Lekce z ironie
Domníval jsem se, že je jasné, že si můj text dělá z celé té věci "Narovinu" legraci...
Když se zmiňuji o tom, že v publiku sedí Karel Gott, nesnažím se psát reportáž o "slavných" lidech, ale jen připomenout čtenářům, že zpěvák, který má být brzo odlit do vosku, otevřeně kohosi politicky podporuje. Když jsem se zmínil o Jiráskové a použil jsem autentický fakt, že si můj kolega myslel, že je to Švorcová, je to přece humor, s podtextem "Co mají ty dvě dámy společného?" Když se zmiňuji o Petru Štěpánkovi, účelem je připomenout lidem, že tady byl přítomen důležitý člověk z důležité mediální rady (sdělovací prostředky jsou přece dnes nesmírně mocné a členové mediálních rad by měli vystupovat absolutně nepoliticky, kdyby seděli v českém parlamentě seriózní lidi).
Vůbec jsem to přece mechanicky nepopisoval, ale ironizoval jsem to!
Vysmíval jsem se té akci! Už to, že se Lucie Bílá rozhodla hrát brunetku Marilyn bylo samo o sobě naprosto absurdní, a ještě absurdnější pak bylo přirovnávání Klause k J F Kennedymu, touto scénou!
Ale vzhledem k tomu, že tato akce měla inzerovat knihu, která hledá inspiraci u Hovorů Karla Čapka s TGM, nebyl bych překvapen, kdyby u českého imitátora Thatcherové našli něco společného s matkou Terezou! Bílá ani neuměla vyslovit slovo "birthday", a tak byla celá scéna ještě směšnější. Pokud by mě někdo požádal, abych zpíval německou hymnu, odmítnu to, protože neumím mluvit německy bez přízvuku. Ale pokud si o sobě někdo hodně myslí, možné je všechno.
Kývání hlavou u Petra Hájka bylo taky důležité, tím se zjevně projevuje jeho oddanost Super Klausovi, muži nadčlověku.
Fischerova přítomnost byla důležitá, protože rozbil atmosféru uctívání a - hrůzo hrůz - udělal vtip o Klausově agresi vůči soukromému majetku jednoho reportéra, mobilnímu telefonu.
Byl jsem svědkem absurdní, kýčovité, špatně organizované pocty Klausovi. Namísto abych to popisoval, ironizoval jsem to. A ten styl budu používat i nadále, navzdory kritikům.
