O Nepilově metodě privatizace prostřednictvím důchodových fondů se psalo v Britských listech nesčetněkrát. Níže uvádím některé odkazy. Podrobně se jí zabýval v č. 6/ 1995 také časopis Listy. Doporučuju tyto materiály vaší pozornosti. Lidé v ČR by měli vědět, co se stalo s jejich majetkem a co se s ním mohlo stát.
Po dlouhá léta bylo nesmírně obtížné tyto myšlenky v ČR prosadit. Podařilo se mi je zpočátku zveřejnit jen ve Svobodné Evropě. MFD je tisknout odmítala, Jan Macháček z Respektu se vyjadřoval, že "je chilská privatizační metoda nějaká blbost".
Mlýny melou pomalu. Časem lidem leccos přece jen dochází. Nyní vychází na světlo, jak to všechno bylo. Už i čelnému českému deníku došlo, že by bývala zjevně chilská privatizační metoda (jakou doporučoval František Nepil) pro českou ekonomiku přínosem.
Mladá fronta Dnes o tom v úterý 20. ledna 1998 přinesla tento - trochu zmatený - článek. (Potíž holt je, že novináři většinou mají informace jen z vládních zdrojů.) Poněkud nezdvořilé však je, že je z článku zcela vyzmizíkováno jméno londýnského ekonoma Františka Nepila, který na tyto myšlenky české činitele upozorňuje už od začátku devadesátých let.
Prosím, přečtěte si Nepilovy texty, které byly dosud ignorovány, ve světle níže citovaného článku z MFD, 20.1.1998. Je mi docela líto, že pan Nepil byl věštec. Všechno, co předpověděl o ekonomickém vývoji ČR od začátku devadesátých let, se - bohužel - plní. Kéž by se o této důležité záležitosti začalo alespoň v ČR kompetentně hovořit.
Penzijní systém se točí v bludném kruhu schodků
Nedostatek peněz na důchody si vynutí růst daní
P r a h a - Dramatický loňský sedmimiliardový schodek na důchodovém účtu je důkazem toho, že několik let ohlašovaná krize penzijního systému opravdu začala. Odborníci se shodují v tom, že nyní vybírané peníze již prostě nestačí.
"Je asi nepochybné, že bude muset stoupat pojistné. To, co lidé odvádějí, již letos nebude stačit. A situace se ještě zhorší," soudí Jiří Král z ministerstva práce a sociálních věcí.
Pokud se uskuteční valorizace důchodů, k čemuž s největší pravděpodobností donutí vládu zákony, pak letošní schodek přesáhne osm miliard korun.
Nutnost zvýšení pojistného, což je v současnosti vlastně daň, připouští i předseda parlamentního výboru pro sociální politiku a zdravotnictví Vladimír Špidla (ČSSD). "Podle propočtů sociální demokracie by ale stačilo vrátit sazbu pojistného na úroveň před rokem 1996 a na důchodovém účtu by se ještě v roce 2010 objevoval mírný přebytek," tvrdí Špidla.
To považují jiní ekonomové za nesmysl. Návrat z dnešních 26 procent ke staré sazbě 27,2 procenta z celku mzdových prostředků by podle nich nemohl v žádném případě stačit.
"Když splní sociální demokracie svůj slib návratu penzijního věku zpět, tak bychom vyrovnané financování získali až někde kolem šestatřiceti procent odvodu do důchodového fondu," tvrdí poradce ministra průmyslu a obchodu Ondřej Schneider.
Propočty vycházející z oficiálních podkladů ministerstva práce a sociálních věcí dokazují, že při nezměněné důchodové politice a nezvýšené sazbě by schodky penzijního systému dosahovaly od začátku příštího tisíciletí asi dvacet miliard korun ročně.
Od letoška do roku 2002 by načítaný dluh z důchodů mohl dosáhnout téměř devadesáti miliard korun. Již dříve vypracované studie, například ministerstva práce a sociálních věcí, pracují s předpokladem, že při zvýšení pojistné sazby a věku odchodu do důchodu by se mohlo podařit v nejbližších letech udržet důchodový systém vyrovnaný.
Avšak tyto práce byly dokončeny před tím, než byl znám letošní výsledek důchodového systému, a také před zveřejněním nové demografické prognózy Českého statistického úřadu.
Ta je v odhadech vývoje obyvatelstva daleko pesimističtější než dřívější studie.Hrozící problémy důchodového systému vracejí do hry úvahy o rozsáhlé penzijní reformě. Ta by podle liberálních a konzervativních ekonomů znamenala především přechod ze současného průběžného systému na systém fondový. Nyní platí lidé v aktivním věku ze svých pojistných příspěvků důchody současných penzistů.
Fondový systém by znamenal, že si každý občan země bude šetřit a z této sumy pak ve stáří dostane důchodové zajištění. Jednotlivé fondy by měly být soukromé a stát by občanům garantoval jen základní dávky, ve srovnání s průměrnými platy podstatně nižší než nynějších 44 procent hrubé a téměř 56 procent průměrné čisté mzdy.
O tomto řešení však nepanuje shoda ani mezi pravicovými a křesťanskými stranami, ani s opozicí. Sociální demokraté například chtějí systém, který nazývají fondový, ale pod státní kontrolou a v podstatě při zachování průběžného způsobu plateb.
O reformě se v zemi hovoří již dlouho. Poprvé se tato myšlenka objevila ještě před kupónovou privatizací s tím, že by státní majetek nebyl určen na kupóny, ale předán těmto fondům právě jako základ pro důchodové fondy.
Znovu se o reformě mluvilo více než před rokem, kdy tehdejší ministr práce Jindřich Vodička oznámil, že jeho úřad na reformě usilovně pracuje.
Nadcházející ekonomické problémy však přípravy zastavily a pozdější politická krize odsunula téma penzí na vedlejší kolej. Česká republika se tak dostala na chvost reformních snah v této oblasti.
Například v Polsku a Maďarsku jsou již přijaty základní zákony pro změnu systému, daleko jsou i pobaltské země. V západní Evropě většinou reformy důchodového systému probíhají nebo jsou v konečné fázi příprav.
Klasickou vzorovou zemí pro reformu penzijního systému se stalo již před lety jihoamerické Chille. Zatímco domácí reformátoři v tomto případě hovoří o výrazném úspěchu, sociální demokraté tvrdí, že tamní systém prochází krizí.
JANA HAVLIGEROVÁ, TOMÁŠ MAREK
