama pomístní jména jsou různého stáří.
Úvodní svazek Slovníku pomístních jmen přináší kromě stati, popisující postup práce na slovníku, také několik ukázek z již zpracovaných hesel. Heslová stať vedle dokladů pomístního jména (lokalizovaných podle soudních okresů a obcí) a charakteristiky pojmenovaného objektu, uvádí také výklad jména a dokladuje též místní jména stejného znění. Jazyková charakteristika jména se omezuje na tradiční popis - vznik pomístního jména z apelativa či propria, motivovanost (přímé nebo nepřímé pojmenování), podoba (spisovná či nespisovná), slovní druh a forma (jednoslovná nebo víceslovná).
Součástí hesla jsou i počítačové mapky zachycující lokalizaci a četnost výskytu příslušného jména.
Porovnáme-li Slovník s ukázkou lexikografického zpracování moravských a slezských anoikonym (Šrámek, Rudolf: Ukázka lexikografického zpracování pomístních jmen z Moravy a Slezska. In: Acta onomastica. Praha 1995.), zjistíme jeden podstatný rozdíl. Neprojevuje ani tak ve struktuře hesla, jako v přístupu k celému materiálu. Je také výrazem základní diference mezi brněnskou a pražskou toponomastikou. Už práce pražských autorek, která předcházela Slovníku, totiž Pomístní jména v Čechách (Praha 1995) ukázala, že pražské onomastické pracoviště nepřistoupilo na nové, modelové pojetí toponomastiky, ale nadále zachovává tradiční přístup kombinující etymologické, morfologické a vlastivědné hledisko.
Slovník pražských autorek je nepochybně záslužným počinem a výrazně obohacuje dosavadní onomastickou literaturu.
