Kdo má dnes v ČR zájem o vzdělání?
Pojem vzdělance v české společnosti hluboce devalvoval
Pochybnost, o kterou se zde chci rozdelit ve mne vyvolal vyrok Petra Mateju, profesionalniho politika, proneseny v nedavne debate v prazskem klubu Malache: "Shoda o potrebe podpory vzdelanosti jde napric celym politickym spektrem. Problemy vznikaji pri diskusich o jejim obsahu a forme," pravil - snad doslova.
Dosadil jsem si na okamzik do predmetu tohoto vyroku jine, obecne "shodne uznavane" nazory; o potrebe pece o opustene deti, o podpore osamelym matkam, o pomoci lidem ruzne handicapovanym, o potrebe hledani cest k minoritam, atp. Ani zde mi ta naprosta shoda nazoru totiz nepripada nijak efektivni.
Nerad bych aby tu zapadla (kupodivu?) daleko funkcnejsi politicka shoda - o podpore (volicu) v nezamestnanosti, kde jdou - naopak - verbalne napric celym politickym spektrem spory, avsak o jejim obsahu a forme existuje az dojemna nazorova tolerance, hodna lepsi veci.
Kdo se tu shoduje o potrebe vzdelanosti a jak takovou shodu vlastne rozeznat - ptal jsem se v duchu a vzal jsem si na povolene tri minuty slovo. To, oc mi jde nyni, je doplnit tuto svou pochybnost a rozdelit se o ni. Zkoumejme tedy nazorovou shodu, deklarovanou v uvodu.
Kdo ma na vzdelanosti naroda neoddiskutovatelny, skutecny zajem a proc? Ptam se.
Predstavil jsem si na okamzik osud politika, ktery by svemu sekretariatu predlozil ideu vzdelavaciho systemu se slovy "… a do peti let jsou vsechny nase predvolebni billboardy vyhozene penize, vsechny grafy nasich uspechu (a ovsemze neuspechu opozice) s vhodne upravenymi skalami na osach se stanou predmetem cviceni duvtipu pro zaky obecne skoly a nase volebni programy budou zkoumany strukturovanymi debatnimi spolky lidi v kazde druhe vesnici". Prosim ctenare, aby registroval, ze ke shora zminenym projevum moudrosti lidu, jako dusledku jeho vzdelanosti vskutku netreba zadnych zvlastnich vydaju ani mnoho casu.
Predstavil jsem si podobny vyrok predneseny obchodnimu gremiu tabakove, zvykackove, walkmanove, limonadove, rekreacni, investicni ap. lidumilne spolecnosti.
Predstavil jsem si dale osud reditele, ktery by svemu kolegiu prednesl ideu neceho tak notoricky znameho, jako jsou ctvrtletni pisemna hodnoceni - cleny zmineneho kolegia pocinaje navic - dejme tomu. Osud personalisty, ktery by jej treba doplnil o nepravidelne atestace vyssich odbornych zamestnancu z (pro ne samotne) klicovych disciplin - napr. P.T. managerstvu z teorie rizeni, ekonomiky, teorie motivace ci tymoveho reseni problemu, … - jak komu libo. A dnes tolik oblibene studium jazyku by doplnil o system dilcich zkousek".
Predstavil jsem si dale osud personalisty, ktery by temuz ctihodnemu organu predlozil navrh na podobne atestace nove prijimanych zamestancu s jednoduchym vysvetlenim, ze totiz "… diplom z pribuzneho oboru je samozrejme relevantni dokument, nicmene - jsou-li zde dva uchazeci z pribuznych oboru, je jeden jaksi vyrobnimu programu :-) pribuznejsi, ale adept muze byt jako na potvoru slabsi prave v disciplinach, ktere jsou pro firmu velmi podstatne.
O programu obligatornich firemnich atestaci ani nemluvě.
Predstavil jsem si dale osud oudu ctihodne Obce Vzdelavatelske, ktery by rade rektoru predlozil ideu vzdelavaciho systemu se slovy "… a do dvou let jsou vsechny prednasky volne dostupne na Internetu, jejich kvalita hodnocena poctem studujicich-ctenaru, …, ucitele jsou tak silne motivovani k vlastnimu studiu a inovaci svych textu, jejich osobni kontakt se studenty je redukovan na zpravidla tematicke konzultace v pravem smyslu slova a jejich osobni hodnoceni transparentni, protoze … ".
Predstavil jsem si dale zajem samotnych adeptu vzdelanosti technicke o rozsirujici kursy filosofie, politiky ci sociologie a naopak, na medicine o matematiku, nebo kybernetiku ve smyslu vedy o sdelovani a rizeni v zivych organismech (tecka) jen tak - pro rozvoj mysleni.
