Polemika s Úřadem na ochranu osobních údajů
Infomace z pozemkových knih by měly být veřejné
paní tisková mluvčí,
přiznám se, že mne značně děsí stupeň nepochopení, k čemu slouží ochrana
osobních údajů, které Váš úřad neustále předvádí.
(1) Moderní společnost je společnost založená na kontraktech. K tomu, aby
efektivně fungovala, musí mít aktéři spolehlivé informace o svých
partnerech. Pokud někdo porušuje kontrakt, má se tím zakládat právo na
zveřejnění této velmi důležité informace. V západních zemích jsou tato
omezení součástí občansko-právních smluv (např. je obsahují úvěrové smlouvy,
smlouvy o nájemném, leasingu atd.).
Zákony na ochranu osobních údajů pak
chrání zveřejňování těch informací, které se skutečně týkají privátních
záležitostí a situací, kdy k porušení kontraktu nedošlo.
Bohužel, u nás jsme přijali normu, která chrání i ty, jež smlouvy porušují -
protože smlouvy pravomoc zveřejňování jejich porušení nazakotvují.
Místo
abychom zajišťovali průhledné ekonomické prostředí, kryjeme v mnoha případech
darebáky.
Zákon měl vstoupit v platnost po velmi dlouhé legisvakaci a měl
dát zmocnění všem, aby mohli smlouvy změnit. Nic z toho se nestalo.
Jistě,
je to chyba Parlamentu, ale žádný orgán státní správy se nemůže vyvázat ze
zodpovědnosti přispívat k vytvoření standardního ekonomického prostředí.
(2) Přístup k informacím z pozemkových knih je další názornou ukázkou, jak
málo úřad rozumí tomu, co jsou osobní údaje.
Vlastnictví je veřejným statkem
a informace o tom, jaké kdo má vlastnictví, patří k důležitým předpokladům
průhledného ekonomického prostředí. Není zřejmě náhoda, že nejméně korupční
prostředí konstatují průzkumy ve skandinávských zemích, kde jsou nejen
veřejně přístupné informace o vlastnictví, ale dokonce sumární údaje z
ročních daňových přiznání!
(3) Co se týče Rakouska: je sice pravda, že státní instituce nezpřístupňují
hledání v katastru pro soukromníky podle jmen. Ale každý rok se data z
katastru poskytují soukromé firmě, která je prodává - a umožňuje fulltextové
vyhledávání. Tato informace ve Vaší odpovědi (resp. odpovědi pana předsedy
Neuwirta) jaksi schází. Navíc Rakousko, v němž neprobíhá největší majetkový
přesun v dějinách, je poněkud špatným příkladem pro Českou republiku.
Proč
si nevezmeme příklad z Pobaltí, kde na doporučení Světové banky zavedli
dokonale průhledné a veřejně přístupné systémy evidence vlastnictví, včetně
akciových společností - a také podstatně snižili korupci?
S pozdravem
Václav Žák
šéfredaktor časopisu LISTY
P.S. Budu rád, pokud můj názor zveřejníte na webových stránkách úřadu.
Poznámka TP: Je škoda, že právě na stránkách ÚOOÚ prostor pro odbornou diskusi chybí. Nedávno jsme se posmívali Českému statistickému úřadu, který na svém serveru v rubrice Napsali a řekli o sčítání uváděl pouze kladné ohlasy na kontroverzní akci, a hle, další úřad se chová jako zvěstoval zjevené pravdy. Přitom právě - politické, nikoli odborné - rozhodnutí o omezení přístupu ke katastru nemovitostí patří k vůbec nejdůležitějším událostem, které se v České republice v tomto roce odehrály, a jeho důsledky pro budoucnost země budou zásadní (je symptomatické, že s výjimkou Britských listů mu žádné české noviny nevěnovaly ani řádek komentáře nebo analýzy, o České televizi zastoupené na tiskovce Patrikem Kaizrem ani nemluvě - ano, jakkoli často nesouhlasím s Milošem Zemanem, jeho výrokům ohledně kvality českých novinářů lze vytknout jedině přílišnou shovívavost...).
