Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy
Adresa Britských listů je zde.
(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
V úterý přednesl Václav Havel dlouhý projev před oběma komorami českého parlamentu. Přinášíme k tomu dva komentáře.
Havel versus Klaus
Projev prezidenta Havla jsem nečetl, slyšel jsem ho pouze v TV. Byla to ovšem variace na známá témata, která prezident opakuje už v řadě projevů.
Nemá smysl diskutovat o jednotlivých pasážích v projevu: s něčím lze souhlasit (např. zbytečné rozbití Visegradu vládní koalicí), s něčím nesouhlasit - např. s přeceněním, či spíš nepochopením, tématu občanské společnosti. O problematičnosti Havlova (i Klausova) konceptu jsem ostatně už psal.
Spíš je na místě otázka: má prezident takové projevy vůbec přednášet? Přisluší mu, z hlediska jeho ústavní funkce, o těchto tématech vůbec mluvit?
Obávám se, že ne. Václav Havel nemluvil jako prezident v parlamentní demokracii, jehož primárním úkolem je péče o stát, mluvil jako alternativní premiér zvolený do úřadu politickou stranou čítající jednoho muže, tj. Václava Havla.
Těžko si lze představit, že by politické strany považovaly Havlův projev za vyvážený. Klaus ho označil za konfrontační a prohlásil, že "výzvu přijímá". Přeložíme-li si to srozumitelné řeči, znamená to mj., že se Klaus bude snažit, aby ODS pro Havla nehlasovala.
Je zvláštní, jak se do politického slovníku začínají prosazovat termíny z teologického slovníku. I Havel hovořil o pokoře. Je symptomatické, že se jedná o pokoru - u těch druhých. Možná jsem poslouchal nepozorně: ale nevšiml jsem si ani stopy reflexe, jaký podíl na dnešní krizi má samotný - Václav Havel.
Havlův projev tak prohloubil barikády, které ve společnosti vedou. Řešení krize bude obtížnější.
