Připravuje se nástupce Saddáma Husajna
Psal o tom včera deník Guardian. Shrnujeme.
Podle nepodložených zpráv, které se šíří v Iráku, trpí Saddám Husajn cukrovkou, utrpěl infarkty, má prý rakovinu.
Dříve nebo později se ukáže, že některé tyto zprávy jsou pravé - dosud však neexistují žádné spolehlivé důkazy o tom, že by byl Saddám Husajn nemocen. Na druhé straně však existují důkazy, že přibližně za poslední rok připravuje irácký diktátor svého mladšího syna Qusaye na to, aby se stal jeho nástupcem.
Jedním z důvodů je, že Saddám Husajn, jemuž je nyní 64 let, ví, že nemůže zemi vládnout navždy. Chce předat svou vládu rodinnému nástupci bez krizí.
Bezpochyby vedla k úvahám o smrtelnosti Saddáma Husajna loňská smrt syrského prezidenta Hafeze al-Asada. Syrie, jako Irák, je ba´athistická republika a Asad byl rozhodnut - navzdory základnímu principu republikánství - že vládu v zemi musí převzít jeho syn Bashar.
Bashara v Syrii na prezidentský úřad intenzivně připravovali pět let, avšak době smrti jeho otce nebylo vůbec automatické, že by měl fnkci dostat. Proces odstraňování staré gardy a její nahrazení Basharovými stoupenci nebyl zdaleka dokončen. A Bashar neměl řádný politický status, když jeho otec zemřel. Byl příliš mladý na to, aby mohl převzít prezidentskou funkci, a proto musela být spěšně přepsána syrská ústava. Důsledkem bylo, že Bashar musel se starou gardou uzavřít celou řadu kompromisů - a za to platí dodnes.
Sýrie je tedy pro Saddáma Husajna velkým poučením. Vyplývá z toho nutnost vybudovat synu Qusayovi nezvratitelné postavení, zatímco Saddám Husajn je stále ještě naživu.
Proces přípravy Iráčanů na změnu vládce začal letos vydáním alegorického románu Zabibah a král. Irácké úřady donutily veřejnost, aby z knihy udělala bestseller.
Není asi důležité, zda je či není Saddám Husajn autorem této knihy, jak se mnozí domnívají. Jde v souvislosti s ní o tři důležité věci: Zaprvé: režim knihu podporuje a šíří. Zadruhé: král v knize je Saddám Husajn. Zatřetí: kniha končí královou smrtí. Jinými slovy: tabu bylo odstraněno a Iráčané nyní smějí uvažovat o tom, co se stane po Saddámově smrti.
Z praktického hlediska je proces nástupnictví už v Iráku pokročilejší než v Sýrii v době Hafez al-Asadovy smrti. Saddámův syn Qusay nyní už je Saddámovým náměstkem skoro ve všech jeho funkcích.
Je také v podstatě náměstkem velitele irácké armády, i šéfem irácké špionáže a speciálních jednotek, které chrání Saddáma. Proces upevňování Qusayovy moci má pokračovat celou řadu let. Stále větší počet státních úředníků bude nahrazováno Qusayovými stoupenci.
Vážná hrozba Qusayovi však může vzniknout od příslušníků Saddámovy rodiny. Jedním problémem je, že pětatřicetiletý Qusay není Saddámův nejstarší syn. Nejstarším synem je Uday, kterému je osmatřicet, toho však Saddám jako nástupce pominul, jednak proto, že je mentálně nevyrovnaný a jednak v důsledku zranění, která utrpěl před několika lety při pokusu o atentát.
Uday ovládá velkou část sdělovacích prostředků, které využívá k tomu, aby napadaly nekompetenci vládních činitelů. Také využíval svého denního listu, Babilu, pro získávání podpory od iráckých šiitských muslimů, kteří tvoří asi 60 procent obyvatelstva země, které však režim ignoruje a marginalizuje.
To vytvořilo v Iráku obraz Udaye jako populistického hrdiny - který podporuje obyčejného člověka proti nekompetentní byrokracii. Kromě toho má obrovské podnikatelské impérium, zejména v oblasti dopravy, a to se hodí pro pašování ropy.
Je možné, že po Saddámově smrti spolu budou o moc v Iráku bojovat Uday a Qusay na smrt, i když někteří pozorovatelé tvrdí, že soupeření mezi oběma sourozenci je jen politické divadlo, které zorganizoval sám Saddám Husajn.