pondělí 18. června O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Byli jsme při tom: Fotoreportáž ze sobotní pražské Street Party (Tomáš Pecina, Štěpán Kotrba) NATO a rozšiřování Evropské unie: Kdo potřebuje NATO? Evropa musí převzít řízení vlastního osudu (Guardian) Irsko a rozšiřování Evropské unie: Irská poslankyně za stranu Zelených: "Irové nechtějí bránit Středoevropanům ve vstupu do EU, naopak!" Sdělovací prostředky: Na Nově a Primě by zpravodajství měl vysílat v zájmu plurality jiný, seriózní broadcaster - jak je tomu nyní v Británii? Boj o kontrakt na televizní zpravodajství Zdraví: Bitva o levné léky přechází do Světové zdravotnické organizace Zdravotnictví v ČR: Jak české ministerstvo zdravotnictví zanedbává problém Alzheimerovy choroby (Iva Holmerová) Reakce: GNU není Unix Technické upřesnění: Není pravda, že Linux má bezpečnější strukturu uživatelských oprávnění než Windows (Jindra Vavruška) Vzhůru do virtuálního komunismu! (Jiří Šoler) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Jiří Šoler

Tento článek je mou reakcí na  tento článek Dominika Joe Pantůčka GNU Není Unix   1. v Britských listech z 8. června 2001.

1. Strašidlo komunismu a jeho proměny

Jak se můžeme dočíst v pracích klasiků [1], "Ein Gespenst geht um in Europa - das Gespenst des Kommunismus" (Evropou obchází strašidlo - strašidlo komunismu). A jako správné strašidlo na sebe bere nejrůznější podoby. Konečně některé s nich jsme měli a máme příležitost poznávat i na vlastní kůži.

Pamatuji se dobře, když jsme v 50. letech jako šestileté děti kráčeli pod vedením soudružky učitelky v dvojstupu po ulicích a sborově zpívali "Pojďte s námi všichni mladí bojovat za nový řád". Naštěstí jsme příliš netušili, o čem to zpíváme, proto nás tyto zážitky poznamenaly méně než naše starší vrstevníky, kteří již na rozum vzali. Později jsme se s rudými šátky na krku těšili, kdy konečně přijde vytoužený komunismus, kdy budou všichni radostně pracovat a brát si podle potřeby, kdy se naplní ono volnomyšlenkářské heslo "rovnost, svoboda, bratrství". Potom budeme "všichni všechno mít dohromady", bude všechno zadarmo a peníze nebudou zapotřebí.

Ale ouha! Přišel reálný socialismus a pochopili jsme, že onen ideál komunismu se od nás vzdaluje tím více, čím více se k němu přibližujeme. Občanskou rovnost nahradilo ono orwellovské "all animals are equal, but some animals are more equal than others" [2] (zvířata jsou si rovna, ale některá zvířata jsou si rovnější) a my jsme pochopili, že komunismus nejspíše nastane tehdy, až budou mít všichni všude své známé a za peníze nikdo nic nesežene. Všechno bylo sice všech, ale ve skutečnosti nikdo neměl nic, ale zejména nikdo nebyl za nic zodpovědný. S tím klasikové nějak nepočítali, domnívali se, že vše vyřeší komunistická převýchova lidí. Prostě - chybička se vloudila.

Ale čas oponou trhl, zvítězila Pravda a Láska a strašidlo opět změnilo svou podobu [3]. Jak říká klasik [4], někteří s těch nahoře si vyměnili role s těmi uprostřed, ale těm dole opět nedali žádnou šanci do toho mluvit. Některá strašidla jsou nesmírně vlezlá a je těžší je vypudit než obtížný hmyz. Přesto převážila myšlenka trhu a idea mít všechno společné ztratila pro mou generaci svou přitažlivost.

