Historie boje o Rádio Pacifica II.

Rádio Pacifica je nezávislá a nekomerční síť rádií, založená po druhé světové válce pro podporu myšlenek míru, sociální a rasové spravedlnosti a umění. Tato rádia vysílají do New Yorku (jako WBAI), Los Angeles (KPFK), Berkeley/ Lost Angeles (KPFA), Houstonu (KPFT) a Washingtonu (WPFW) a některé části programu i do mnoha přidružených stanic po celých Spojených státech. Je to pravděpodobně nedůležitější pokrokový zdroj informací mezi médii v USA. Jako první mj. vysílalo Ginsbergovo Kvílení, kritizovalo hony na čarodějnice v padesátých letech a vysílá komentáře politického vězně Mumii Abu Jamala, novináře odsouzeného k trestu smrti.

Stanice KPFK v Los Angeles má nejsilnější FM signál kdekoli ve Spojených státech. Stanice KPFA má nejsilnější signál v Severní Kalifornii, stanice WBAI v New Yorku vysílá z nejprestižnějšího místa ve městě, z Empire State Building. Samotná tržní hodnota pěti licencí přesahuje 100 milionů dolarů. Pacifica vlastní také pozemky, studia a zařízení v Berkeley, Los Angeles a Houstonu; vysílací věž a další majetek v Berkeley. Pět Pacificou vlastněných a provozovaných stanic pokrývá signálem 22% amerických domácností, vybavených radiopřijímači. Program Pacificy poslouchá každý týden 708 300 posluchačů a s 55 přidruženými stanicemi, vysílajícími celostátní program Pacificy je to dalších 500 tisíc až 1 milión posluchačů.

Současný konflikt v Pacifice zuří v době, kdy lze u amerických médií pozorovat ohromnou poplatnost nadvládě korporací a státu, i když ne tak hrubě jednostrannou jako v minulosti. Jako všechna veřejnoprávní média, Pacifica je pod tlakem Kongresu a financování ze státních prostředků je ohroženo.

Na počátku devadesátých let byla vedením Pacificy vypracována Strategie celostátních programů (Strategy for National Programming), která měla v plánu vytvořit Národní programovou službu (označovaná jako NPR) financovanou nadacemi společností jako Pew, Ford a MacArthur. V té době začal Kongres nahlas uvažovat o skončení financování Pacificy. Rok nato začala ředitelka Pacificy Pat Scottová nařizovat stanicím programové schéma a začaly čistky na stanici WPFW ve Washingtonu. V lednu 1995 odstranila vedení stanice KPFK v Los Angeles, začala čistky mezi programovými pracovníky a byla vydána interní pravidla zakazující zaměstnancům informovat veřejnost o vyhazovech. Ukončena byla také kolektivní vyjednávání.

Najatí konzultanti radí programovým ředitelům Pacificy přiblížit programy střednímu proudu. O měsíc později je tajně najata společnost specializující se na protiodborovou strategii, American Consulting Group, aby připravila nové smlouvy směřující k eliminaci participace zaměstnanců na řízení, práva na stávku a neplacených pracovníků. Rada Pacificy vyhlašuje v rozporu se zákonem všechna budoucí jednání finančního výboru za neveřejná. Začínají se rozbíhat masivní čistky na stanici KPFA.

Inspektor Úřadu pro veřejnoprávní vysílání začal vyšetřovat porušení pravidel veřejných zasedání managementu. Ze svého místa byl na nátlak právníků Pacificy vyhozen 17 dní před vydáním kritické zprávy, stejně jako jeho nadřízený, který se pokusil zprávu dokončit.

V roce 1996 bylo odhaleno, že vedení najalo American Consulting Group, což vedení Pacificy dlouho lživě popírá. Zejména na stanici KPFK hrozí tamní ředitel Mark Schubb za kritiku Pacificy vyhazovy a to formou pohrůžek jednotlivcům i v podobě vnitřního nařízení. Na konci roku je po půlroce tajných jednání vydán strategický pětiletý plán, jehož osou je přeměna Pacificy na organizaci s klasickou vertikální hierarchií moci. Za rok bylo utraceno přes 60 tisíc dolarů na aktivity k potlačení odborů.

Následující rok vyhrávají zaměstnanci stanice WBAI spor u Národní rady pro pracovněprávní vztahy (NLRB). Pacifica se odvolává a financuje spor desetitisíci dolarů z poplatků posluchačů (v r.1999 rozhodla NLRB v opačném duchu a potvrdila správnost postupu vedení). Pod palbou posluchačů i médií najímá management pro novou pozici “ředitele pro komunikaci” bývalého tiskového mluvčího Ministerstva spravedlnosti. Ten vydává známý seznam “upravených” odpovědí připravených pro nepříjemné otázky poplatníků.

