Poznámky k Očkově eseji
Precetl jsem si esej Petra Ocka a vepsal nekolik poznamek do jejiho textu. Musim pripustit, ze nejsem natolik scetly, abych dostatecne jasne videl kde konci originalni myslenka a zacina kompilace. Muj dojem je, ze se o vecech skutecne uvazuje.
Mozna, ze jeho text vznikl jako rocnikova prace a ze "vyjit z Havla" bylo v jejim zadani. To je skoda, protoze by bylo daleko zajimavejsi, kdyby Petr Ocko napsal jak se svet jevi jemu a k Havlovi ci komukoli jinemu se propracoval jaksi z druhe strany.
Mne se Havel cte tezko a tak ho nijak zvlast nevyhledavam. Nejsem si zcela jist, ze jeho uvaha "ma opravdu velkou relevanci k nasi soucasne situaci", jak Petr Ocko uvadi ve svem pruvodnim dopisu.
JJ.
Původní text Petr Očka jsem zkrátil, uvádím (kurzívou) jen odstavce, na něž reaguje Jiří Jírovec svými komentáři. JČ
Klasicka totalita byla aplikovana mocensky shora - technokraticka spolecnost je dnes organizovana jinak
"Klasicka" totalita byla aplikovana vicemene mocensky "shora", kdyz ruznymi propagacnimi cestami byla vetsinou (komunisticka) ideologie zafixovana do vedomi velke casti spolecnosti, coz umoznilo ve jmenu teto ideologie casto pomerne snadno prevzit moc a reorganizovat system fungovani spolecnosti, ve vetsine pripadu jiz prakticky nezvratnym zpusobem.
JJ: Kdyz se vynecha slovo "komunisticka" tak to same plati i pro soucasne zmeny ve svete.
Z pohledu nadnarodni spolecnosti vyrabejici pro miliony lidi po celem svete nejsou odlisnosti v preferencich lidi jako jednotlivcu prakticky vubec dulezite - divaji se (a pro sve vlastni preziti na trhu se tak musi divat) na sve spotrebitele jako na statisticke soubory, pro ktere masove vyrabeji ruzne produkty.
JJ: To, ze se clovek stava soucasti statistickeho souboru je vystizne, ale nedava to moc nadeji do budoucna.
V globalni ekonomice musi firma fungovat podle jasnych pravidel, aby prezila, a nejdulezitejsim aspektem pro jeji uspech jsou vcasne a jedinecne informace o trznich prilezitostech, jak na vstupu, tak na vystupu (v prodeji).
JJ: To je pravda, ale neodpovida to na otazku, jestli nekdo jiny nez investori globalizaci potrebuje. Stejne plati o nivelizaci kultury a jednotlivce (viz nize).
Dusledkem mezinarodni ekonomicke racionalnosti je nivelizace kultur
Marketingova oddeleni globalne pusobicich spolecnosti maji samozrejme vzhledem k velikosti firemniho zazemi take pomerne velmi propracovane - tedy pusobive - nastroje sve propagace k masovemu prosazeni vlastnich vyrobku, coz jim velmi ulehcuje existence masmedii. Nivelizace lidstva ekonomickou racionalitou plyne tedy primo z ekonomickych zakonu.
JJ: Je otazkou jestli nejaky ekonomicky zakon muze vyplyvat z lidske blbosti. Presnejsi by asi bylo, ze nivelizace plyne primo z existujicich ekonomickych pravidel, ktera byla "svetu" (pokud se to tak da rict) podstrcena pod zaminkou vseobecneho blaha.
Tato totalitarizace ma nadeji na uspech
Tento zpusob totalitarizace vztahu v lidske spolecnosti ma mnohem vetsi nadeji na uspech z mnoha duvodu: predevsim pomalu (ovsem v dobe prudkeho rozvoje informacnich technologii cim dal rychleji), ale pevne jsou budovany "techniky" pro efektivni globalni fungovani ekonomickych subjektu (zdokonalovani informacnich kanalu, zvysovani dosahu a komplexnejsi sluzby masmedii, zlepsovani dopravnich sluzeb) a na formalni urovni jsou standardizovana pravidla pro chovani a vztahy ekonomickych subjektu ve vetsine zemi na svete (jednotny zpusob organizovani obchodnich vztahu v trznich ekonomikach).
JJ: To je ale prave to mrzute.
A to je myslim dulezitym aspektem pro uspech tohoto zpusobu totalitarizace lidske spolecnosti: ze si postupne a prakticky nenasilne (alespon tedy neni nikdo, kdo by mohl poukazat na to, ze globalizace ma nejakou "osobni" odpovednost za jakekoli nasili) globalne pripravuje determinovane "techniky" urcujici chovani velkych ekonomickych subjektu.
