Zdravotnická dokumentace a právo pacienta na informace
V tomto textu se vracím k problematice zdravotní dokumentace a přístupu do ní a k právu pacienta na informace. Text je také reakcí na článek redaktorky Zdravotnických novin paní Vladimíry Boškové.
Když pomineme žlučovitý až urážlivý tón článku, který je však paní Boškové bytostně vlastní, můžeme diskutovat o dvou tématech. Prvním z nich je přístup do zdravotní dokumentace a druhým právo pacienta být informován.
Přístup do zdravotní dokumentace
K prvnímu tématu na vysvětlení. Paní redaktorka Zdravotnických novin Vladimíra Bošková napadá ustanovení novely, podle kterých mají mít do zdravotnické dokumentace přístup různí profesionálové a vadí jí, že v novele není zakotveno právo pacienta na nahlížení do zdravotní dokumentace.
Především chci uvést jako velmi důležité, že do zdravotní dokumentace všichni dále jmenovaní mohou nahlížet ze zákona pouze v rozsahu nezbytně nutném pro splnění konkrétního úkolu v rozsahu své kompetence. Uvádím znění příslušného odstavce novely:
(10) Do zdravotnické dokumentace mohou nahlížet, a to v rozsahu nezbytně nutném pro splnění konkrétního úkolu v rozsahu své kompetence:
e) lékaři, zdravotní sestry rehabilitační pracovníci, lékárníci, kliničtí psychologové a kliničtí logopédové v souvislosti s poskytováním zdravotní péče;
Je jasné, že v rámci poskytování zdravotní péče je nezbytné, aby se s dokumentací a jejím obsahem seznamovali poskytovatelé zdravotní péče. Proto zcela samozřejmě musí do zdravotní dokumentace nahlížet lékaři, sestry, psychologové a další, samozřejmě pouze v souvislosti s poskytováním zdravotním péče - tedy polopaticky řečeno, pokud konkrétnímu člověku péči neposkytuje, do dokumentace nahlížet nesmí.
g) pověření členové příslušné komory při šetření případů podléhajících disciplinární pravomoci příslušné komory;
Pokud lékařským komorám ponecháme pravomoci související s kvalitou zdravotní péče a disciplinárními řízeními, je potřeba, aby členové těchto komor (lékaři) v rámci šetření mohli nahlížet do zdravotní dokumentace pacientů.
h) revizní lékaři zdravotních pojišťoven v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem;
Revizní činnost zdravotních pojišťoven je naprosto nezbytná a je nepředstavitelná bez možnosti revizních lékařů nahlížet do zdravotní dokumentace pacientů, úhrada jejichž péče je předmětem revize. Rozsah pravomocí revizního lékaře je stanoven zákonem č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění.
j) soudní znalci v oboru zdravotnictví v rozsahu nezbytném pro vypracování znaleckého posudku zadaného orgány činnými v trestním řízení nebo soudy;
Soudní znalci na základě rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení nebo soudu musí mít a vždy měli právo nahlížet do zdravotní dokumentace, neboť bez této možnosti by se hodnota jejich posudku výrazně zmenšila.
k) lékaři správních úřadů ve zdravotnictví pověření vyřizováním konkrétních stížností, návrhů na přezkoumání a podnětů ve správním řízení, a to v rozsahu vyplývajícím ze stížnosti, návrhu na přezkoumání nebo podnětu ve správním řízení;
Pokud souhlasíme s tím, aby si občan mohl stěžovat a aby jeho stížnost mohla být řádně vyřízena, je vhodné, aby ten, kdo stížnost vyřizuje, mohl být seznámen se zdravotní dokumentací. V novele se omezuje přístup ke zdravotní dokumentaci pouze na lékaře správních úřadů, tedy na lékaře, kteří jsou vázání lékařským tajemstvím.
m) lékaři Státního úřadu pro jadernou bezpečnost v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem;
Přístup je omezen na lékaře, a to výhradně v rozsahu nezbytně nutném pro splnění konkrétního úkolu, tedy v tomto případě v souvislosti se zajišťováním jaderné bezpečnosti. Pravomoci úřadu stanoví zákon č. 18/1997 Sb. o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon). Nad rámec tohoto zákona novela omezuje přístup do zdravotní dokumentace výhradně na lékaře.
o) členové znaleckých komisí;
Členy znaleckých komisí jsou zpravidla lékaři. Není myslitelné, aby znalecká komise pracovala bez možnosti přístupu ke zdravotní dokumentaci.
q) pověření zdravotničtí pracovníci orgánu veřejného zdraví;
Přístup je omezen na zdravotnické pracovníky orgánů veřejného zdraví, jejichž povinnosti a oprávnění stanoví zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví.
y) lékaři orgánů sociálního zabezpečení při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pro účely dávek a služeb sociálního zabezpečení, důchodového pojištění, státní sociální podpory, lékaři úřadů práce pro účely zaměstnanosti a lékaři okresních úřadů pro účely odvodního řízení a civilní služby; povinnosti zdravotnických zařízení vůči orgánům sociálního zabezpečení ve věcech zdravotnické dokumentace stanoví zvláštní právní předpis;
Při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti je nezbytné mít k disposici
Výčet osob, které mají v odůvodněných případech přístup ke zdravotní dokumentaci pacienta vychází z návrhu Ministerstva zdravotnictví, ale byl v rámci projednávání novely výrazně zúžen, ve stručnosti řečeno z úředníků na lékaře.