Pacifica připravuje plán o polovinu snížit lokální zastoupení (zástupci Rad jednotlivých stanic) v celostátní Radě Pacificy, což by jí samotné dalo dvoutřetinovou většinu.

Když je konečně vydána opatrná zpráva o šetření Úřadu pro veřejnoprávní vysílání, která však stále tvrdí porušení pravidel veřejných zasedání managementu, vedení Pacificy odjíždí do Washingtonu na soukromá jednání s řediteli Úřadu, který následně nepřihlíží k vlastní zprávě a chválí nové poměry v Pacifice.

Začínají se množit případy otevřené cenzury a nátlaku na jednotlivce i v podobě interních nařízení. Rada WBAI je informována, že ředitelka Pacificy vyvíjí nátlak na produkční pořadu Democracy Now, aby se zdrželi kritiky Clintona a nereferovali o případu Mumii Abu Jamala. Vedení stanice KPFK varuje programové pracovníky před podporou účasti na demostracích proti útokům na Irák. Spolupracující stanice dostali do smluv klauzuli o nereferování o praktikách (zejména protiodborových) v Pacifice.

V dubnu 1998 rezignovala ředitelka Pacificy Pat Scottová. Za jejího vedení bylo z Pacifky vyhozeno přes 300 lidí. Její práci veřejně chválí prezident Úřadu pro veřejnoprávní vysílání Coonrod, bývalý zástupce ředitele Hlasu Ameriky a ředitel Rádia Martí, propagandistické protikubánské “zbraně” USA. Scottová je vystřídána bývalým ředitelem Národní federace veřejných médií Lynn Chadwickem, se kterým v roce 1994 vypracovávala nová doporučení pro financování stanic.

V únoru 1999 Rada Pacificy uskutečnila snížení zastoupení lokálních stanic a de facto se touto eliminací ostatních hlasů stala orgánem, který se sám volí. Pracovníci WBAI ve vysílání mobilizují společnost, Rada se brání, že se tak stalo na doporučení Úřadu pro veřejnoprávní vysílání. Pobočky Pacificy odhlasovali vyjádření nedůvěry vedení Pacificy. Lokální rady stanic najali právníka, aby dosáhli nápravy interních nařízení, které podle nich porušují kalifornské právo.

Po vyhazovu populárního komentátora Benskyho z KPFA a poté i ředitele Sawayi, který za ním stál, začínají veřejné protesty zahájené tisícovou demonstrací v Berkeley. Během letních demonstrací vyjádřili na místě či v tisku podporu pracovníkům Pacificy rovněž známí aktivisté, novináři a intelektuálové mj. Martin Luther King jr. či Joan Baez a další, kteří vystoupili na velkém benefičním koncertu pro rebely.

Před sídlem KPFA vyrostl celodenní kemp protestujících, začaly přicházet projevy solidarity od mnoha skupin, solidární protesty začínají i u stanic WBAI a KPFK, vedení Pacificy čelí záplavě nesouhlasných e-mailů a faxů. Navzdory masovému zatýkání protestujících projevy nesouhlasu během léta 1999 sílí, zvláště, když dochází k dalším vyhazovům. Vedení Pacificy je vyzváno k rezignaci.

Vedení stanice KPFA najalo za 300 tisíc dolarů měsíčně bezpečnostní agenturu, čtvrtou největší v zemi, zasahující již např. při stávce v ABC. Jelikož neměla KPFA dostatek prostředků, nebylo zřejmé jak a kým byly služby agentury zaplaceny.

14. června našli pracovníci KPFA své pracoviště uzamčené a bylo jim řečeno, že mají z technických důvodů volno. Pořad Democracy Now, který o případu referoval byl cenzurován. Policejnímu řediteli v Berkeley je vytýkána nedostatečná ochota zatýkat demonstranty. Je najata drahá PR agentura Fineman a spol., aby napravila dojem z policejních čistek v kempu protestujících a zadržování demonstrantů. Začínají demonstrace před sídlem Fineman a spol.

V červenci je zveřejněn plán člena Rady Pacificy Michaela Palmera, který navrhuje zastavení vysílání KPFA, změnu programu a její prodej, popřípadě prodej WBAI. Vedení Pacificy svolává tiskovou konferenci jen pro zvané a snaží se nevpustit na ni reportéry neloajálních médií. O pár dní později vystoupí na veřejnost člen Rady Pete Bramson a prozrazuje, že Rada ten samý den tajně hlasovala o prodeji KPFA, protože financování sporů dovedlo Pacificu téměř k bankrotu.