Tedy na rozdil od "klasickeho" nastupu totality zde neni nikdo, kdo by nejdrive prevzal formalne moc a z pozice moci pak totalni vztahy nastolil.
JJ: To je dost sporne. Korporace nastoluji totalni vztahy z pozice moci a to seshora dolu. Moc je formalne v rukou te ktere vlady, ale s tim si nikdo hlavu moc nelame.
A tedy jednotlivy obcan si zvysovani totalitarity vztahu na globalni urovni nema duvod uvedomovat a ve svem kazdodennim zivote ji kolem sebe ani nevidi - koncove prodejni clanky nadnarodnich spolecnosti samozrejme vetsinou v osobnim styku nepristupuji k zakaznikovi jako k polozce statistickeho souboru, ale snazi se splnit jeho individualni prani. Individualni preference jsou ovsem do znacne miry urcovany prostredim, ve kterem zakaznik zije a pokud v dusledku standardizace pravidel bude i toto prostredi konvergovat k jistemu standardu, budou tato "individualni prani" vlastne velmi dobre odhadnutelna.
Zvlaste pokud diky masmediim budou preference a vkus lidi stale dal nivelizovany k urcitemu prototypu - a to presto, ze bude treba reklama casto zduraznovat jedinecnost daneho vyrobku, sluzby, stylu zivota.
JJ: Tyto dva odstavce se ovsem vztahuji na "spotrebitele" s urcitou kupni silou. Ten si globalizaci uvedomi opravdu uvedomi az v okamziku, kdy si vsimne, ze jeho nove Niky slepili nekde v Indonesii. V oblasti "jobu" (pracovnich prilezitosti) si globalizaci, uvedomuje prakticky kazdy - tedy alespon v Severni Americe.
V tom je mozna ono kouzlo konzumni spolecnosti: ze maskuje unifikaci jedinecnosti a tedy unifikuje jedinecnost.
JJ: Dobry bonmot. Kouzlo jak pro koho.
Coz se zda jako paradox, ale myslim, ze prave na tomto paradoxu konzumni spolecnost stoji.
JJ: Mne nikdy nebylo uplne jasne, co ta konzumni spolecnost vlastne je.
Pravdepodobne prirozenou potrebou cloveka je nejak se realizovat, nejak vyniknout. Ale ve svete, kde je mozno v masmediich kazdy den sledovat vysledky konani jinych (at uz realnych ci "zfilmovanych"), kterych vetsina jednotlivcu nemuze v dohlednem horizontu dosahnout, je pravdepodobne, ze rezignuji na vlastni aktivitu, na cilevedomou praci vlastnim smerem, na vlastni zivotni projekt.
Nastesti zde pro vsechny existuje alternativa: moznost si sve vyniknuti "koupit" a to pomerne levne - staci se prizpusobit jistemu stylu, ktery je propagovan jako jedinecny a verit tomu. Vetsinou je to take pomerne malo pracne a vzhledem k standardizaci prostredi je velka sance uspechu, protoze znacna cast spolecnosti zije v podobnem zdani jedinecnosti veci.
JJ: Tahle uvaha je velmi dobra, bohuzel neni jasne, pro koho je stesti, ze se da vyniknuti "koupit".
Zivotni styl je tedy neco, cim pak clovek ukazuje okolnimu svetu, ze necim je, ze necim vynika (ovsem zpusobem, ktery je obecne uznany za vhodny k vyniknuti), ze take patri nekam, kam nepatri vsichni .
Mozna proto, ze je normalni nekam patrit.
Ovsem pojem normalni by asi vetsina lidi v souvislosti se svym zivotnim stylem neakceptovala, protoze svym vyznamem odkazuje k jiste vsednosti a obycejnosti.
JJ: Tahle pasaz mi pripada zmatena.
"Oficialni" zivotni styly a Havluv zelinar
(V této části eseje Očko cituje Havlův text "Moc bezmocných", v němž V.H. analyzuje důvody, proč zelinář umístil do výkladní skříně heslo "Proletáři všech zemí, spojte se". Heslo funguje jako zástupný symbol zelinářovy bojácnosti. Očko srovnává nynější situaci se situací za komunismu: )
Toto bylo psáno jakožto analýza fungování systému, který (při způsobu jakým byl aplikován) měl prakticky v genech popření individuality člověka a udělání z něj "součástky ve stroji" totalitní společnosti, tedy té konečné, ideální společnosti, ve které měly být nakonec uspokojovány všechny lidské potřeby, která měla být maximálně efektivní.
Současný systém fungování společnosti, kdy je každý vlastně svobodný a může teoreticky uplatňovat svou individualitu v plné míře, ale vykazuje, jak již bylo naznačeno, překvapivě mnoho shodných znaků.
JJ: Tohle vsechno je, z meho hlediska, plane filosofovani. To, ze je clovek ted clovek teoreticky svobodny je sice krasne, ale co s tim; navic veci jsou relativni. Zazil jsem situace, kdy nekteri komuniste zavideli nam nestranikum nasi svobodu.
