Fanatici "pravdy" a složitá doba
K dalším "Faktům" o "cenzuře" poslance Kučery
Přístup některých novinářů k mravně složitému případu poslance Miloslava Kučery postrádá onen nadhled, který bych tak rád viděl při projednávání jakéhokoliv případu z dob dávno minulých, postrádá onu nezaujatost, kterou bych rád viděl u veřejnoprávních novinářů jako základní kritérium jejich práce. Naopak. Je zaujatý až příliš a tudíž nevěrohodný. Ostatní materiály, odvozené od základního (Fakta ČT), který odstartoval vlnu útoků proti M. Kučerovi, jsou už jen rozmělňováním materie bez výrazného přínosu, opakující černobílá tvrzení a rozšiřující počet "honicích psů"... Bohužel oněmi černobílými pohledy je zatížena glosa jinak úzkostlivě objektivního Tomáše Peciny ze včerejšího vydání BL. Činí totiž závěry nevratné, aniž by se hlouběji vcítil do doby, k níž se uvedená kauza váže, a ověřil si řadu fakt, než zaujme "principiální stanovisko". Nic není černobílé.
Hrubě manipulativní pořad Fakta, který odstartoval již po několikáté oprášenou kauzu "cenzora" Kučery, jen navázal (aniž by co přidal) na tento článek z východočeského komunálního plátku na počátku porevolučních let. Pan Oldřích Bašta (skrývající se za šifrou -bas-) zde poodkrývá bez kontextu a bez objektivity jeden případ zamítavého posudku (zvláštní shodou též se týkající skupiny Oboroh... jak prosté, milý Watsone). Činí tak s úmyslem zjevným: zvrátit jmenování M. Kučery ředitelem Východočeského divadla v Pardubicích. Nebyl to od pana Bašty článek jediný a v onom plátku ani ojedinělý. O článcích pana Bašty se díky emocionálně rozjitřené době v té době intenzivně diskutovalo i na jednáních pardubické radnice, s "cenzorskou minulostí" M. Kučery byli díky tomu seznámeni i občané Pardubic - jeho voliči. Nic nového pod sluncem, řeknete si. Nestalo se nic, M. Kučera vydržel ve funkci jako ředitel VČD, byl zvolen i jako poslanec do parlamentu za ČSSD.
Kauza "cenzora Kučery" se "kupodivu" vyrojila až těsně před schvalovací procedurou návrhu mediálního zákona, který má velkou šanci projít sněmovnou a který i Tomáš Pecina na Britských listech označuje za "špatný"... Protinávrh ministra Dostála (taktéž ČSSD) naopak mnoho šancí nemá, stejně jako neměly mnoho šancí jeho "čtyřkoalní" návrhy, týkající se řešení krize v ČT. Obava z mertlíkovského osudu je tedy na místě. Není na škodu si připomenout, že "souboj" Kučera x Dostál byl pro poslance i většinu straníků překvapením, není na škodu si připomenout ani fakt, že poslanec Kučera nutnost "konkurenčního" návrhu obhájil nejen před poslaneckým klubem, ale i před stranickými odborníky. Debakl několik měsíců trvající intriky přátel ministra Dostála o změnách ve vedení ČT (pan ministr byl účastníkem některých koordinačních schůzek budoucích vzbouřenců a jejich přátel - byl tedy s předstihem informován o budoucí krizi a neučinil nic, aby jí zabránil; neopoměl ale později manipulovat některými poslanci v zájmu "čtyřkoalního" scénáře této krize) není tak smrtelný, jako odmítnutí ústřední právní normy, mající upravit mediální prostředí v ČR v souladu s budoucími požadavky EU i potřebami mediálního trhu v době nastupující digitalizace vysílání a mediálně-informatických fúzí.
Dostálovské řešení krize v ČT (kdy ministr dělal vzbouřencům poslíčka a prostředníka) odmítl svým řešením premiér. Dostálovské pojetí mediálního trhu budou řešit v nejbližších dnech poslanci. Tlak, kterému nyní čelí M. Kučera, je přitom načasován přesně na tu dobu, kdy by mohlo několik hlasů pro či proti novému zákonu rozhodnout situaci na mediálním trhu na několik let (a posílit či zmařit vyhlídky mediálních stratégů i investorů). Proč tedy neoprášit jeden šanon starých článků, neopepřit to vše "pamětnickými" vzpomínkami dostatečně mediálně "slavných" "osobností" a tento sestřih nenabídnout jako "odstrašující" ukázku veřejně činné osoby? Hon na Kučeru... A nač ho šanovat, když je možno "ukázat" zuby vůči "nepříteli" všech trockistických hrátek s veřejnoprávností na přelomu roku? Podívali jsme proto se na fakta (o nichž povětšinou pořad Fakta není...) trochu blíže.
