Kosovo a okolí po dvou letech
Od doby, kdy se NATO stalo složkou Kosovské osvobozenecké armády (KOA), uplynuly pouhé dva roky. Výbuch první rakety dopadnuvší na Jugoslávii tehdy symbolicky završil přerod KOA z teroristické organizace, jak ji západní sdělovací prostředky označovaly, na ochranitelku těchletěch lidských práv, na níž ji ve svých představách povýšili politikové.
Přišly další bomby a úměrně jejich množství rostla aktivita mluvčích NATO, kteří potřebovali udržet podporu veřejnosti alespoň do té doby, než zastavení bombardování přestane vypadat jako slabost zavánějící porážkou. Politická ústa navenek slinila o lidských právech, zatím co mozky poradců hledaly cestu z bryndy.
Někdy uprostřed vojenské akce přišel kdosi na spásonosnou pojistku. Miloševič byl ochotnou kanadskou prokurátorkou, jmenovanou do funkce tribunálu v Haagu se souhlasem ministryně Albrightové, vyhlášen v pravou chvíli válečným zločincem. Byl to do jisté míry předvídatelný krok, který do budoucna umožnil tlačit na Srby pod záminkou slepé spravedlnosti a navíc politicky manipulovat vlády, které by jinak s Jugoslávií třeba chtěly vyjít - tedy kdyby v jejím čele nebyl sprostý podezřelý.
Mezi tím se těžko spočítatelné davy kosovských uprchlíků snažily dostat z dosahu přátelské i nepřátelské palby. Někteří šli do Albánie, někteří do Makedonie. Zastavme se u země posledně jmenované. Ta se, jak známo, chovala k zemím NATO spřáteleně až do té míry, že na své území vpustila i jejich vojáky. Zhruba v době, kdy krize uprchlíků vrcholila, však udělala makedonská vláda zdánlivě nepochopitelnou věc: prohlásila, že víc uprchlíků nevezme, protože by to narušilo křehkou etnickou rovnováhu v zemi. To tehdy vypadalo divně až nelidsky, protože propaganda NATO předváděla veřejnosti Srby v rouše vlčím, kdežto KLA div ne s andělskými křídly přiheftnutými tak, aby nebylo vidět kvéry. Slovo "tehdy" by se dnes dalo podtrhnout.
Po třech měsících, když už nebylo jasné, proč ještě bombardovat - zejména, když NATO tvrdilo, že úspěšně zničilo tolik cílů, že jich víc snad Srbové ani neměli - bylo s pomocí Rusů vyhlášeno vítězství. NATO se stáhlo do předrambouilletských pozic a naslibovalo Bělehradu Kosovo jako součást Jugoslávie, Srbům prosperitu výměnou za Miloševičovu hlavu a Kosovu mír na věčné časy v rámci nenáviděné autonomie. KOA se zatím zabydlela doma a v rámci přednormalizace nejspíš stačila zavézt nevěstince dolarůchtivými pracovnicemi dřív, než vítězná vojska opatrně vstoupila na letecky podmaněné území. Sláva byla maličko zkalena tím, že letiště v Prištině obsadili Rusové, ale na tuhle prestižní aféru se poměrně rychle už zapomnělo.
Politikové zamávali cárem smlouvy jako kdysi Chamberlain a začali plánovat fotografické seAnce Kosovu.
President Havel se stal prvním čelným představitelem NATO, který do Kosova zavítal, aby se přesvědčil o dodržování lidských práv. O tom, zda se na místě zajímal o dovezené prostitutky, novinové zprávy cudně pomlčely. Zprávy se tak nanejvýše zmínily o tom, že se výlet na území svrchovaného státu uskutečnil "načerno", tedy bez souhlasu Bělehradu. Vzhledem k tomu, že tam ještě šéfoval Miloševič ovšem nešlo o trapas, ale o vzdorný krok vítěze.
I tato epizoda upadla rychle v zapomnění. Jednak proto, že do Kosova postupně odjeli i větší páni, ale hlavně z důvodů nepropuknuvšího názorného soužití Západem osvobozených a tudíž teoreticky zrovnoprázvněných etnik.
Vzhledem k neochotě západních daňových poplatníků přispívat na jakýsi politicko-vojenský untrholt kdesi na Balkáně, natož tam posílat vlastní děti do války, nezbylo vítězům než udělat z KOA zahradníka převlečeného do policajtských uniforem. V rámci vyrovnání se KOA vzdala těch zbraní, které se staly nepotřebnýcmi.
