Země svobodných lidí:
Američané vydali v roce 1996 více než 8 miliard dolarů na pornografii
Guardian, 22. listopadu 1997
"Vite v Americe existuje tzv. Silent Majority ( mlcenliva vetsina), ktera zije sve zivoty jako Vy napriklad. Vychovava deti, pracuje a obava se o budoucnost svoji zeme. Nesouhlasi s tim o co se snazi americke elity ( akademia, media, verejne skolstvi, Hollywood). Tito lide nemaji v podstate hlas, ktery by za ne mluvil. Co Vy slysite, je jen to, co nabizi media a popularni kultura."(Táňa Zajícová, na Fóru Neviditelného psa)
Navzdory kritice pravicových politiků a křesťanských fundamentalistů prochází tvrdá pornografie (hard-core pornography) ve Spojených státech obdobím obrovského rozkvětu. Loni vydala americká veřejnost 8 miliard dolarů na sexuální voajerismus. Bylo to více finančních prostředků, než Američané vydali na jakoukoliv jinou "zábavnou" činnost a dostatečné množství peněz, které by stačilo na to, aby byly nejchudší země světa osvobozeny ze zadluženosti. Američanům už ale nestačí se jen dívat. V dnešních dnech je americkým snem být hvězdou ve vlastním, po domácku vyrobeném pornografickém filmu.
V americké televizi se nikdy nevyskytují otevřeně nahé či erotické scény. Jenže časopis US News and World Report přinesl nedávno tyto pozoruhodné informace:
"V roce 1996 vydali Američané více než 8 miliard dolarů na videozáznamy tvrdé (hard-core) pornografie, na peep shows, na živá předvádění sexuálního aktu, na pornografii šířenou kabelovou televizí, na počítačovou pornografii a na erotické časopisy. Je to částka, která je vyšší, než veškerý domácí příjem Hollywoodu z výroby celovečerních filmů. Je také vyšší než příjmy z prodeje rockové a country hudby. Američané nyní vydávají více peněz na návštěvy striptérských klubů než na kulturní akce - na návštěvu divadel, na operu, na balet, na jazzové koncerty a koncerty klasické hudby."
Podle charitativních organizací by částka 8 miliard dolarů více než stačila na osvobození dvaceti nejzadluženějších zemí světa z pasti chudoby.
Navzdory slávě Hollywoodu, nejcharakterističtější americkou kulturní formou se stává pornografie. Pornografie je už také v Americe velmi významným hospodářským odvětvím. Spojené státy jsou čelným mezinárodním vývozcem pornografických filmů. V Americe se vyrábí více než 150 nových pornografických titulů týdně.
Po druhé světové válce byla pornografie v Americe jen minimálním hospodářským odvětvím. To se změnilo v polovině padesátých let, když časopis Playboy Hugh Hefnera změnil názor veřejnosti na tento časopis, šířící jemnou pornografii, když začal tisknou humor a inteligentní články, často se zabývající literaturou. Podle Hefnerova vzoru pak reagoval průmysl velmi rychle na společensko sexuální vývoj konce šedesátých let, přijal pojetí "volné lásky" a rychle začal využívat technologického rozvoje v oblasti tisku a desktop publishing.
V polovině sedmdesátých let začala tvrdá pornografie získávat svého druhu legitimitu, s prvním mezinárodně úspěšným pornografickým filmem Deep Throat, s hrozným seriálem "Emmanuelle", který posléze mnozí napodobovali, a s novým výrazem "porno chic" - módní pornografie. Začátkem sedmdesátých let měl v Americe podle odhadů ekonomický sektor tvrdé pornografie hodnotu asi 8 až 10 miliónů dolarů. Což znamená, že za posledních pětadvacet let se hospodářská hodnota tohoto sektoru zvýšila o přibližně 100 000 procent.
Tento růst je pozoruhodný, mimo jiné i proto, že američtí pravicoví politikové a nátlakové křesťanské fundamentalistické skupiny se snaží proti pornografii vystupovat. Mimo jiné zahájil proti pornografii kampaň prezident Ronald Reagan. Bushova vláda v ní pokračovala. Výrobci, vydavatelé, distributoři a prodejci pornografie byli stíháni, pokutováni a v některých případech i odsuzováni do vězení.
Navzdory tomu zaznamenal pornografický průmysl obrovský rozvoj. Ve výrobě a při distribuci sexuálně explicitního materiálu, magazinů a videopásků vládne nyní neobyčejně ostrá konkurence. Průmysl reaguje na poptávku mnoha specializovaných skupin zákazníků a neustále hledá nová odbytiště. Existuje kategorie tvrdéh oporna pro všechny chutě. V nejlepší tradici amerického kapitalismu je americký pornografický průmyl ochoten uspokojit každé přání, pokud to není otevřené protizákonné a pokud to produkuje zisky. Pornografie je učebnicovým příkladem, jak dokáží svopbodné trhy stimulovat zákaznickou poptávku a jak pružně na ni umějí reagovat.
Jádrem pornografického průmyslu je výroba pornofilmů. Stovky společností vyrábí a distribuuje na videokazetách každoročně tisíce filmů tvrdé pornografie.
Video technologie zrevolucionizovala podnikání v oblasti pornografie, od její hospodářské základny až po estetiku. Koncem sedmdesátých let se ještě vyráběly pornografické filmy jako hollywoodské snímky - natáčely se na 35 mm film, a jejich rozpočet bylo asi 30 000 - 40 000 dolarů. Protože to bylo nákladné, točilo se jen asi 100 pornografických filmů ročně. Když ale koncem osmdesátých let vznikly ruční videokamery, počet výrobních filmových společností, produkujících pornografické filmy, vzrostl exponenciální řadou. Se systémem Hi-8 a s digitálním střihem se zlepšila technická kvalita obrazu, přičemž dramaticky poklesly náklady. Znamená to, že pornografické filmy může dnes vyrábět kdekdo, a to skoro zadarmo. Loni přišlo ve Spojených státech na prodej 8000 nových pornografických filmů.
