Selhání novinářské obce

Jen velmi málo publicistů se dokázalo oprostit od sympatií a antipatií. Smutně malá hrstka byla schopna referovat o událostech nezaujatě a objektivně. Ničím nepodložená tvrzení, tendenční a stranická vyjádření, promítání osobních preferencí do zpravodajství atd. Vyniká v tom především Mladá Fronta, která si zřejmě vzpomněla na svou svazáckou minulost (a zapomněla na svou problematickou privatizaci) a začala mocně podporovat vzbouřence.

Je smutné, že si za 10 let po pádu komunismu nemohu koupit deník, o kterém bych věděl, že mi poskytne nezávislé, nezkreslené zpravodajství. Myslím, že mám mozek v hlavě a nepotřebuji aby mi nějaký radílek našeptával, jak mám čemu rozumět.

Zřejmě v Čechách zakořeněný princip "já na bráchu, brácha na mě" se přesně odráží i v této zájmové skupině. Nasvědčovala by tomu i rotace novinářů, kdy novináři putují od redakce k redakci (a tak se může stát, že se disident J. Hanák octne v redakci Rudého Práva - pardon, dneska jen Práva, když z Lidových Novin odešel do Práce na protest proti jmenování bývalého svazáka šéfredaktorem) a je možné, že se všichni sejdou v jedné redakci.

Provázanost novinářů s ČT je zřejmá - stačí sledovat program a titulky. A peníze jsou potřeba stále, že. V Lidových novinách si můžeme dokonce přečíst článek od novináře, který tvrdí, že objektivní zpráva je nesmysl a naivňoučká představa.

Tak už se přestaňte ohánět slogany typu "Svoboda slova" a dejte si do štítu to co je u většiny z Vás zřejmé: "Bližší košile než kabát" eventuelně: "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej"!