Bruselská krize 2001
Dosavadní čtyřicetiletý vývoj Evropské unie probíhal zcela živelně, od počátku zde převládal vliv Francouzů, kteří v Bruselu obsadili převážně rozhodující pozice v orgánech Unie.
Jakákoliv kontrola od začátku chyběla, z toho vyplývá poměrně drzá samoobsluha personálu, připomínající v mnohém posledních 10 roků v ČT.
Poslední velká čistka, při které byly od koryta odstaveny především dvě zvláště nenasytné korupční dámy, nepřinesla zásadní změnu. Zkorumpovaná německá "odborářka" Monika Wulf Mathiesová, známá tím, že jako vedoucí odborové organizace prosadila dva roky "nulovou rundu", prý v zájmu udržení pracovních příležitostí, ty však stejně odpadly, takže splněny byly spíše zájmy jejích bossů v pozadí, dokonce počítala s návratem do lukrativní pozice kterou získala jako odměnu za její zradu na členech odborové organizace.
Situace v Bruselu je napjatá. Špičky se sice podařilo vyměnit, bezedný sud korupce a prospěchářství se však nedaří uzavřít. EU zaměstnává na 20 000 úředníků, při efektivním využití pracovní doby a organizaci srovnatelné se soukromým sektorem by jich zbylo pouze několik tisíc. V EU jsou zaměstnávány celé rodinné klany, neschopní úředníci nejsou propouštěni, nýbrž zůstávají "poradci" na doživotí, samozřejmě při platech kolem 360 000 Kč měsíčně a to bez daní!
Zvláště škodlivá je typicky totalitní mentalita, podle které se služební postup váže ne na dosažené vzdělání a kvalitu pracovního výkonu, nýbrž na počet let, které nositel úřadu proseděl na své židli.
Nový president evropské komise, Romano Prodi, se na toto hospodářství už nemůže dívat. První krok ke zlepšení situace by měl být každoroční auditing, který by chtěl zavést Prodiho muž pro zvláště těžké úkoly, Angličan Neil Kinnock. Přesně před dvěma roky zahřmělo v Bruselu poprvé, Santerova korupční banda musela odstoupit. Ani Kinnock však nemůže jednat, jak by bylo třeba. Jeho reformy budou uskutečňovány pomalinku, s pětiletými lhůtami, aby v Bruselu nezačala revolta po vzoru ČT. Počítá s ročními úsporami kolem 90 milionů Kč ročně, za 5 roků tedy 450 milionů, což je z ročních výdajů na personál ve výši více než 100 miliard Kč opravdu jenom pakatel. I takto opatrně stanovený úkol se zdá v Bruselu teměř nereálný, Bruselští "poctivci" dosud každý pokus o racionalizaci dokázali zablokovat.
Další Prodiho zbraň proti "poctivcům" je František Heřman Bruener, vedoucí úřadu pro potlačování podvodů (OLAF). Ten srovnává svůj úřad, který dosud dokázal zaměstnat pouze 20% svého budoucího stavu úředníků, další prostředky blokují "poctivci" v EU, s myší, která je proti slonovi sice pohyblivá, ale moc toho nepořídí.
EU stojí před řadou závažných rozhodnutí. I komise musí podléhat právnímu řádu, i když se jí do toho vůbec nechce. Rozhodnutí o zřízení úřadu státního zástupce Evropské Unie se proto odkládá na Svatého Dyndy, nějaké dozorčí orgány jsou všem zúčastněným proti mysli.
Dnešní Augiášův chlév musí být vyčištěn nejpozději do chvíle rozšíření EU o nové členy, je to příležitost, začít s čistým stolem. Je v moci nových členů, požadovat jasné právní poměry a nezávislý kontrolní orgán, který by potlačoval korupci a mrhání prostředky EU. Převážně francouzsko- španělská nadvláda "poctivců" pak nemůže zůstat rozhodující silou v EU. Úměrně počtu obyvatel je nezbytné, aby v EU byla úřední řečí angličtina a němčina, ostatní řeči mají pouze regionální význam.
