Když dva dělají totéž, není to totéž. Dnešní demonstrace a rok 1989
V letech 1988 a 1989 jsme opakovaně táhli Prahou pod vlajícími prapory, skandujíce "svobodu, svobodu!" Chtěli jsme smýt potupu z okupace vojsky Varšavské smlouvy a zbavit se diktatury rudých quislingů. Ti na naše volání odpovídali po svém: policisté na nás štvali psy, mlátili nás obušky, rozháněli vodními děly a slzotvorným plynem, najížděli do davů obrněnými transportéry s buldozerovými radlicemi.
Včera vlály stejné vlajky před budovou ČTV na Kavčích horách a opět se rozléhalo skandování "svobodu, svobodu" a dokonce se v zástupu objevily tváře známé z té vzdálené doby.
Když dva dělají totéž, není to totéž. O jaké ztrátě svobody mluví současní demonstranti ? Kdyby byla situace přiměřená nástrojům, kterými se "televizní povstalci" snaží prosadit svou skupinovou vůli, budova zpravodajství by již byla vyklizena a její okupanti by se tísnili v celách nedalekého Pankráce. Manifestanty by rozehnaly ozbrojené složky. Tehdy byli odpůrcem přisluhovači okupantů. Dnes jsou to lidé, zvolení voliči v řádných parlamentních volbách, popřípadě dosazení zástupci voličů, kteří vzešli z těchto voleb. Ano, v tomto státě je dosud mnoho věcí špatných. Ale od roku 1989 máme možnost řešit své problémy standardními nástroji kulturní demokratické země. Někteří lidé mají zřejmě krátkou paměť a čtyřicet let očekávané změny si neváží a snad jí dokonce litují.