Ptal jsem se v duchu, zda je to - exaktneji receno - diplom ci vzdelani, kam je student smerovan rodici, systemem, praktickou zkusenosti blizkych a jeho prvymi zivotnimi poznatky.
Jaky servis a podporu ma lekar pred atestaci - jak je behem jeho pripravy sanovan jeho kontakt s prave osetrovanymi pacienty - roz. v oboustrannem zajmu? Jaky servis a podporu ma mlady vedec pred habilitaci? Jak se zde projevuje ona "siroka shoda, napric … atd." a jak by asi reagovala nase verejnost na rok studijniho volna, poskytovany v pravidelnych intervalech ucitelum vysokych skol v nekterych zemich?
Predstavil jsem si osud zamestnance, ktery navrhne zrusit kontrakt se vzdelavaci agenturou, kterou vybral sam pan reditel podle kriterii jen jemu znamych s tim, ze "… dame vydelat dvema sikovnym asakum z blizke univerzity a na zaver si udelame zkousky se vsim vsudy s predem vyhlasenym ucinkem na penezni pozitky."
Totez ve statni sprave. Predstavil jsem si osud ctyricatnika, ktery prijde s napadem, ktery by ve svem dusledku znamenal za nekolik let vymenu vsech, kteri se vzdelavat nechteji, ci jinak nemohou; ktery by vytvoril prostredi, samocinne a nekompromisne distribuujici lidi tam, kam svym just-in-time vzdelanim patri. Posledni veta neni original - je to po mem soudu jen invertovana citace Jana Bati: "… vytvorit prostredi, ve kterem ma smysl tvrde pracovat."
Zobecneno: jaka je vlastne kvalita a prukaznost jakekoli, zdanlive bez nutnosti dukazu "jasne shody vsech" o umyslu, podporovat vzdelanost naroda? Kdo tu ma "nepochybny zajem o vzdelani naroda"? Jak jsou na nem oni "vsichni" rozumne, tedy prostemu intelektu jasnym slovem srozumitelne, zainteresovani? Jsem, co se opravdovosti zajmu o vzdelanost naroda tyce, skepticky i u ostatnich skupin, ktere jsem namatkou uvedl.
Nerad bych nechal zapadnout paralelni otazky, ktere zminuji hned v druhem odstavci : jak prukazna je dalsi, "jasna shoda vsech" o podpore jinym, stejne nesporne potrebnym a velmi nalehavym ucelum? Jak mnoho si tu jen tak - mimochodem - bez kapky studu, v tiche dohode vsech se vsemi, lzeme?
Jsem vskutku stran one "shody (nejen) napric celym politickym spektrem" na rozpacich a doporucuji povolanejsim a zejmena interesovanejsim tuto "jasnou shodu" prezkoumat. Ona mi totiz, priznam se, i ta "povolanost povolanych" nezridka pripada hodna kritickeho zkoumani zdravym usudkem lidi "pouze" interesovanych. (Ta predpona -za mi to posouva do jine polohy, proto jsem ji vynechal.)
Politik v povinne replice ovsemze mlzil. Poukazal na jakysi sociometricky vyzkum ze ktereho plyne, ze "spolecensky vyznam vzdelani stoupa". Muj pan tridni po takovych Pravdach dodaval: "… coz by byval nikdo netusil!"
Otazka takto, v obecne rovine, ma ovsemze i svou konkretizaci: Kdo, krome beznadejnych bastliru (elektrotechnika), mazalu, psavcu, kdo, krome deti, travicich sve detstvi v ZOO, na mestskych observatorich, v pripravach na sachove, matematicke ci jine olympiady atp. ma nepochybny, tedy prostemu intelektu jasnym slovem srozumitelny zajem o sve vzdelavani?
Tímto poprvé v textu uzitym nedokonavym videm slovesa, uvedu druhou cast sveho pokusu o rozklad tematu.
Jde - po mém soudu - o prohlubující se rozdíl mezi, dejme tomu Fichteho dojímavě krásným "Výměrem vzdělance" a přemnoha lidmi, kteří se za vzdělance považují, nebo, co horšího, jsou jako vzdělanci díky síle mediálního vlivu národu prezentováni.
Jde - po mém soudu - o společensky stále nereflektovaný rozdíl mezi dosažením diplomu a vzděláním, které se jeho vlastnictvím doživotně předpokládá. Zadny Ebbinghaus, zadne "Use it, or lose it", jen sporadicky - protoze "prakticky" bezcenna snaha o do-vzdelavani sebe sama. Doklad je tím, oč tu naprosto zpravidla běží. Kus papiru, casto dost pracne ziskany je jakymsi dozivotnim prukazem vstupu do klubu vzdelancu. Nedosti na tom.