2. Operační systém UNIX^® a jeho historie

Ovšem komunistický strašák si našel nová působiště - v době globalizace se přece nezakope někde v provinční Evropě. V šedesátých letech si ten čertík zaletěl přes Atlantik na nový kontinent a zachvátil mladé lidi, kteří odmítali válčit a raději provozovali volnou lásku. A jako plod lásky k počítačům se počátkem 70. let zrodil i nový operační systém, který dostal do kolébky jméno UNIX^® [5]. (Obr. 2) Šťastní rodiče malého drobečka (obr. 3) Ken Thompson a Denis Ritchie z Bell Telephone Laboratories o své dítě dobře pečovali, a tak si mohli dovolit ho za pár let vyslat do světa na zkušenou [6]; citovaná práce obsahuje v přehledné formě všechny principy, na nichž stojí tento operační systém, které od té doby platí - pozitiva i negativa, zejména poplatnost tehdejšímu stavu techniky, dálnopisným terminálům (obr. 1). Narodil se v prostředí telekomunikací, srostl s jeho logikou a dodnes je hlavním nástrojem v tomto prostředí. Mateřská práva na jeho jméno UNIX^® si pak zaregistrovala korporace AT&T, jejíž součástí byly zmíněné laboratoře, tytéž, kde ve 40. letech Claude Elwood Shannon vytvořil základy matematické teorie telekomunikací a kde John Bardeen, William Shockley a Walter Brattain v téže době vynalezli transistor.

Mateřská firma o své dítě příliš nedbala a tak rostlo jako dříví v lese, sloužilo kdekomu jako nástroj k vývoji často svérázných a nesourodých aplikací - vzniklo tak několik uživatelských rozhraní, posloužil mj. při vývoji dálkového zpracování dat a Internetu, Universita v Berkley, California, ho v rámci systému BSD^® rozšířila o schránky, Massachusettský technologický institut doplnil grafické rozhraní X-Windows^®. Každá z těchto firem si zaregistrovala své firemní značky, ale protože se jednalo o akademické instituce, netrvaly příliš na jejich ochraně a ponechaly vše živelnému vývoji. Jediným jejich požadavkem je uvedení ochranné známky při odkazu na jejich produkty, ale bohužel ani to mnozí autoři nerespektují [7].

UNIX se tak stal doménou i skanzenem pro "opravdové programátory", kterým nevadí zjevná nesourodost systému a jeho minimální vstřícnost k uživateli - vlastností, které se staly určujícími pro komerční využití v 80-tých a pozdějších letech. Např. taková práce s UNIXovými semafory, to je opravdu lahůdka, kterou "opravdový programátor" těžko někde jinde najde - proti gustu žádný dišputát [8]. Detaily o historii systému je možno najít třeba tady či zde, případně i jinde. Po několika letech vzniklo mnoho verzí systému (obr. 4). Patří sem mnoho profesionálních verzí (UNIX SCO^®, AIX^®, UNIX HP^®, SUNOS^®, SOLARIS^® aj.), patří sem i ona verze sestavená Linusem Torvaldsem zvaná LINUX [7], tedy nic nového pod sluncem.

Pro starší počítače byl UNIX^® příliš pomalý a těžkopádný, musel si nějakou dobu počkat na technický pokrok. Strávil tak svá nejlepší léta a dnes je mezi používanými operačními systémy skutečným velebným kmetem - většina jeho současníků už odpočívá v pokoji na měkkém softwarovém obláčku.

V rámci snahy o oprášení systému a návratu k jeho jednotnosti, ale zejména přenositelnosti programů mezi různými verzemi vzniklo konsorcium X/Open, které převzalo licenci na ochranou značku UNIX^® a dalo vznik standardům POSIX 1 až 12 (IEEE 1003, ISO/IEC 9945) z roku 1990; každý systém, který patří do rodiny UNIX^® by měl mít certifikaci podle této normy od příslušné referenční laboratoře. Např. v dokumentaci k systému Windows NT^® z roku 1998 (MSDN) se dočtete, že takovou certifikaci pro POSIX.1 má subsystém POSIX systému MS Windows NT^® verze 3.51 pro platformu INTEL^® od Národního institutu pro standardy a techniku (NIST); certifikace verze 4.0 v té době probíhala. Operační systém Windows NT tedy kupodivu patří do rodiny UNIXových systémů, i když po pravdě řečeno nevím o nikom, kdo by subsystém POSIX používal; když jsem se o něj zajímal u zástupců české pobočky fy Microsoft, nedovedli mi o něm nic říci. I kdyby to byla jen finta obchodního oddělení, je každopádně certifikát platný a spolehlivou zárukou. Možná inspirace pro mladé výzkumníky, možná lepší než softwarová archeologie.

