Odstřelování politických protivníků v ČT
Přeostřené Naostro
Politický styl velkého baviče Dr.Miroslava Sládka a jeho politické názory mi jsou naprosto cizí. Nestýská se mi ani po výtržnostech v parlamentu, ani po pochodech křiklounů. Volební porážku republikánů považuji za důkaz, že u nás nevypukla nemoc šílených voličů.
Přesto se cítím pohoršen způsobem, s jakým Česká televize s Miroslavem Sládkem naložila v pořadu "Naostro" dne 18.března. Ten pořad byl stejný a přece jiný než jeho předchozí vydání. Stejné bylo uspořádání studia, základní rysy režie a pobavené úsměšky moderátora. Snad byl pan Šíma ještě poněkud pohotovější ve svých replikách než obvykle, ale to by mi nevadilo. Od těch předchozích se lišil koncentrovaností zloby, soustředěné na osobu hosta pořadu, prozrazující neskrývanou snahu co nejvíce ho ponížit, znemožnit, zadupat do země. Vynikne to srovnáním například s poklidným tokem téhož pořadu, věnovaného Janu Kasalovi. Pan Šíma dokáže být vůči politikům dosti nepříjemný, ale sotva by si někdo z nich mohl stěžovat na znevážení útokem na osobní čest.
Míra pokoření, jaké se dostalo Miroslavu Sládkovi, je nebývalá. Již počet jeho oponentů byl neobvykle vysoký a nebyli to lidé ledajací. Byl mezi nimi např. advokát- bývalý místopředseda strany, dále podnikatel- dodavatel billboardů, novinář, politolog, bývalá funkcionářka strany. Ti skutečně Sládka nešetřili. Především jim byl zcela cizí pojem presumpce neviny. Nevzali na vědomí, že na člověka, jehož vyšetřování bylo vyšetřovatelem odloženo byť pro nedostatek důkazů, je třeba pohlížet jako na nevinného a nelze ho na veřejnosti označit za pachatele trestného činu.
Novinář citoval znevažující výrok z rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 5, které je ze zákona tajné. Musíme se ptát, jak je možné, že finanční úřad připustil jeho veřejné použití. Došlo ke zveřejnění platů zaměstnanců Sládkovy strany na veřejnoprávní obrazovce třetí osobou a bez jejich souhlasu. Zajímalo by mne, co na to Úřad pro ochranu osobních údajů. Z trestné činnosti Sládka vlastně obvinil také advokát, který ho dříve obhajoval. Jeho vystoupení by asi měla posoudit etická komise České advokátní komory. Jednotícím prvkem hanobících výroků byl nepatrný výskyt konkrétních důkazů. Zazněla zde však i pozoruhodná sdělení od pranýřovaného: zmínka o tříleté nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 5, kterou by se jistě měl zabývat ministr spravedlnosti i konstatování, že soudní řízení proti domnělým pomlouvačům republikánů probíhají za nezájmu sdělovacích prostředků. Pokud Miroslav Sládek nelhal, zmíněné okolnosti by vrhaly nedobré skutečně světlo na poměry ve státě a společnosti.
Režie pořadu byla zřejmě nevýhodná pro postiženého, který sám čelil výrazné početní převaze nepřátelsky naladěných oponentů a uštěpačnosti moderátora. Pokud moderátor předem diskutoval s oponenty obsah jejich výroků, vědomě připustil porušení presumpce neviny a další neetické jednání a zřejmě s takovým počínáním účelově souhlasil. Byla-li pro něj sdělení oponentů překvapením, měl na ně reagovat upozorněním na závadnost výroků.
Nejde mi o Sládka ani o republikány. Jde o princip. Veřejnoprávní televize nemá právo dotýkat se osobní cti hostů svých pořadů ani sloužit šíření pomluv proti nim (většina záporných údajů proti Sládkovi byla doložena tak chatrně, že je třeba je mít za pomluvy). Platí to stejně, nechť proti moderátorovi sedí Havel nebo Sládek. Pořad je varující i tím, že ukazuje, jak snadno lze zneužít obrazovky k odstřelení politického protivníka.