Rozdil je ovsem predevsim v tom, ze zatimco v komunisticke totalite byla potreba dokazovat svou nazorovou "prislusnost" vnejsimi znaky s vedomim pripadnych sankci pri nedostatecnem vykazovani takoveto loajality, je snaha zaradit se do "zivotniho stylu" ve spolecnosti dnesni cinnosti veskrze zcela dobrovolnou a bez vedomi nejakeho principu, ktery by nas k tomu vedl.
JJ: Domnivam se, ze se opomiji jedna vyznamna skutecnost, totiz to, ze dokazovani nazorove prislusnosti nebylo pro vetsinu lidi projevem zivotniho stylu - jinymi slovy, odbyli si prvomajovy pruvod a meli zase do rijna pokoj.
Ideologizace verejnych diskusi byla a je zvlastnim charakteristickym rysem nasi politicke sceny - tedy ideologie nebyla charakteristicka jen pro dobu totalitni, ale myslim, ze prorustala celym obdobim transformace nasi zeme po roce 1989.
Nazory jinak smyslejicich odborniku byly napadany casto z ideologickych pozic, coz zosobnovala casto vyjadrovana "neexistence treti cesty", kde tou jedinou spravnou byla prave ta, kterou razila nase vlada, a jeji odpurci byli tedy oznacovani za nebezpecne "spravnemu demokratickemu vyvoji nasi zeme.
JJ: Tohle vsechno je pouze boj o politickou moc. Ceske specifikum zrejme bylo v tom, ze ze vseho couhala politika jako slama z bot, jak rikaval Werich.
A byl zde jeste jeden dulezity aspekt nasi transformace - ten by se dal charakterizovat jako "ideologie ceske vyjimecnosti", ceskeho premiantstvi, ktera dlouho drzela sebevedomi nasi spolecnosti na vysoke urovni
JJ: Kde se vzalo sebevedomi v dobe "postkomunistickeho marasmu" je u boha.
Tato ideologie byla velmi silna a jeji dozvuky stale zpusobuji pomerne silne turbulence v nasi spolecnosti. Myslim, ze takoveto ideologicke pojeti politiky melo v nasi spolecnosti takovy uspech predevsim proto, ze vice nez ctyricet let, kdy lide byli nuceni zit pod tlakem silne nivelizujiciho systemu, natolik vykorenilo vlastni sebevedomi a vlastni odpovednost z lidi jako individualit, ze urcitou zastresujici ideologii, ktera by zaplnila to prazdne misto proste spolecnost potrebovala.
JJ: Tahle interpretace je velmi pochybna. Troufam si rict, ze vetsina lidi si "za socialismu" zachovala vlastni sebevedomi i odpovednost za to co dela. Vliv onech nivelizujicich tlaku byl do znacne miry eliminovan tim, ze to nebyly tlaky existencni. Kunderova "Nesnesitelna lehkost byti" to vystihuje velmi presne. Hlavni hrdina byl sice postupne spolecenskymi tlaky posunovan z mista na misto (geograficky i pracovne) ale porad zil svuj neznivelizovany zivot - v kazde etape se od tech tlaku odisoloval.
Schopnost autenticke existence byla dosti zasadne potlacena a lide casto zili tim, co prinasela nova ideologie, hlavne snad proto, ze to bylo povazovano za spravne .
Ackoli nas jiz ted system nenuti byt "soucastkou ve stroji", jsme svobodni, jsou stereotypy chovani lidi ve spolecnosti casto paralelou tech, ktere byly typicke pro spolecnost totalitni. Dostali jsme se prave tam, kam Vaclav Havel predpokladal, ze dojdeme, pokud budeme spolehat na "osvedcenou" formu realizace parlamentni demokracie, jak je obvykla v zapadnich demokraciich, s tim, ze jsme na tom o to hure, ze veskere tradicni hodnoty, jimiz se vyznacovala nase spolecnost minimalne do zacatku druhe svetove valky , byly predevsim v ramci nastupu nove komunisticke spolecnosti prakticky zcela vymyceny a - co je mnohem negativnejsi - byl z velke casti vymycen smysl pro odpovednost a sebevedomi z lidi jako individualit.
JJ: Tohle asi rovnez neni uplne pravda. V novem systemu existuji existencni tlaky, ktere mohou postupne prekonat ve svych dusledcich i ocekavani sameho Havla. Ceska spolecnost porad zije urcitou setrvacnosti. Az srovna krok se svetem bude mozna opak pravdou - system bude z lidi delat "soucastku ve stroji" a to at chteji nebo ne.
Ztrata tradicnich demokratickych hodnot kvuli komunismu je pouhe klise. Skoda, ze neni vice rozvedena myslenka, kam bychom se byli dostali bez spolehani na "osvedcenou" formu realizace parlamentni demokracie.