Přesně řečeno posvěcení ISO mají pouze standardy POSIX.1 (volání z jazyka C - celkem 110 funkcí), POSIX.5 (ADA) a POSIX 9 (FORTRAN), posvěcení IEEE má navíc POSIX.2 (shell a nástroje), zbytek má charakter doporučení. Podobný systém certifikací mají překladače a jiné softwarové komponenty. Samozřejmě certifikace není zadarmo, ale je zárukou skutečné kompatibility; navíc proces certifikace často znamená odhalení skrytých chyb systému nezávislou autoritou a jejích odstranění přispívá k vyšší kvalitě produktu. Kromě toho certifikace je často ve vyspělých zemích nutnou podmínkou např. pro softwarové státní zakázky - určitě lepší kritérium než upřednostňovat toho, kdo dá vyšší všimné. Navíc certifikační autority vyspělých zemí jsou zpravidla neúplatné :-))

Vzpomínám na skupinu mladých nadšenců z VÚMS, kteří vytvořili překladač jazyka ADA pro operační systém DOS4 JSEP a nadšeně o tom vykládali na jednom semináři. Současně se zmínili o systému certifikací a certifikační autoritě pro jazyk ADA; teprve po dotazu, zda jejich produkt prošel certifikací, zchladli - na takovou certifikaci prostě neměli prostředky. A tak tomu bylo u systému JSEP se vším; jedinou záchranou bylo, že se jednalo o neautorizovanou kopii značkového software IBM (samozřejmě kromě systému DOS4) - softwarové pirátství má u nás dlouhou tradici.

Možná i proto se u nás jazyk ADA příliš neujal.

3. Komunismus, Internet a virtuální realita

UNIX^® i Internet vděčí za svůj rozvoj akademickému prostředí, zvláštnímu světu, kde lidé volně publikují výsledky své práce, předávají je zdarma kolegům, jehož financování většinou pochází z jiných zdrojů. Zvláště studenti se zde cítí volní a svobodní (free), necítí se ničím vázáni, zejména tak dlouho, dokud od nich někdo nepožaduje školné nebo jinou formu krytí nákladů studia, které jinak plynou většinou z peněz daňových poplatníků či jiných sponzorů. Zdánlivě je zde vše společné, za nic se neplatí, zkrátka náš komunistický čertík se zde cítí jako doma. Co není k mání zdarma, třeba ke stažení na Internetu, to jako by neexistovalo, naopak cokoliv co je na Internetu volně k mání, počínaje hudbou a konče třeba softwarem, to si stáhnu. Věci se nekupují ale shání od známých, kdo si kupuje hry i jiné programy okrádá své kamarády (rodinu zatím většinou nemají), prostě jako v době reálného socialismu. Kdo chce za svou práci zaplatit je hnusný kořistník a ukrást mu cokoliv není zločin, ale povinnost; pokud mu nemohu nic ukrást, alespoň mu postříkám dům sprejem.

Nejlépe je uzavřít se v této virtuální realitě a být xenofobní k čemukoliv, co přichází zvenka. Kdo chce za své výrobky zaplatit, je nepřítel, a když si vytvořím v tomto virtuálním světě vlastní podnik, neplatí pro něj zákony vnějšího světa. Může tedy i volně kopírovat programy, data, hudbu, prostě cokoliv, bez ohledu na vlastnická práva. Běžné zásady slušnosti není nutno respektovat. Kupodivu ani ty běžně uznávané v akademické obci, např. povinnost uvádět citované prameny, obchodní značky apod. Pokud jsou někde propagovány produkty jiných firem, jejich názvy či loga, je to špinavá reklama, ale propagace vlastních produktů, firem či loga reklamou není. Tak podle [7] nejsou GNU, FSF a Debian firemní značky, GNU/Linux není značka produktu. Zatímco jiní za reklamu platí, moji reklamu musí každý vytisknout zdarma. Já mu za to třeba zazpívám Internacionálu.

Prostě každý si z Internetu stáhne cokoliv podle potřeby, každý bude radostně pracovat a všichni budeme mít všechno dohromady. Ale to už jsem snad v tomto článku jednou psal! A to jsem se bál, že po pádu reálného socialismu už nebude ten komunismus chtít nikdo budovat. Alespoň ten virtuální, Internetový. Ale oni si ti pacholci stejně nic lepšího nezaslouží!

