Jan Kavan v Brightonu
Sociálně demokratický stínový ministr zahraničních věcí Jan Kavan se účastní výroční labouristické konference v Brightonu, kde ve středu hovořil s čelnými představiteli Labouristické strany, a také s Tony Blairem. (Mladá fronta dnes před časem napsala, že Kavan je v Británii persona non grata. 8. října o tom bude v Praze probíhat soudní líčení. Je možná trochu paradoxní, že tuto údajnou "personu non grata" přijímají nejvyšší představitelné nynější britské vlády.)
S Janem Kavanem jsem natočil ve středu po 23. hodině středoevropského času delší rozhovor, není ho však možno zpracovat do hodiny vydání Britských listů, jíž je půlnoc. Proto jen pár citátů - podrobněji se k rozhovoru s Janem Kavanem vrátím v zítřejším vydání BL. (JČ)
Přijel jste na výroční konferenci Labouristické strany do jihoanglického letoviska Brightonu. Strávil jste v Británii skoro dvacet let, kdy jste dost úzce spolupracoval s labouristy. Od té doby, co jste teď sedm let zase zpátky v Čechách, neposunula se vám ta vaše Labouristická strana velmi nepřípustně doprava, z vašeho hlediska? Ze zoufalství?
Jan Kavan: (Smích) Nepřípustně, ne. Ale že se posunula Labouristická strana doprava, to je nepochybné.
Tady dokonce je komentář od Simona Jenkinse v dnešních Timesech, že se Thatcherové narodil syn.
Tak to jsem nečetl, ale to je argument, který slýchávám i v Praze, mimo jiné i od premiéra Klause, a tento argument odmítám.
Dodneška to nebylo tady v Británii příliš slyšet. Proč to odmítáte?
Protože v labouristickém programu i v jejich praktické politice posledních dvaceti týdnů se podle mého názoru neprojevuje thatcherismus. Jsou v ní samozřejmě rysy odpovídající politice některých - Labouristická strana měla vždycky řadu frakcí. Dneska v ní převýšily názory těch lidí, kteří - v době, kdy já jsem tu ještě byl - bych býval řadil do pravicové škály. Ale to neznamená, že to je překročení Rubikonu a že lze nazvat Blaira dědicem či synem Margatet Thatcherové. To je jiná filozofie.
Ale Jenkins tady píše, že Blair pokračuje v kampani modernizace Británie, která začala v osmdesátých letech a není dodnes dokončena. Blair oznámil éru tvrdých rozhodnutí. A tak dále.
Je to dosti zjednodušené.
Tak čím se odlišuje Blair od té Thatcherky?
Evropská unie. V řadě přístupů sice labouristé hájí tradiční britské zájmy, tak jako je hájili konzervativci, v britských sdělovacích prostředcích se tento aspekt zdůrazňuje nejvíce. Opomíjely se další činnosti, které Blair i Cook na nedávném amsterodamském summitu prezentovali. Ty thatcherovské nebyly. Pozitivní přístup k sociální chartě EU. To taky máte v článku v Nové přítomnosti, že se prý k ní labouristé hlásí neochotně..
To tady bylo mnohokrát.
No, Robin Cook je ministr zahraničních věcí. Nemůžete hodnotit stranu podlevýroků jednotlivých poslanců a ne podle programu a vystoupení jejích leaderů.
Takže Robin Cook se k tomu hlásí ochotně?
K sociální chartě naprosto ochotně. Blair taky. Celý labouristický přístup k EU je nesrovnatelně vstřícnější než byl přístup Thatcherky, je to hledání konsensu, není to odmítání evropských koncepcí. Toho si všimli jak Francouzi, tak Němci.
Jejich přístup k životnímu prostředí je velmi odlišný od thatcherismu a odpovídá politice evropské sociálně demokratické strany. Labouristický přístup ke komunální správě je jiný. Sdělovací prostředky z pochopitelných důvodů zdůrazňují styčné body se Thatcherovou.
Normálně by ale sdělovací prostředky měly kritizovat vládu?
Ne. To bych neočekával ve chvíli, kdy má britský předseda vlády popularitu ve výši 93 procent, což je něco, co se blíží pomalu Husákovi nebo Jakešovi a má prý víc než Saddam Husajn. Ve chvilku, kdy je země takto fascinována téměř jakýmsi novým Mesiášem, tak bych očekával naopak, že budou ty potenciální hroty novináři obrušovat, a hledat odůvodnění té víry, že konečně se objevil někdo, kdo nás z toho marasmum, z problémů vyvede. Nepředpokládám, že to bude trvat dlouho.
To by bylo novinářské selhání, tedy.
Kdyby to bylo dlouhodobé, tak ano. Ale dneska je taková zamilovanost do Blaira, to skutečně existuje. I poté, co jsem viděl, jak lidi reagovali, a to od delegátů až po novináře, na Blairovo vystoupení, když jsem to fyzicky tam viděl, to byla téměř řekl bych masová psychóza, tak konstatuju, že ten člověk dneska nemůže udělat chybu, nemůže udělat chybný krok. A ti, kdo si to myslí, o některých jeho chybných formulacích, tak to hlasitě neřeknou.
V rozhovoru s Janem Kavanem o britské Labour party ve srovnání s českou sociální demokracií budeme pokračovat v příštích Britských listech, kde bude - pokud se mi to podaří přepsat z pásku - Jan Kavan také podrobněji reagoval na můj článek, srovnávající Blairovu Labour Party s českou sociální demokracií, který vyšel v těchto Britských listech - viz zde napravo, Obsah, a v zářijové Nové přítomnosti. JČ.