Nedavno jsem dostal pozvanku na prednasku o strategickem mysleni. Prednasejici, ktery byl do roku 1970 radovym inzenyrem, po "osvobozeni", ve svych ctyriceti letech jakoby rozkvetl a behem peti let (krome clanku) zasluhou tri publikovanych praci dosahl na hodnost reditele odboru vedy Min. skolstvi CSSR, aby se za dalsi tri roky stal profesorem, doktorem ved a clenem CSAV. Od roku 1988 do r. 1999 publikoval celkem 218 stran.
V lete se bude konat pravidelna mezinarodni konference jedne exkluzivni ceske informaticke spolecnosti, kde jsem v programovem vyboru mezi skutecnymi celebritami objevil pana, ktery s diplomem dopravniho inzenyra a kratkou praxi vypravciho uspesne velel komplexni prestavbe vyznamneho zeleznicniho uzlu, aby v sobe pred par lety objevil informaticke nadani a s cca triletou praxi v dodnes nefunkcnim (viz nalez NKÚ 1998: Ceske drahy) systemu SAP R3 nezahajil novy zivot karierou reditele odboru informatiky CD a poradce pro informatiku 1. nam. gen. reditele tamtez. Co bude se svou erudici "programove pripravovat", je mi zahadou. Proc to bude moci "pripravovat", je mi jasne, ale co ja s tim - koho tim dnes oslovim?
Koho oslovila profesura Vaclava Klause, ktery na ni nasel cas az jako premier vlady? Koho oslovil clanek americkeho autora v BL, ktery patral po jeho profesorske praci? Koho oslovily studijni uspechy poslance Grosse ci senatora Rumla? Kdo naopak vubec registroval fakt, ze docent Peltram svou profesorskou praci prerusil pote co se stal ministrem vlady a bojim se, ze uz ji nedotahne. Inu "nema na ni". Zjevne.
Nic noveho. Jiz u Lichtenberga najdeme jedovatosti a la "… statem rizena vyroba ozven, ci "… prideluji (vedecke) hodnosti, jako krestni jmena". Jde o to, kam se veci vyviji. Jde - po mém soudu - o nekolik neuveritelnych kroku zpet - paradoxne v zemi, kde si titul uvadi i prodejce pouziteho zbozi v Holesovicich:
pojem "vzdelani" plne nahrazujeme ziskanim diplomu,
rozdil mezi vzdelavanim a vzdelanim jsme smazali zcela. Vzdelavani je pro snilky.
pojem vzdelance jsme zamenili za pojem "absolvent vysoke skoly"
Nemrzi mne proto nijak, ze navrh skolskeho zakona neprosel. Mam za to, ze je nejvyssi cas, zacit o vzdelanosti naroda mluvit zodpovedne. Je treba pozorne prezkoumat kdo a proc tvrdi, ze ma na vzdelanosti naroda zajem a zda je jeho tvrzeni prinejmensim verohodne.
Je treba znovu prezkoumat pojem vzdelance. Devalvoval. Co horsiho, devalvoval snad nejvic v tzv. intelektualskych kruzich, kde plody jejich ducha za posledni desetileti budi dojem, ze se tato vrstva uzavrela od pocatku stoleti plebejskle krvi tak dokonale, ze to v pate generaci, natoz v tak male zemi, jako je nase nemohlo zustat bez nasledku.
Je nutno prezkoumat naroky na rozsah a obsah vzdelani. Mnozeni universit to nespravi. Existuje jakysi, jinak mizerny porad, v nemz moderator (pan Krampol, tusim) klade nahodne vybranym chodcum trivialni otazky. Vysledky jsou udesne. Domnival jsem se, ze jsou odpovedi pro pozvednuti divackeho sebevedomi a ovsemze sledovanosti "odfiltrovane". Nejsou. Bylo by tristni, ale uzitecne, vydat jejich souhrn a vyhodnotit jej - je-li jiz nastradan
statisticky vyznamny pocet odpovedi. A podivat se realite tvari v tvar.
Je z rady dobrych duvodu nejvyssi cas vratit jednorazovy akt vzdelani a dozivotne platnou hodnotu takto ziskaneho osvedceni za vzdelavani jako celozivotni proces.
Jsem hluboce presvedcen, ze najde-li se prostor a kolektivni intelekt, ktery prezkouma a zodpovi (nejen) tyto principialni otazky, ukaze se m.j. zretelne, ze diskurs o zpusobech financovani skol, poctech rocniku gymnasií atd. je rozpravou o tretim, ci ctvrtem kroku procesu, o jehoz prvem kroku pry existuje "siroka nazorova shoda, pres cele politicke spektrum".