Novela byla řádně projednávána v Poslanecké sněmovně. Během projednávání s ní vyjádřili souhlas nejen poslanci, ale také odborníci Ministerstva zdravotnictví a Úřadu na ochranu osobních údajů. Je dobré připomenout, že během projednávání se měla možnost k návrhu zákona jistě vyjádřit i paní redaktorka Zdravotnických novin Bošková, která se jednání Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví pravidelně osobně účastní.
Zpracování zdravotnické dokumentace i všech dalších informací o zdravotním stavu a zdravotní péči konkrétních osob zcela samozřejmě podléhá zákonu 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů. Tento zákon obsahuje zvláště pro informace týkající se zdravotního stavu velmi přísná pravidla.
Obavy, které se svým osobitým způsobem paní redaktorka snaží vyvolávat, jsou neodůvodněné. Samozřejmě je jasné, že se novela nemusí líbit každému. Samozřejmě že je možné dále diskutovat o změnách pravidel. Jsem však přesvědčen, že novela nezavedla do legislativy nic špatného, nic mimořádného, nic nového, co by ohrožovalo občany České republiky.
Právo pacienta na informace
Předmětem navrhované novely bylo především vyřešení problematiky registrů ve zdravotnictví a národního zdravotního informačního systému. Velkým přínosem novely je zakotvení možnosti vést zdravotnickou dokumentaci v elektronické podobě. Předmětem novely nebylo zakotvení práva pacienta na informace.
Je zcela jasné, že pacient má právo být plně informován o svém zdravotním stavu, o výsledcích všech vyšetření, o plánované a provedené léčbě, jejích rizicích, možnostech a výsledcích. Znovu opakuji, že podle mého přesvědčení je potřeba, aby to byl pacient, kdo bude o zdravotní péči rozhodovat, a zdravotníci byli jeho poradci a vykonavateli jeho rozhodnutí.
Být informován je více než mít přístup k dokumentaci. Pacient má plné právo být informován, což znamená, že dostane informace včetně vysvětlení, a to v takové formě, aby mohl vysvětlení porozumět a podle toho se svobodně rozhodnout. Pouhé nahlížení do dokumentace nemůže nahradit vysvětlení profesionála.
Na tomto místě je dobré připomenout si, že dokumentace není jen chorobopis v ordinaci lékaře, ale také tisíce rentgenových snímků, data v laboratořích, obrazové informace na optických discích počítačových tomografů a mnoho dalších informací. Bez odpovídajícího vzdělání není reálné z této dokumentace získat potřebnou zprávu pro pacienta.
Je třeba diskutovat o tom, komu vlastně zdravotnická dokumentace patří. Mnohokrát si lékař potřebuje do dokumentace poznamenat něco, co není informací o zdravotním stavu pacienta, ale přesto je pro lékaře potřebné. Nedivím se, že své osobní poznámky lékař před pacientem může chtít utajit.
Vztah lékaře a pacienta musí být založen na oboustranné důvěře. V tomto vztahu si nedovedu představit, že se pacient a jeho (svobodně zvolený) ošetřující lékař budou s využitím zákona přetahovat o zdravotní dokumentaci. Nedovedu si představit, že by lékař před pacientem tajil informace o jeho zdravotním svatu z jiných důvodů, než z důvodu prospěchu pacienta.
Základní povinností lékaře je nepoškodit pacienta. Jsem přesvědčen, že pacient má mít všechny informace o svém zdraví a nemoci. Současně však všichni víme, že jsou v životě situace, kdy nešetrná, nedostatečně srozumitelná či bohužel velmi beznadějná informace může pacienta poškodit. Je odpovědností a nelehkým úkolem lékaře zvážit, co je pro pacienta méně poškozující - zda plná tvrdá pravda či milosrdná neúplná nebo více nadějná informace. Na místě je i diskuse o právu pacienta aktivně informaci odmítnout.
Závěrem: pacient má bezesporu právo být plně informován o svém zdravotním stavu tak, aby této informaci plně porozuměl a mohl se na jejím základě správně rozhodnout. Lékař má povinnost pacienta nepoškodit, a to ani poskytnutím informací. Nahlížení do dokumentace není dostatečným způsobem podávání informací pacientovi.