Nemohu si odpustit poznamku, ze porad jaksi unika pozornosti, ze existence politickych stran vede velmi casto k systemu vlady jedne strany a ze volic je do dalsich voleb prakticky bezmocny. Navic rozdil mezi stranami nebyva prilis velky. Navic se skutecna moc cim dal tim vic posouva do rukou nadnarodnich spolecnosti. No a aby to nebylo vsechno tak jednoduche, nad vsim vladnou pocitacove programy, ktere presunuji penize vetsinou "nervoznich" investoru z mista na misto zpusobem, ktery velmi casto neguje usili vlad i korporaci.
Pojem "samopohyb" je vyjadrenim toho, jak funguje totalitni system - na ciste "technickem" principu maximalni efektivity bez vazby s "neracionalnimi" aspekty osobnosti cloveka, a proti vsemu, co odporuje principu racionalni ekonomicke kalkulace.
Myslim, ze je jednoduche tomuto "samopohybu" propadnout, ale prave to, ze je clovek schopen se z nej vymanit a organizovat svuj zivot stale novym zpusobem a prichazet s novymi myslenkami, ktere by jako "soucastka stroje" nemohl uskutecnit, z nej dela neco vic nez je jen funkcni mechanismus - autenticky svobodnou existenci.
JJ: Tady mozna stalo za rozvedeni, do jake miry Havel propadl "samopohybu" a pokud se alespon castecne ubranil, co udelal proto, aby si i jeho spoluobcane pomohli k "autenticky svobodne existenci". (Neni to strasny vyraz ?)
Vaclav Havel v Moci bezmocnych velmi podrobne popisuje dopady toho, kdyz se clovek prestane chovat jako poslusny stroj a projevi svou individualitu, rozhodne se pro "zivot v pravde".
JJ: Zivot v pravde - to mi zni jako Svedci Jehovovi.
Takove jednani odhali jasne to velke napeti mezi (jak to charakterizuje Havel) intencemi systemu a intencemi zivota. "Zivot v pravde" v totalitnim systemu znamena vzpouru cloveka proti jeho vnucenemu postaveni a je pokusem znovu se chopit sve vlastni odpovednosti, snahou o autenticky zivot, navratem ke sve vlastni identite, jez se predtim rozplyvala ve vseobjimajicim principu fungovani totalitniho systemu.
JJ: Tohle vypada dobre na papire, ale co takhle nejaky konkretni priklad. Patri do zivota v pravde treba drogy. Americky obcan Kasczynsky (to je ten co prestal byt ve fazi s pokrokem a z lesni chatrce rozesilal dopisove bomby - doufam,ze jsem to jmeno moc nezkomolil) zacal zit ve sve pravde a dopracoval se dozivoti.
Je mozne toto aplikovat i na reseni situace, kdy totalni vztahy pronikaji do naseho zivota z nedohlednych vysin globalni ekonomiky?
Nutnost chopit se vlastni odpovednosti
Myslim, ze do znacne miry zcela jiste ano: zivot v pravde jakozto autenticka lidska existence i v konzumni spolecnosti znamena predevsim nutnost chopit se vlastni odpovednosti a kriticky premyslet o vsech intencich systemu fungovani spolecnosti a odmitnout ty, ktere nejsou vyjadrenim vlastni identity, odmitnout ritualismus ci alibismus.
JJ: Realita je zcela jina. K tomu neco zmenit musi mit clovek moc. Zivot v pravde je tolerovan na urovni Hyde Parku.
Samoorganizace autentickych spolecenstvi
Touto vizi je konstituce autentickych spolecenstvi, jez by vznikala zdola jako vysledek spolecenske samoorganizace a jako takova by stale odrazela autenticke potreby obcanu jako individualit. (...) V nich by lide v maximalni mire participovali na sprave kazde takove komunity a meli tak za nej odpovednost, tj. odpovednost za vysledky spolecne prace. Principy jejich vystavby by mely byt rozmanite a zvenci minimalne regulovane, pricemz rozhodujicim kriteriem by byl aktualni smysl, nikoli tedy pouha norma.
To znamena struktury fungovani neorientovane k "technicke" strance vykonu moci, ale ke smyslu tohoto vykonu; struktury tmelene vice spolecne sdilenym pocitem smysluplnosti urcitych komunit, nez spolecne sdilenymi expanzivnimi ambicemi smerem "ven". (...)
JJ: Cela tahle pasaz je duvodem toho, proc se mi Havel tezko cte. (Navod) zabyvat se malymi veci smerem dovnitr radeji nez "....spolecne sdilenymi expanzivnimi ambicemi smerem ven" prece neni nic viz nez to co jsme delali v dobach realneho socialismu.
Jiří Jírovec
