Nejdříve je třeba mít stát, který stojí za to bránit
Protože jsem si již zvykl, že čtenáři BL v reakcích na moje příspěvky
argumentují často ad personam a chci jim ušetřit některé spekulace, uvedu, že
jsem spokojený, mám výbornou práci, tým studentů, doktorandů, ve kterém řešíme
zajímavé věci, s platem jsem v podstatě spokojený, v osobním životě mám krásný
vztah a dobré vztahy s příbuzenstvem. Ve svém malém světě, kam jsem v podstatě
emigroval, si žiji spokojeně. Jak jsem se jednou již zmínil, mám rád krajinu,
hodně lidí a s tímto malým světem se identifikuji, mám pocit "náležení k němu".
Nemám ani trochu pocit příslušnosti k tomuto státu. Pokusím se naznačit proč.
Informace, které uvedu, jsou bez záruky: mám je z médií. Kdykoli jsem se sám
účastnil něčeho, o čem pak některé médium "informovalo", nevěřil jsem svým uším
nebo očím a uším zároveň. Možná jsou naše média postižená střípkem z kouzelného
zrcadla a vše krásné se mění v ošklivé; to nemohu vyloučit. Za pravděpodobnější
ale považuji, že ošklivé se v médiích mění jen v hloupě a zaujatě popsané
ošklivé.
Se svým pocitem z tohoto státu bych vás neobtěžoval, kdyby to byl pocit jen můj.
Je to ale pocit téměř celého mého okolí; většinou jde o vysokoškoláky mezi
dvacítkou a pětatřicítkou věku.
Nedávno jsem se byl projet na kole po svém rodném městě a jeho okolí. Nevím, jak
někdo jednou popíše "architekturu" devadesátých let. Podle mě odpovídá tomu, kdo
se stal v té době "elitou" - tím je míněno, kdo získal peníze a s nimi i
povolení stavět tam, kde ani průměrný komunistický prominent okresního formátu
povolení nedostal. Perníkové chaloupky vedle sci-fi staveb, kompozice načinčané
a nevkusné, ukázka toho, jak se dá metoda vaření dortu vynalezená pejskem a
kočičkou aplikovat na stavbu rodinného domu. Rozhlížel jsem se kolem sebe,
vzpomínal, jestli jsem někde v zahraničí viděl něco podobně odpudivého; divil
jsem se, že ačkoli ne, přesto mi to vše nějak povědomé. A pak mi došlo, že mi to
připomíná "politicko-společenské reálie" dnešní České republiky.
V té době bylo tématem "dodržet zákon, nebo jeho ducha". Politici hřímali, že
zákon je zákon, dodržet se musí, v příštích volbách si zvolte někoho, kdo ho
zruší, ale do té doby se jede podle něj.
Náš parlament /sorry, odmítám používat velké začáteční písmeno/ je "utrženej ze
řetězu". Občas sleduji zasedání a vůbec bych se nedivil, kdyby vyšel ve sbírce
zákonů zákon o absolutním zákazu souložení. A počkejte si do příštích voleb, haj
hou!
Že existuje něco jako přirozené právo poslancům nedochází.
Dlouhá léta jsem jezdil na dětské tábory jako vedoucí. Jestli něco děti milují,
je to noční bojovka nebo stezka odvahy. Jestli na něco vzpomínají, tak na to,
jak nás chytil na výletě déšť. Poslanci tomu odzvonili, neboť výlety se nesmějí
dělat "za špatného počasí nebo za snížené viditelnosti". Dodržím zákon, řeknu
dětem /kdy bude stezka odvahy se ptají od začátku tábora/, že nic, zákon je
zákon?
Myslivec zastřelí člověka a je odsouzen k tomu, aby zaplatil matce mrtvého 3470
Kč. Dívčina vypěstuje tři rostliny marihuany a je odsouzena k nepodmíněnému
vězení. Fanatické oči poslance Severy asi zazáří nadšením - mně je z toho jen
smutno.
Dost poslanců provozuje myslivost. Asi málo jich pěstuje marihuanu. Haj hou!
K té marihuaně trošičku podrobněji. Trend ve světě je legalizace (Belgie,
Nizozemí, Francie), trend u nás je zostření represe. Není ani jeden případ, kdy
by člověk zemřel na předávkování marihuanou. Je mnoho případů otrav alkoholem a
lidí co oslepli po požití domácího destilátu. Někteří z těch, kdo berou tvrdé
drogy, předtím kouřili marihuanu. Všichni pili pivo a jedli chleba. Kromě
hlouposti a populismu poslanců je tu problém, že opojení marihuanou není zdaněno
a že se lidé po jejím požití smějí.
