Ještě jednou ke "Kongresové akci"
Odpověď Tomáše Peciny Daliboru Štysovi Vážený pane Štysi,
nemyslím, že děláte dobře, když se ve své odpovědi panu Schrabalovi dovoláváte ohledů na bezpečnost a prosperitu České republiky. Jediné, co u pana Schrabala funguje, je Ubi bene, ibi patria: Copak jste ještě nepochopil, že pokud mu stará "vlast" nedá, co po ní pan Schrabal žádá, žádná vlast to pro něho není? Nemůžete čekat, že rozhodnutí pana Schrabala uškodit zájmům České republiky, jakkoli směšným a neúčinným způsobem se to chystá činit, dokážete ovlivnit racionální argumentací.
Již několikrát jsem prohlásil, že podporuji větší část z cílů, o které tato část české emigrace usiluje, použitý způsob "boje" se mi však bytostně příčí. Naším štěstím budiž, že Tibi seris, tibi metis.
S úctou,
Váš
Tomáš Pecina
Praha, 16.10.1997
Poznámka Jana Čulíka:
Myslím, že je neférové říci, že pro pana Schrabala platí jen "ubi bene, ibi patria" - jinými slovy, že se v Americe na ČR vykašlal a přijal ji za vlast, protože se mu tam daří lépe.
Podstatou demokracie je, že se nemají cítit ukřivděni žádní příslušníci daného společenství. Anebo se s nimi o problémech, které pociťují alespoň veřejně diskutuje. Problém Čechoameričanů (dobře, je jich jen asi 30 000, a jak mi řekli někteří v Praze, lidi v ČR tento problém absolutně nezajímá) se zametá pod koberec. Nepíší o něm žádné nebo skoro žádné sdělovací prostředky.
Je to součástí potíží s definováním české národní totožnosti. Skutečně si definujeme český národ teritoriálně, že ti, kdo nepodléhají českým úřadům, do národa nepatří? Není to trochu pozůstatek komunistického přístupu ke skutečnosti, kdy komunistický režim taky považoval Čechy v zahraničí za odrodilce, protože nad nimi neměl moc?
Neměli bychom se otevřeně zamyslet nad tím, co vlastně české společenství znamená, proč jsme sdruženi v jednom národě, za jakým cílem a co máme společného, kam jdeme a o co usilujeme? Bez takového vážného zamyšlení nad vlastní totožností nebude mít ČR nikdy ani pořádnou armádu, ani pořádnou obrannou politiku, NATO neNATO.
Možná, že je problém občanství Čechů, žijících v Americe, skutečně neřešitelný, nebo jen těžko řešitelný. Proč se o tom ale v ČR otevřeně nemluví?
A dále, a to je myslím podstatou věci. Zastáváme skutečně heslo "right or wrong, my country?" - "Ať moje vlast dělá, co dělá, je to moje vlast, a já se musím podrobit a plnit svou vlasteneckou povinnost." Nemá člověk právo, cítí-li se ukřivděn, a ve svých snahách dosící nápravy ve věci této křivdy, nevyslyšen, použít jako páky prostředků, které má náhodou k dispozici? Proč je to z Prahy považováno za zavrženíhodné, zatímco ignorování tohoto problému mnozí za zavrženíhodné nepovažují?
Mám snad v Britských listech této otázce nevěnovat pozornost? Ať už je můj názor na otázku restitucí a kompenzací za znárodněný majetek či na otázku jeho návratu jakýkoliv, není myslím sporu, že tato otázka je newsworthy, je to problém, hodný toho, aby se jím zabývaly sdělovací prostředky až do jeho vyřešení. Obviňování z neloajálnosti vůči českému národu myslím není na místě. Co tedy mají ti Češi v Americe dělat?(JČ)