Miloslav Kučera nikdy nebyl zaměstnancem Krajského kulturního střediska (KKS) v Pardubicích. Poradenské středisko pro textaře zábavné hudby vzniklo v roce 1988 jako reakce na neutěšený stav amatérské tvorby. Jeho cílem byla poradenská činnost, neboť texty mohl poslat kdokoliv naprosto nezávazně. Sdružovalo externisty, povětšinou porotce různých okresních soutěží a mělo dost daleko ke všem exekutivním orgánům, povolujícím či zakazujícím jakoukoliv kulturní činnost. Práce s amatéry přitom většině profesionálů moc nevoněla, odváděla je totiž od vlastní tvorby a vydělávání peněz. O ty ale v populární hudbě šlo vždy. I za "totality". Organizování soutěží, přehlídek, výstav a jiných komunálně-kulturních aktivit tedy byla práce nevděčná, málo placená a nezajímavá. Stejně jako výuka "nadšenců" v lidových školách umění. Pokud už se k ní někdo propůjčil, snažil se ji dělat poctivě.
"Angažovanost" těchto novodobých "písmáků" neměla povětšinou nižádné politické pozadí. Je nutno si uvědomit, že ty desetitisíce lidí, hrající po čtyřicet "komunistických" let na různých tanečních zábavách a účastnící se okresních soutěží a přehlídek, kašlaly na protirežimní odboj, kašlaly na chartisty a "plastiky", kašlaly povětšinou na politiku vůbec. Tu kulturní zvláště. Kašlou na ni dodnes. A vědí proč. Chtějí mít práci, dostávat za ni zaplaceno, chtějí svůj klidný, nikým (ani pořadem Fakta) nerušený alespoň trochu slušný život. Dodnes se o kvalitě jejich práce (většinou neprofesionální úrovně) vyjadřují porotci kterékoliv soutěže, dramaturgové, redaktoři či pořadatelé. Pochvalně či kriticky.
Přehrávky amatérských skupin nelze zaměňovat s profesionálními kvalifikačními zkouškami. Kvalifikační předpoklady pro amatéry byly nesrovnatelně nižší a i množství amatérů bylo tomu odpovídající. Stěží lze hrát dobrou hudbu, nezná-li hráč noty, stejně jako stěží lze zpívat, pokud zpěvák mutuje... Přitom noty musel u amatérských kapel znát jen jeden člen kapely...
Miloslav Kučera nikdy nezakazoval činnost hudebních skupin. Vyjadřoval se pouze ke kvalitě textů. A to je rozdíl. Naštěstí ne všechny archívy KKS v Pardubicích skončily ve skartovacích strojích v rámci "porevoluční" euforie. Řada z dokumentů se zachovala. A proto můžeme i my vám nabídnout faksimile achivních kopií posudků "cenzora Kučery". Bez uštěpačných poznámek, bez nenávisných komentářů, bez jakéhokoliv ovlivňování - ČTĚTE. Čtěte texty, které se M. Kučerovi nelíbily natolik, že jej donutily k napsání mnohdy ironických komentářů. Jsou zde, některá exkluzivní fakta o "cenzuře" řemeslné negramotnosti v dobách "totalitního útisku". Nejsou to jediné dokumenty, které máme k dispozici, takže se k případu Kučera ještě vrátíme.
Posuďte sami, zda by se vám uvedené texty líbily, či zda byste se ztotožnili s názorem "cenzora" a doporučili "příliš nekritickému" autorovi jejich ponechání v šuplíku...
Některá faksimile písňových textů (nikoliv skupiny Oboroh) spolu s jejich posudky z psacího stroje M. Kučery (poskytnuto jedním pamětníkem, který "zachránil" cenné archiválie pro "pozdější využití"...)
Noc v záplavách těl
Továrník
Klid a ticho