Léta devadesátá také charakterizuje návrat ke křesťanství a to ve dvou
nejlepších křesťanských tradicích: touze po majetku a represi menšin.
Jedním z argumentů při zamítnutí zákona o registrovaném partnerství /moji milí
křesťanští politici/ bylo, že adopce dětí sice v tomto návrhu zákona nejsou, ale
časem by je chtěli a dítě potřebuje matku i otce, mužský i ženský vzor.
Přibližně v té době byli vyhnáni pěstouni z SOS dětských vesniček. Tam asi děti
mužský a ženský vzor nepotřebují. Haj hou!
Zákoník práce v kontextu vysoké školy je také pěkně vypečená věc. Řada mých
kolegů jsou nadšení vědci: jsou nuceni podvádět, protože limit přesčasových
hodin by překročili někdy v únoru. Asi by měli být z laboratoří a od počítačů
vyháněni: zákon je přeci zákon, za pár let si zvolte někoho a - tuhle písničku
dobře známe, ne?
Moje maminka má soukromou pediatrickou praxi. Občas špatně zaokrouhlí dávky
sociálního a důchodového zabezpečení. "Do tehdy a tehdy doplaťte dlužnou částku
0.46 Kč, v opačném případě Vám může být udělena pokuta ve výši 10 000,- Kč plus
úroky z dlužné částky, případně Vám hrozí trest ve výši"... Po jistých
problémech (zkuste poslat složenkou 0.46 Kč) stát získá dlužnou částku za cenu
doporučeného dopisu, papíru, obálky a práce příslušné úřednice. A kolik dluží
velké podniky? Haj hou!
Copak to, 0.46 Kč ještě nějak zaplatit lze. U cla je to horší: jeden můj kolega
dostal ze zahraničí darem odbornou literaturu a bylo mu vyměřeno clo ve výši 0,-
Kč. Tu nulu korun ovšem bylo nutno zaplatit. Schválně někdo zkuste poslat
složenkou 0,- Kč.
Zákon je zákon a právo je právo? Před několika lety prý vydala Komerční banka
tuším obligace (jsem ekonomicky negramotný a tak to možná byly jiné cenné
papíry) na dobu od 1.1. do 31.12. příslušného roku. Ovšem inflace byla nižší,
než se čekalo a tak KB chtěla obligace vypovědět dříve. Na Právnické fakultě jí
vypracovali odborný posudek, že jde o cenné papíry na dobu neurčitou, protože na
nich není výslovně uvedeno, že jde o dobu určitou. Tak jsem se alespoň dočetl v
novinách. Žiji ve státě, kde konkrétní kalendářní rok od Nového roku do
Silvestra je doba neurčitá. Právně je asi skutečně neurčitá, v dnešních zákonech
se jde těžko vyznat. Napsal jsem ??prý vydala?? ze dvou důvodů: trošičku doufám,
že to není pravda a normálně se bojím odvety KB. Haj hou!
Poslankyně Petra Buzková se vyjádřila, že nenavštíví staveniště Temelína,
protože nechce ohrozit své nenarozené dítě. Bylo to v době, kdy nebyl ještě do
budoucí elektrárny dovezen ani gram jaderného paliva. Je paní poslankyně tak
hloupá, nebo využije všeho, co jí může zvýšit popularitu? A která z těch dvou
variant je pro občana lepší?
Devadesátá léta charakterizují dva zákony: zákon absolutní hodnoty a zákon
zalití do betonu.
Zákon absolutní hodnoty říká, že u dostatečně velké částky je jedno, jestli ji
mám, nebo ji dlužím. Ten, kdo 100 milionů má, jezdí ve stejném autě, jako ten,
kdo 100 milionů dluží.
Zákon zalití do betonu říká, že jde-li v nějaké akci o tak velké peníze, že za
desetinu částky je možno všechny odpůrce nechat zabít a zalít do betonu, není
žádná možnost oné akci zabránit.
Mohl bych pokračovat dlouho: psát o to, že inženýrský a doktorský diplom z
Elektrofakulty nestačí k povolení v elektrotechnice podnikat, ale maturitní
vysvědčení ano, že podle zákona musíte mít mlhovku, ale zákon už neříká, že ji
máte zapnout atd. atd. Asi mám střípek kouzelného zrcadla v oku, že vidím
politiku a zákony jako směs populismu, účelovosti a hlouposti.
S několika kolegy jsme nedávno diskutovali na téma "koupit či nekoupit
stíhačky". Podle mého je třeba mít nejdříve stát, který stojí za to bránit. Pro
mě osobně tím státem Česká republika není. A krajina zastavěná perníkovými
chaloupkami dnešních elit pomalu také přestává být.
