Co je nového v České republice

Shodou okolností jsem včera navštívil na Glasgow University přednášku dánského politologa Michaela Andersena. Důrazně se v ní vyjádřil proti rozšiřování NATO do Střední Evropy. Uvedl, že neexistují žádné přesvědčivé argumenty, proč by NATO mělo být rozšířeno, že je rozšiřování NATO pro středoevropské země druhořadou náhražkou za brzký vstup do EU, který Evropská unie schválně zdržuje, že NATO nijak nemůže přispět k sociální či hospodářské stabilizaci středoevropských zemí, je to vojenská aliance, že si lidé nemají představovat, že NATO může splnit úkoly, které měla udělat Evropská unie. Dále konstatoval, že je dohoda o rozšiřování NATO natolik nenosná, že existují vážně obavy, bude-li skutečně dlouhodoběji naplněna a nepotká-li se s osudem versailleských dohod uzavřených Spojenci po první světové válce. Je podle něho neférové, uvalovat na chudé postkomunistické ekonomiky obrovské finanční břemeno rozšiřování NATO a říkat Středoevropanům: "Jste nyní svobodni, tak plaťte zvýšené daně." Argumentoval, že Rusko považuje západní rozšíření NATO po snaze o spolupráci z jeho strany za zradu a že to bude mít dosti podstatný negativní dopad na vyjednávání dohod o snížení zbrojení mezi Ruskem a Západem. Rusko by také schválně mohlo navzdory Západu začít podporovat zločinecké státy (Irák, Libyii, Írán, atd.) Argumentoval jsem českými postoji, že je pro Středoevropany vstup do NATO důležitý jako západní pohlazení, moc přítomých jsem nepřesvědčil. Spíš si mysleli, že je to velmi frivolní a drahé pohlazení, bude to prý pro Středoevropany hloupá, zbytečná, nepromyšlená zátěž. Strategické důvody pro rozšiřování NATO do střední Evropy prý neexistují. Naopak existují velmi silné strategické důvody pro rozšiřování NATO do pobaltských zemí, protože ty jsou Ruskem ohroženy, tam se ale nerozšiřuje. - Andersen hledal v britském parlamentě dokumenty o debatách o rozšiřování NATO, zjistil, že neexistují, protože se o tom vůbec nedebatovalo: prostě Clinton a Madeleine Albrightová postavila západní alianci před hotovou věc. Řekl jsem, že se Středoevropané Ruska bojí, a to asi oprávněně. "Zbavujme se stereotypních obrazů nepřítele, jako např. zločineckého Ruska," konstatoval Andersen. Dodal: "Pro nás Dány to taky nebylo moc lehké, vůči Němcům, my jsme ve srovnání s Německem takhle maličká země." - K přednášce Michaela Andersena se vrátím, upozorňuji také na překlad článku o ČR a NATO z New York Times z 10. února 1998 v dnešních BL .

V článku "Křivá přísaha", který vyšel v roce 1992 v týdeníku Respekt, popisoval Kuras aféru s jednou ze zásilek disidentské literatury, kterou Kavan poslal v 80. letech odpůrcům komunistického režimu. Kamion zadržela na domácí udání komunistická policie a zatkla v této souvislosti osm disidentů. Nenašla však proti nim v kamionu důkazy. Kuras shodně s reportérem komerční televize ITV Julianem Manyonem argumentoval, že prý byl v kamionu seznam disidentských adres. Balíky, určené k odevzdání disidentům, však byly označeny anonymními hesly a komunistická policie adresáty kamionu nezjistila. V kamionu ale byla také složka samolepek, s předtištěnými adresami ústředních komunistických institucí, knihoven, jmen náhodně vybraných z pražského telefonního seznamu a některých disidentů, pro namátkové rozesílání disidentské literatury. Existenci těchto samolepek, kterých nemohla komunistická policie užít jako důkazů proti disidentům, Kavan původně u britské komise vyšetřující nedostatky Manyonova dokumentárního pořadu o českých disidentech, kontroverzně, v zájmu zjednodušení popřel. Kavan má podle Městského soudu v Praze uznat, že Kurasovo obvinění, že se v Británii "dopustil křivé výpovědi", je správné. Podle soudkyně lze totiž z článku chápat Kavanovu "křivou výpověď" jen v obecné rovině, a ne jako trestně-právní pojem. Proti rozsudku se chce senátor Kavan odvolat k Vrchnímu soudu v Praze. - Podrobné informace o tomto Kavanově případu jsou v Britských listech z 30. 5. 1997.