Filmový festival v Karlových Varech
Na divácích nezáleží, jen ať stojí frontu na lístky ráno od půl páté!
V právě probíhající okurkové sezóně byl a stále ještě je pro česká média nedávno skončený karlovarský festival darem z nebes, událostí, která je schopna se probojovat se svým arzenálem českých i světových osobností, filmů a společenských událostí až na titulní stránky a spolehlivě naplnit i rozsáhlejší přílohy, k čemuž značně dopomohli i pořadatelé, kteří nabídli perfektní tiskový servis, a hosté, kteří se zase převážně ochotně nechávali vyzpovídat novináři. Byli jsme tedy doslova zahlceni festivalem, mnoha rozhovory, recenzemi, portréty, poctami, ale i reportážemi z festivalových večírků a jiných událostí. Tolik k obecnému popisu, který se pro festival hodí snad každý rok.
Jako pokaždé za poslední 3 roky, po které jsem byl návštěvníkem festivalu, mohu konstatovat, že jeho úroveň je dobrá i letos. Je to přeci jen stále ještě jediná akce svého formátu u nás, nejlepší příležitost jak se seznámit se světovou i domácí filmovou produkcí v minulém roce, navíc má vždy nějaké speciální sekce, které jsou buď věnovány jako pocty osobnostem filmu (Bigas Luna, Otakar Vávra, Věra Chytilová, Martin Landau, Carlos Saura, etc.) nebo se jako retrospektivy věnují konkrétnímu období, směru, námětu v historii filmu (Belgický surrealismus, Dvacet století po Kristu, Nový korejský film etc.). Již minulý rok jsem měl pocit, že se úroveň festivalu trochu snižuje, letošní rok tento sestupný trend potvrzuje. Za tím stojí celá řada důvodů, většina z nich má ale společného jmenovatele, kterým je zvyšující se návštěvnost. Ta je v podstatě stavem pozitivním a v kontextu našeho otevírání se světu, zvyšování životní úrovně a hlavně budující se dobré pověsti festivalu i stavem velmi logickým.
Hlavní problém, který zvyšující se návštěvnost přináší, je samozřejmě nedostupnost filmů. K tomu, aby měl člověk jistotu, že získá všechny filmy, které chce, bylo nutné vstávat mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní a poté hodinu čekat venku na to, než budou otevřeny pokladny. Díky novince letošního festivalu, objednávání lístků pomocí wap přístupu z mobilního telefonu, stejně jistotu nikdo neměl. Okamžitý nárůst kapacit v Karlových Varech asi pořadatelé zajistit nemohou, prapodivné je ale to, že se ani moc nesnaží stávající kapacity plně využít. Zarážející je, že v ranních hodinách, v době největšího návalu a zájmu o lístky jsou otevřeny jen 4 Thermalové pokladny a zbytek otevírá až v osm hodin, což už je obvykle na nejpoptávanější filmy pozdě. Naopak přes den, kdy by se vystačilo s polovinou pokladen, běží všechny. Dalším překvapením byla relativní nevyužitost některých sálů, které mohly místo jednou či dvakrát denně promítat mnohem více. Mohly se tedy přidat projekce pro nejžádanější filmy.
Pořadatelé nezvládli také souhru s městem Karlovy Vary, doba konání festivalu se kryla s dobou mnoha oprav a rekonstrukcí, mnohdy pro návštěvníky velice bolestných. Kousek od centra festivalu (hotel Thermal) je asi jediné místo, na kterém se dá v okolí odpočívat, a tím je park před kinem Čas, který byl v minulých letech hojně využívaný. Letos byl naprosto rozkopaný a dělníci tam zrovna pokládali nějaké kabely. Opodál byla v plném proudu rekonstrukce silnice, přes kterou se poté těžko dostávalo do kina Drahomíra, a břehy říčky Teplé byly právě zpevňovány a upravovány. Čili kdokoliv šel z vlakového či autobusového nádraží do centra, viděl jedno velké staveniště.
Doprovodný kulturní program festivalu byl vcelku bohatý, odehrával se většinou ale mimo Thermal a tak pódium před ním bylo oproti minulým letům opravdu hodně nevyužívané a to jsem se doslechl, že předtím bývala před Thermalem dokonce pódia dvě. Kultura je ale to, co ve Varech nikdy nechybí a tak to nebyl až takový problém. Trochu smutná je ale naprosto nepovedená (ne)kulturní tečka za touto akcí, závěrečný ceremoniál, který odebral hodně lesku festivalové slávě.
Dalším fenoménem souvisejícím s otevíráním se festivalu čím dál tím širšímu publiku je úroveň publika samotného, za kterou ale organizátoři festivalu opravdu nemohou. Nepamatuji ji si, že by se minulý či předminulý rok dělo v sálech to, co jsem s úžasem sledoval letos. Zvonění mobilních telefonů během promítání se mi nelíbí, ale s postupující „mobilizací“ Čechů je zřejmě nevyhnutelné. Nehybně jsem byl svědkem toho, jak bezprostředně po skončení filmu, když už naskakovaly titulky, se dvě třetiny sálu zvedly a odešly, a když titulky končily, zůstávalo sedět opravdu už jen pár lidí. Tento problém je ale zřejmě námětem pro jiné zamyšlení.
Tomáš Jirsa je student.
Na otázku "Proč neexistoval řádný předprodej?" odpověděl Tomáš Jirsa:
Predprodej existoval, ale vzdy jen na dalsi den, cili kdyz jsem vstaval rekneme 7.7.
v 4:30 rano a sel jsem k pokladnam, sel jsem si objednat listky na 8.7.
Treba kolem 10:00 rano 7.7. uz byste nic zajimaveho na dalsi den nesehnal. Vzdy se objednavalo jen na den dopredu, ale i tak to vse zmizelo behem cca. 4 hodin.Teda urcite po vetsinu festivalu, ke konci uz zajem trochu upadal, ale to byly az tak posledni 2-3 dny.