Na konci června je studio (četná drahá zařízení studia byla bezpečnostní agenturou zničeno) opět zpřístupněno zaměstnancům KPFA a s PR agenturou je ukončena smlouva. Následující den se koná v Berkeley desetitisícový pochod na podporu KPFA a svobody projevu, který žádá odstoupení Rady. Pokus o ovládnutí KPFA nebyl úspěšný.

O případu KPFA postupně jedná rada města Berkeley (žádá rezignaci Rady a navrácení KPFA pod veřejnou kontrolu) a kalifornský parlament pořádá veřejné slyšení k otázce, zda Pacifica posledními akcemi neporušila svůj neziskový status. Ukázalo se, že Rada Pacificy utratila přes půl milionu dolarů na ochranku a PR agenturu za účelem získání KPFA.

V té době byla podána stížnost zaměstnanců KPFA na vedená u Komise USA pro lidská práva (šéfuje jí Mary Frances Berry, zároveň ředitelka Nadace Pacifica); kalifornský parlament odhlasoval povinnost vedení předložit finanční dokumenty. Při tom nadále probíhají ukončení oblíbených pořadů či nucené odchody komentátorů, kteří informují o protestních akcích (koncem roku 1999 šlo o bojkot zpravodajství Pacificy 16 přidruženými stanicemi).

Po rezignaci Chadwicka a dalších v lednu 2000 zaujali vrcholové pozice v Radě Pacificy zastánci prodeje, ředitelkou byla jmenována Bessie Wash, proslulá cenzorskými praktikami na stanici WPFW. Vydaná zpráva konzultantů praví: Pacifica se nepřetranformovala na NPR (Národní programovou službu) dosti rychle.

31. ledna 2000 vstoupila většina reportérů a přispěvatelů Pacificy do stávky. Na protest proti pokračující cenzuře se odmítli podílet na přípravě celostátního zpravodajství PNN (Pacifica Network News), které se vysílá ve více než 70 místních radiostanicích. Podporu stávkujícím postupně vyjadřují největší odborová ústředna v Sanfranciském zálivu sdružující mj. odbory ze Silicon Walley a 100 000 pracovníků (AFL-CIO), skupina pro monitorování médií (Fairness and Accuracy in Reporting), Národní asociace pro svobodu projevu, proticenzorské sdružení, celostátní odborová organizace spisovatelů, přes 100 akademiků, advokáti, lidskoprávní aktivisté a další.

V reakci na to zveřejnil reportér Pacificy Saul Landau otevřený dopis odsuzující stávku s podpisy řady známých osobností. Velká část z nich v následujících během následujících dnů odvolala. Stávka plánovaná původně na tři měsíce, byla hlasováním v květnu prodloužena na  neurčito.

Namísto cenzurovaných PNN začali stávkující připravovat a ze stanice KPFA vysílat své zpravodajství - Free Speech Radio Network (FSRN). Původně jej přebíralo pouze devět přidružených stanic, postupně jich však stále více přecházelo od PNN, na zpravodajství FSRN, které od počátku pokrývalo externími zpravodaji např. Kosovo, zasedání MMF ve Washingtonu a v Praze, protesty Greenpeace na Aljašce proti těžebním praktikám ropné společnosti BP-Amoco v březnu 2000 a jiné. Zpravodajství FSRN začala přebírat a i Independent Media Center (Indymedia) a koncem roku již přešlo na FSRN přes 70 místních a univerzitních rádií.

Během stávky podniká vedení proti stávkujícím pokusy právní (např. známkoprávní spor o doménu “www.savepacifica.net”, obvinění aktivisty podporujícího stávku z útoku na pracovníka Pacificy) a nadále pokračuje zákazech komentovat spory a v cenzurování obsahu vysílání, což vyhrotilo konflikt na newyorské WBAI. Opakuje se zde situace ze sporu o KPFA - uzavření prostor stanice pro zaměstnance a plány na její prodej.

V březnu tohoto roku bylo násilně přerušeno vysílání rozhovoru s kongresmanem Owensem, který vyjadřoval své mínění, že za novým složením Rady Pacificy stojí mocné ekonomické zájmy a její členy označil za obchodní dravce, kteří jsou dalece vzdáleni myšlenkám zakladatelů rádia. Jedním z takto označených členů Rady je John Murdock, společník právnické firmy Epstein, Becker and Green (EPG), specializované na potlačování odborů. Má největší podíl na vydání nezákonných nařízení v Pacifice a má v Radě nebývalý vliv. Pacifica najala EPG, aby jí zastupovala ve sporech s posluchači. V lednu 2001 byly prostory kanceláře EPG obsazeny 11 aktivisty, kteří odmítli odejít, dokud nepodepíše John Murdock kvůli střetu zájmů rezignaci z Rady Pacificy. Byly zadrženi a  obviněni z porušování práva k cizí věci, protesty před kancelářemi EPG však nadále pokračují.