Dalším společným rysem zastánců "volného software" je zideologizování technických otázek kolem počítačů. Nejprve je nutno označit společného nepřítele - tím je firma Microsoft a její zakladatel Bill Gates - hnusný kapitalista (přestože je to jeden z těch, kteří si svůj úspěch vydobyli poctivou prací a jejichž výsledky je všude vidět). Jak kuriózní ve světě, kde existují tisíce počítačových firem, kde aktivně fungují desítky operačních systémů, desítky typů procesorů a platforem, kde vládne tvrdá konkurence a "kdo chvíli stál, již stojí opodál" [9]. Pro praktika, který pracoval asi v deseti programovacích jazycích a na dvaceti různých platformách, nemluvě o různých verzích, překladačích, který viděl vzestup a pád mnoha operačních, databázových a jiných informačních systémů, který ví moc dobře, že životnost každého takového systému je řádově deset let, který ví, jak je obtížné přenášet složitější systémy na nové typy počítačů, zní výroky podobných nadšenců zvláště kuriózně. Jak směšná je formulace pana Pantůčka [7], že "jediným požadavkem GNU programů je 32bitový počítač"! Prvý takový počítač, na kterém jsem pracoval od roku 1970, se jmenoval TESLA 200^®, další IBM/360^®! Skutečně podporuje systém GNU i tyto dvě platformy? Nemluvě o tom, že hlavním předmětem soutěže předních výrobců počítačů je dnes zvládnutí 64bitových platforem, ty menší už rutinně zvládli.

Praktik, který zažil několikrát onu "technologickou revoluci" přechodu na jiné platformy a jinou filosofii respektuje zejména uznávané standardy (zejména ty s označením ISO, které na Internetu volně nejsou k disposici), jejich dodržování a certifikaci. A pokud si i já mohu píchnout do fy Microsoft, jejich produkty, zvláště z počátku, tyto standardy příliš nerespektovaly.

Typickým rysem většiny současných výpočetních systémů je přímý kontakt s uživatelem, a tak jedním z rysů rozhodujících o jejich komerčním úspěchu je snadnost obsluhy, přátelské chování k uživateli, třeba pohotový systém nápovědy [10], přehledné dialogy apod. Dalším je záruka dlouhé doby života systému a případně snadná konverze do nového prostředí; garantem toho těžko může být jedinec, to zvládne pouze organizace. Ale ta musí mít profesionální zaměstnance, které bude muset z něčeho platit - proto musí chtít za své služby od zákazníků zaplatit. Podobně, jako si lidé v běžném životě za poskytované služby platí již pár tisíc let, podobně, jako je slušné zaplatit v každé hospodě.

Myslíte, pane Pantůčku, že jedinec dokáže vyřizovat denně desítky reklamací uživatelů, které do větších firem přicházejí? Pracoval jsem kdysi jako zástupce jedné firmy, vyřizoval zákaznické reklamace přicházející jen z Československa, snažil jsem se o jejich upřesnění, snažil jsem zákazníkům pomoci na místě a případně vše předávat mateřské firmě. Poznal jsem případy, kdy třeba reklamace uživatele k překladači Fortranu byla nakonec detekována jako chyba řídicí jednotky magnetické pásky apod., vše zabíralo spoustu času a vyžadovalo značnou osobní zkušenost. Domníváte se, že jedinec, třeba geniální Linus Torvalds, dokáže takto obsloužit svět Linuxu, až se trochu rozšíří? Myslíte, že zvládne onu živelnost 188 verzí Linuxu, které dnes prý běhají po světě? Dokáže někdo uvést, zda tyto systémy mají certifikaci podle normy POSIX, jednotlivě pro každou platformu? Pokud nemají, potom vaše tvrzení, že "GNU není UNIX"[7] je zcela na místě, protože na toto označení nemají nárok. A pokud mají, kdo zaplatil příslušné poplatky? Že by Britské listy, které zdarma poskytují této platformě reklamu?

To vše se samozřejmě netýká jen onoho operačního systému, ale všech tzv. "free" programů. Obávám se, že myšlenka softwarového komunismu není skutečně ta nejšťastnější, stejně jako se komunismus neosvědčil jinde.

