Britské listy

Vím, že ČT a její zpravodajství je Vaše hlavní téma a do teď jsem Vám dával převážně za pravdu. Velice mě ČT zklamala například svým zpravodajstvím o MMF a SB u nás. Velice mě v těchto dnech zklamáváte také Vy a to svým postojem a akcentací dění okolo ČT.

Již dlouho se v ČT projevují kromě jiných dva problémy.

1. Jednak jde o souboj s neustálým tlakem politiků, jejich snahou vlézt až k nám do obýváků a prezentovat tam svoje pozitiva, za současné snahy o potlačení negativ. Je to v podstatě dáno přírodními zákony, nikdy tomu jinak nebylo a jinak nebude na celém světě. Stejně tak vytrvale je třeba tomuto tlaku vzdorovat snahou o vyváženost poskytovaných informací. Zde jsou pod největším tlakem a nejvíce exponovaní šéfové a manažeři, hlavně pak generální ředitel a šéf zpravodajství.

2. Druhým problémem je profesionalita a osobnost jednotlivých zaměstnanců. Nemá smysl, abych zde opakoval vaše četné výtky na adresu redakce zpravodajství - víme o co jde.

Již delší dobu se ve společnosti kumuluje nespokojenost s nemorálním chováním politiků a hybatelů veřejným životem vůbec. Nyní nastala jistá zlomová situace, kdy přeskočivší jiskra založila malý požár. Argumenty ve stylu "proč se nikdo neozval tehdy, když ...", které v těchto chvílích oponenti redaktorů používají jsou buď pustou demagogií, nebo výrokem bez uvážení souvislostí. Vždyť všechny jevy a procesy, ať už fyzické nebo třeba sociální, mají svoji SETRVAČNOST. Většinou nedáte facku někomu, kdo do vás jednou strčí na ulici. Až vás ale bude před sebou strkat čtvrt hodiny, nejspíš mu pěkně ubalíte.

A právě teď má celá řada lidí pocit, že těch obrazných patnáct minut uběhlo. Posledním strčením bylo prostě jen naprosto arogantní rozhodnutí Rady ČT, za kterou stojí - moment, koho to tam vidím - ále, zase naši politici ve smluvním vztahu !

Ať už redaktoři začali s neposlušností z jakýchkoli důvodů, nyní je to jedno. Oni pouze spustili proces, který je v tuto chvíli o tom trapně idealistickém problému svobody, svobody od demagogie a manipulace jakési "elity". V žádném případě tu nejde o platy či místa zaměstnanců televize a lidí s ní spojených, a to z jednoho prostého důvodu: jsou pod veřejnou kontrolou, nejedou v tom už zdaleka sami. I kdyby to byl nakrásně jejich původní úmysl, není šance na jeho uskutečnění.

Cílem současných protestů je vytvoření podmínek pro zvolení Rady s autoritou u veřejnosti, která by zvolila nového ředitele. Pokud k tomu dojde, bude většina současných signatářů petice, pasivních sympatizantů a aktivních "buřičů" akceptovat nového ředitele, byť by to byl znovu Hodač (v což pochopitelně nevěřím).

Pokud se někdo postaví "z ideových důvodů" proti tomuto novému řediteli, sám tím odhalí svoje úmysly a veřejnost to zaregistruje a takového člověka nepodpoří. Nebojím se, že by zde sehrály roli emoce.

Připustím-li, že se tu smísily dva problémy, pak ten veřejný jasně nabyl vrchu nad personálním. Záležitost odbornosti a vyváženosti zpravodajství přijde na řadu až po jmenování nového ředitele. A pak, pane Čulíku, hrrr na ně !

Pozadí mnoha změn ve společnosti nebývá zcela jasné, o našem listopadu toho s jistotou taky mnoho říci nelze.

Nepropásněme však kvůli tomu šanci konečně připravit podmínky pro lepší fungování naší televize a jasné klepnutí politikům přes nenechavé prsty. Za klidového stavu k tomu v této zemi není vůle. Bohužel.

Velice mě překvapuje Váš názor, že byť všichni víme o napojení Rady ČT, Hodače i Bobošíkové na ODS, je třeba to s nimi zkusit a pak se uvidí. To je stejné, jako kdyby radní v Pise odmítali statické zajištění své šikmé chlouby s odůvodněním, že je tu jistá hypotetická naděje, že si věž svoje zřícení rozmyslí ! Kde se ve Vás bere tahle naivita ?

Právě na Britských listech jsem před časem četl Váš článek, kde jste vychvaloval západní média za to, že novinář může přejít do politiky, ale nikdy ho nikdo nevezme zpět mezi novináře !

Vaše zaujetí pro otázky profesionality prezentace informací vás nyní dostalo do pozice houbaře, hledajícího jedovaté houby v lese, který začíná hořet.

Trochu se rozhlédněte !

Myslím si, že se se díky úpěnlivé bdělosti nad konfliktem zájmů nejrůznějších lidí a skupin dostáváte do pozice, kdy pro Vás jediným přijatelným vyjádřením jiného názoru je rezignace. Člověk jako by se nemohl zastat sám sebe, protože se jej situace bezprostředně týká a proto je ve "střetu zájmů". Toto chápu jako nevhodný dogmatizmus, vše je třeba posuzovat individuálně. Pokud vidíte lidi třesoucí se o svá křesla a manipulující okolí, jmenujte je. Vaše kolektivní obvinění nemohu přijmout.

Poznámka JČ: Dopis pana Batelky je - stejně jako text pana Maděry jinde v tomto čísle - jen výmluvným důkazem o tom, jak geniálně a jak efektivně se podařilo redaktorům zpravodajství ČT využít ve prospěch své strany v pracovněprávním sporu všeobecnou politickou frustraci ve společnosti. " Ať už redaktoři začali s neposlušností z jakýchkoli důvodů, nyní je to jedno," píše pan Batelka. Opravdu? Je jasné, že mnozí občané v ČR jsou dnes politiky frustrováni. Ale jak k tomu proboha přijde Jiří Hodač a jak je za to tento člověk odpovědný? - Mimochodem, politické zmanipulování pracovněprávního konfliktu učinilo redaktory ČT totálními rukojmími politiků, kteří si nyní na krizi přihřívají svou vlastní polívčičku. - Přitom je dokazatelné, že Rada ČT nejmenovala Jiřího Hodače v důsledku žádných politických tlaků. - Jiří Hodač ani Jana Bobošíková nejsou ani nebyli politiky, i když se ovšem pokusy vysílat vlastní zpravodajství stejně propagadisticky jako vzbouřenci Bobošíková poněkud zdiskreditovala.