Romská invaze do Británie?
Jan Čulík, psáno pro deník The Scotsman, 20.10.1997
Nynější vlnu českých a slovenských Romů, která přicestovala do Británie, vyvolaly neodpovědné televizní reportáže, ale hlubinné příčiny tohoto exodu jsou vážné
Povím vám poučný příběh o globalizaci: Televize Nova, vysoce výdělečná bulvární komerční televizní stanice, která působí v České republice, odvysílala v srpnu letošního roku nevyvážený dokumentární film o šťastném životě romských přistěhovalců do Kanady. V důsledku toho si sbalilo své věci více než tisíc Romů, odcestovalo do Toronta a požádalo tam o politický asyl.
30. září 1997 odvysílala televize Nova jinou reportáž, tentokrát vyváženější, o životě českých Romů v jižní Británii. Ve filmu vystupoval vzdělaný Rom, který chválil vysoce humánní postoj britské vlády vůči etnickým menšinám. Je nesporné, že v důsledku odvysílání obou reportáží přijely nyní do Doveru stovky slovenských a českých Romů, což vyvolalo krizovou situaci v infrastruktuře pomoci pro uprchlíky, žádající o politický asyl.
Televize Nova je jediná výdělečná komerční televizní stanice, korunní klenot, který vlastní podnik Central European Media Enterprises. Ten v současnosti provozuje televizní stanice v osmi středo a východoevropských zemích. V roce 1996 zaznamenala TV Nova příjem ve výši 44 miliónů dolarů. CME, podnik, který vlastní Novu, ovládá Ronald Lauder, dědic kosmetického impéria Estée Lauder. CME je registrována na Bermudských ostrovech. Je také kótována na alternativní americké burze NASDAQ.
Avšak dopad těchto televizních reportáží by nebyl tak silný, kdyby neexistoval v této věci vážný, hlubinný problém. Situace Romů v Evropě je složitá. Romové mají starobylou kočovnou kulturu, která je pro moderní způsob života v současné Evropě nevhodná. Evropa neví, co si s nimi počít, a nechce se jí pro Romy nic moc dělat. Londýnská organizace Jewish Policy Research argumentovala ve své analýze z prosince 1996 "Romové - Cikáni v Evropě", že v současnosti zachází Evropská unie s Romy právě tak špatně, jak mnoho evropských zemí zacházelo ve třicátých letech s židy.
Je nesprorné, že mnoho občanů ve střední a východní Evropě zastává vůči Romům hrubě rasistické postoje. V České republice je tato otázka otevřenou ranou. Češi většinou argumentují, že existují dobré důvody, proč se mít před Romy na pozoru a zastávat vůči nim nepřátelské postoje. Romové se obyčejně považují za prolhané a nespolehlivé lidi, za osoby, které se vyhýbají poctivé práci a žijí z drobné zločinnosti. Nejraději by jezdili po venkově s koňským povozem a utábořili by se, kde by se jim zachtělo. Často, dostanou-li komunální byty, Romové je úplně zničí, někdy vytrhají parkety a udělají si uprostřed místnosti táborový oheň.
Romové jsou emocionální a impulsívní. Říká se o nich, že žijí jen ze dne na den, neplánují pro budoucnost a žijí ze státní sociální podpory. Romská komunita reaguje jako typická komunita, žijící pod značným tlakem v nepřátelském prostředí. Když vznikla v Československu po pádu komunismu nezaměstnanost, prvními propuštěnými byli Romové.
Pro ty Romy, kteří nejsou součástí výše vylíčeného záporného, stereotypního obrazu, je velmi obtížné žít ve společnosti, která je vůči nim otevřeně rasistická. V posledních desetiletích byla česká společnost neobyčejně homgoenní. Češi se definují prostřednictvím přesně určeného hodnotového systému. Je pro ně obtížné tolerovat menšiny s jinými hodnotami.
Vyskytly se případy, kdy byl Romům v České republice odepřen přístup do hostinců a restaurací. Jeden pražský činitel nedávno veřejně doporučoval, aby romské rodiny, které ničí obecní byty, byly deportovány do ghetta, kde by nemohly bělošskému českému obyvatelstvu škodit. Jedná jiná činitelka chtěla pomoci financovat exodus Romů z jejího města do zahraničí.
Nedávná zpráva budapešťského Střediska pro práva Romů se zmiňuje o celé řadě oblastí v nichž prý Česká republika dosud neharmonizovala svou praxi v oblasti lidských práv s normami Evropské unie. Určitý počet Romů, kteří mají trvalé bydliště v české částí bývalého Československa nedostal po rozdělení země na Českou republiku a Slovensko v roce 1993 české občanství. Tito lidé jsou dosud bez státní příslušnosti. Romové se často stávají obětí rasistických útoků od skinheadů v ČR i na Slovensku. V alespoň devíti případech v České republice byl během rasistického útoku napadený Rom usmrcen. Romské stížnosti na diskriminaci vyšetřují české úřady neochotně. Romské děti jsou často umisťovány do škol pro duševně zaostalé, protože neumějí řádně česky.
I když jsou toto často vážné stížnosti, je nepravděpodobné, že dostanou středoevropští Romové, v současnosti přijíždějící do Doveru, v Británii asyl. Museli by totiž dokázat, že se v rodné zemi octli v ohrožení života. To bude obtížné. Rádi zůstanou pár měsíců v Doveru, na náklady britských úřadů, jejich děti se naučí anglicky, a pak budou donuceni se vrátit tam, odkud přišli.
Adoptujete-li v ČR romské dítě, vystavujete se nebezpečí, že vám české úřady seberou přídavky na děti pro vaše vlastní dítě - viz tyto Britské listy.