Ty potřebné si nejspíš uchovala pro útoky proti menšinám v Kosovu. Existuje sice jistá možnost, že Cikáni, Srbové a jiné nealbánské pronárody zabíjejí vlastní lidi, aby to mohli svést na KOA, ale její pravděpodobnost se i samotným osvoboditelům zdá tak malá, že zakládá podezření, že jde o nezodpovědné kosovské živly. Jenže chtějte na vojácích NATO, aby honili kosáky někde po kopcích. Navíc kde není soudce, není trest.
Geniové poválečného uspořádání v Kosovu a okolí se dali unést představou, že základem úspěchu je vytvořit bezpečnostní zónu vně Kosova, do níž nebude mít přístup Miloševičova soldateska. No, povedlo se to, ale jen velmi částečně, protože se zapomnělo na to, že etničtí Albánci žijí nejen v Kosovu, ale v těch zónách.
Zdá se, že se nedokonale odzbrojená KOA chopila příležitosti a začala rozdmýchávat nepokoje v srbském pohraničí. A nejen tam. Podívejme se očima Práva na to co se děje v Makedonii:
"Tři makedonští vojáci přišli o život při včerejších incidentech armády s albánskými ozbrojenci u hranic s Kosovem. Podle makedonského ministerstva obrany najelo vojenské vozidlo se dvěma vojáky na minu v okamžiku, kdy míjelo nedalekou vesnici Tanuševci, kterou okupují albánští teroristé. Jeden voják zahynul na místě, druhý po několika hodinách. Krátce poté dalšího vojáka zákeřně usmrtil ostřelovač z Tanuševců. Makedonie potom uzavřela všechny hraniční přechody s Kosovem. Boje s použitím těžkých zbraní se rozšířily z Tanuševci do vesnice Malina a na další místa. Makedonský ministr zahraničí Srdjan Kerim večer požádal o svolání naléhavé schůze Rady bezpečnosti OSN. "Je to skutečná válka," řekl agentuře AP starosta kosovské vesnice Debele, ležící naproti Tanuševcům na druhé straně hranice. Zástupce Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) Carlo Ungaro řekl, že podpoří "rozumné použití síly" makedonské armády a policie proti ozbrojencům. Bezpečnost Makedonie je podle něj ohrožena. Makedonský prezident Boris Trajkovski se sešel k naléhavé schůzce s činiteli ministerstva obrany a několika velvyslanci členských zemí NATO, do uzávěrky tohoto vydání však podrobnosti nebyly známy."
Zmíněná zpráva naznačuje tři velmi zajímavé věci. Předně potvrzuje obavy, které makedonská vláda projevila v roce 1999 v souvislosti s křehkou etnickou rovnováhou v zemi. To samozřejmě vrhá jiné světlo na situaci v samotném Kosovu. Zadruhé dokládá, že Albánská moc, ztělesňovaná UCK, nechce mír do té doby než se jim podaří vytvořit "Velké Kosova". Současná situace dále naznačuje, že kombinace stupidity, pokrytectví a osobních zájmů umenšuje politickou vůli způsobem, který staví její nositele do role šašků.
Jak jinak interpretovat skutečnost, že mocný vojenský komplex zvaný NATO se musí spoléhat na to, že makedonská armáda a policie použijí "rozumnou sílu" k pobití ozbrojenců, kteří tam operují díky laskavé neschopnosti této organizace.
Nejde ale jen o Makedonii. Americký ministr obrany Powell nedávno přišel se vskutku převratným plánem. NATO by mělo zúžit ochrannou zónu kolem Kosova, což by umožnilo srbské armádě bojovat proti albánským povstalcům.
Tím se vlastně kruh uzavírá a jsme zase tam, kde jsme byli před bombardováním. Pravda s tím rozdílem, že bez Miloševiče je srbská armáda uznána za schopnou zabíjet albánské povstalce tak nějak čistě a lidsky - tedy po našem západním způsobu. Rovněž slovník se začíná měnit. Militantní Albánci se z bojovníků za odstranění srbského jha stávají "ozbrojenci" a až začnou být Západu na obtíž, budou z nich drogoví a prostituční mafiáni a teroristi.
PS Není v mých silách zjistit, zda britští bookmakeři již přijímají sázky ohledně dalšího kola bombardování a pokud ano, jaké jsou kusry Tirany, Skoplje a Bělehradu.