Video také stimulovalo vznik úplně nového žánru - domácí, "amatérskou" pornografii. Amatérské erotické videofilmy se nejprve prodávaly jen prostřednictvím malých osobních inzerátů v pornografických časopisech. Ale pak došlo k velkému rozvoji tohoto podnikání. Mnoho Američanů se natáčí při sexuálním aktu a záznamy prodává. Odhaduje se, že až 25 procent veškeré tvrdé pornografie na trhu obsahuje amatérský materiál, natočený doma nebo po různých motelech. Trh považuje primitivnost těchto záznamů za známku autentičnosti. V Americe nyní existují podniky, jako Homegrown Video v San Diegu, specializující se čistě na amatérské pornografické filmy. Tato firma dostává každý týden množství videopásků z celé Ameriky i ze zahraničí. Někteří autoři těchto záznamů doufají, že se stají herci v pornografickém průmyslu, jiní jsou prostě exhibicionisti, které vzrušuje skutečnost, že záznam jejich vlastního sexuálního aktu budou sledovat jiní lidé jinde. Homegrown platí 20 dolarů za každý videopásek, který použije.
K rozšíření pornografie došlo v důsledku jají banalizace. Pornografie se rozšířila do všech složek společnosti. Ještě před několika lety byla omezena na pochybné čtvrti měst, dnes se tvrdá pornografie normálně prodává přes pult v každém standardním videoobchodě.
Ke změně došlo, když se octl videoobchod "Mom and Pop" pod tlakem od videových megafirem jako je Blockbuster, jejichž obrovský obrat znamenal, že tato velká firma mohla zákazníkům nabízet videa za nižší ceny. Firma "Mom and Pop" čelila bankrotu a musela najít nové způsoby, jak přilákat místní zákazníky. Firma Blockbuster odmítala prodávat nepřístupné filmy, a tak se ukázalo, že tohle je mezera na trhu, kterou mohl podnik "Mom and Pop" vyplnit. Dnes vydělává třetinu svých příjmů pronájmem pornografických videofilmů. Znamená to, že zákazníci mají nyní přístup k otevřené, tvrdé pornografii, aniž by se museli nechat stigmatizovat návštěvou erotických obchodů.
Po celých Spojených státech pochází nyní přibližně 30 procent zisků z prodeje a pronájmu videofilmů z prodeje a pronájmu pornografie.
Televizní společnosti nabízejí za poplatek pornografické filmy na kabelu. V roce 1966 vydali Američané více než 150 miliónů dolarů na tento druh zábavy a hosté v nejluxusnějších hotelech jako je Sheraton, Hilton a Holiday Inn zaplatili celkem za sledování těchto filmů 175 miliónů dolarů.
Pionýrem a nesporným králem velkovýroby levných pornofilmů je John Sagliano, jemuž se přezdívá Buttman. Stagliano založil s partnerem Patrickem Collinsem v roce 1989 firmu Evil Angel a začali vyrábět levné pornofilmy způsobem, který mnoho podniků napodobilo. Typický Buttmanův film stojí cca 8000 dolarů, vydělá ale více než 250 000 dolarů. Úspěchem jeho filmů je, že jsou natočeny tak, že diváka přímo vtahují do akce: hrdina a režisér průběh filmu komentuje, obrací se do kamery na diváka s poznámkami a připomínkami. V rozhovoru z roku 1993 pro časopis Filmmaker uvedl Buttman, že vždycky trvá na to, aby se jeho pornoherci dívali přímo do kamery a to, "zřejmě vede k tomu, že se diváci s tím, co se děje na obrazovce, identifikují".
Stagliano je typickým příkladem amerického úspěchu - až na to, že po sexuálním styku s transsexuální osobou na karnevalu v Rio se nedávno nakazil virem HIV a nyní bere proteázové inhibitory proti AIDS. Navzdory Staglianovu oznámení, že má HIV, poptávka po jeho pornofilmech stále stoupá. Na internetu je jeho filmům věnován bezpočet stránek a jeho websites navštěvují každý měsíc tisíce uživatelů internetu. (Slova "sex" a "pornografie" jsou nejčastěji užívanými klíčovými slovy na internetu, kde je pornografie nejrychleji rostoucí oblastí.)
Chatsworth je typickou středostavovskou předměstskou čtvrtí u Los Angeles. I průmyslová část této čtvrti je zcela nenápadná a příjemná, skládá se převážně z dlouhých řad nízkých cihlových skladišť. A právě tato skladiště jsou zdrojem pracovních příležitostí pro tisíce lidí. Zde jsou tiskárny a balicí firmy, které vyrábějí videokrabice a videokazety, na něž se natáčejí pornografické filmy.
V letech 1995-1996 uvedl stát Kalifornie, že došlo k pronájmu 92 miliónů pornografických filmů na videokazetách. Pokud si lidé pronajali tyto videofilmy vždy jen na jediný den, znamená to, že kalifornský stát na tom vydělal 22 miliónů dolarů spotřební daně. A ještě důležitější je, že mladá dvojice si může okamžitě vydělat tři sta dolarů za několik minut práce, je-li ochotná pro videokompilaci předvést sexuální akt. V jednom skladišti v Chatsworthu je pro takové případy permanentě připravena videokamera na stativu a dvě světla. Kamera je namířená na kus červeného sukna, přišpendleného ke zdi.
