Město proti Regecové: Hlupost proti špatným mravům
Spor města Hranice n.M. s Markétou Regecovou odhaluje ve více rovinách, jací jsme jako stát, obec i jednotlivci. Nejčastěji se v této době a v této souvislosti dostává na přetřes konání vedení města, jeho odpůrkyně a o obohacení scény se postaral svým nehorázným zásahem náměstek policejního ředitele.
Hranická radnice projevila nemalou dávku hlouposti, když si neuvědomila včas rizika sporu s Markétou Regecovou a nedohodla se s ní, dokud její požadavky nepřekračovaly únosnou míru. Následné pokusy přimět vzdornou majitelku pozemku silou o nic chytřejší nebyly a navíc mají politický charakter. Nelze přece občana nutit administrativním zásahem nebo jiným nátlakem, aby uskutečnil obchod, s jehož podmínkami není srozuměn.
Vstup náměstka policejního ředitele Jakubíka na scénu dodal celé záležitosti zlověstný nádech pokusu o návrat k starým časům. Paradoxně to však může být jediný kladný prvek celé aféry. Názorně totiž ukazuje, jací vlastně jsou ti skvělí ex-komunističtí policejní odborníci, kteří právě díky personální politice ministra Grosse rychleji než dříve zaplevelují policejní sbory a ministerstvo vnitra a vnášejí sem své totalitní mravy. Nepochybně je třeba i v tom hledat příčiny obtížného objasňování některých kriminálních případů či občasných excesů, kritizovaných nyní Amnesty International.
V rozporu s některými jinými psavci nepovažuji Markétu Regecovou za jednoznačně kladnou hrdinku, byť v jejím postupu není po hlouposti ani stopy a právo je jednoznačně na její straně. Hovořit o dobrých mravech v obchodě je dnes značně staromódní. Kdysi neplatil za slušného obchodníka ten, který zneužíval situace k požadování přemrštěné ceny či vymáhání vysokých úroků, protože se neslušelo zneužívat slabosti obchodního partnera. Zákazníci od těchto lidí kupovali a půjčovali si od nich, ale pohlíželi na ně s pohrdáním. Tento postoj má tisíciletou tradici. Pokud jej z obecného povědomí nestačilo úplně vytlačit válečné období, prospívající "keťasům" , poválečný rozkvět "šmelinářů", těžících z přechodného nedostatku zboží, ani čtyřicetileté potlačení svobodného obchodu, pak polistopadová doba se s tímto mravním imperativem slušných obchodníků vypořádala se zázračnou lehkostí. Proto soudy a policie dnes mlčky přihlížejí k nebývalému rozkvětu lichvy, a proto Markéta Regecová sklízí potlesk na otevřené scéně za samozřejmost, s jakou vyhnala cenu svého pozemku do spekulační výše a za netečnost k následkům, které nedohoda mezi ní a radnicí přinese celému městu. Je v právu, ale jedná proti dobrým mravům. Netleskám jí.