Samozřejmě, nejsem zastáncem jednotné počítačové platformy, dokonce se domnívám, že větší diversita by byla nejlepší ochranou např. proti virům. Navíc zdravá konkurence je matkou pokroku a pomůže snížit ceny software na rozumnou cenu. Ale soutěž musí probíhat za rovných podmínek, odmítám se podílet na jakémkoliv sponzorování výstavby virtuálního softwarového komunismu, třeba jako sponzor Britských listů.

4. Britské listy, sponzoring, přerozdělování a budování komunismu

Když ohlas listu vzrostl, uvědomil si jeho redaktor, že ho nemůže dále provozovat v amatérských podmínkách, založil občanské sdružení a požádal čtenáře o sponzorování. I takové řešení jsem pochopil a i já jsem přispěl. Potom se v Listech objevil otevřený reklamní článek pana Pantůčka a já si dovolil vznést svůj protest. Zvláště proto, že redakce reklamní charakter článku popírala. Ale za co tedy mám pokládat článek, který obsahuje firemní logo, několik firemních značek a doporučení, i když značně naivní, k využívání jejich software. Zejména, pokud článek na základě ideologie propaguje jakýsi nový model "budování komunismu", tentokrát v oblasti počítačů.

Za publikaci takového článku by redakce od seriózní firmy mohla právem inkasovat na provoz listu několik desítek tisíc korun a nemusela by se spoléhat na pomoc čtenářů; pokud ho uveřejnila zadarmo, musím to pokládat za tichou formu sponzorování oné specifické formy komunismu od Britských listů. Proč ale potom žádá, čtenáře, aby sponzorovali jí? Nejde o nic jiného, než o specifickou formu přerozdělování příspěvků od čtenářů, tedy i ode mne. Již dnes sponzoruje stát z mých daní leccos, mj. okupační armádu v bývalé Jugoslávii, dobrovolné sponzorování dalších podobných aktivit nepokládám za žádoucí. Žádám proto redakci znovu o vysvětlení.

Pochopil bych i to, kdyby pan redaktor začal zařazovat do listu placenou reklamu na základě rovných podmínek pro všechny. Ale tisknout zdarma reklamy jen jedné skupinky firem, jen jedné korporace, to skutečně nepokládám za seriózní přístup. Zvláště, pokud ona skupinka má tak zjevný politický podtext.

5. Několik osobních poznámek

1.

Operační systém Windows 98 je levná a jednoduchá verze systému "pro pionýry", pro profesionální práci je vhodnější systém Windows NT, nejlépe od verze 4. Posuzovat kvalitu softwaru fy Microsoft podle této "dětské" verze systému je skutečně velmi neseriózní, bez ohledu na její původ.

2.

Pronájem profesionálního software na omezenou dobu je běžnou praxí v oblasti větších počítačových systémů, např. fy IBM prováděla tuto politiku od šedesátých let. Přechod fy Microsoft na tuto praxi je pouze známkou jejího přechodu z kategorie prodejce krabicového kancelářského software k systémům pro řízení větších celků. Podobné licencování provádí např. fy SUN Microsystems, Oracle, Iona, Ethernal apod. Tedy nic nového pod sluncem.

Literatura

[1]

Karl Marx, Fridrich Engels, Manifest komunistické strany.

[2]

George Orwell, Animal farm. (Zvířecí farma)

[3]

Jiří Šoler: Chartismus jako poslední stadium komunismu? Nedělní hlasatel (Berwin, Ill., USA, 1995), Slovenské národné noviny (20. 2. 1996)

[4]

George Orwell, 1984 (novela).

[5]

Unix Programmer's Manual, November 3, 1971

[6]

D. M. Ritchie and K. Thompson, The Unix Time-sharing System, C. ACM 17 No. 7 (July 1974), pp 365-375.

[7]

Dominik Joe Pantůček, GNU Není Unix   1. Britské listy 8. června 2001.

[8]

Božena Němcová, Babička.

[9]

Jan Neruda, Písně kosmické.

[10]

Jiří Šoler, Tvorba kontextové nápovědy v systému Windows. Computerworld 12(2001) číslo 21, str. 19.

Uznání