Západoevropští zemědělci začínají podnikat ve středovýchodní Evropě

Farmáři, které zaujaly nízké ceny a vysoké výnosy ve středovýchodní Evropě, odcházejí z Británie a začínají podnikat v bývalých komunistických zemích střední a východní Evropy, napsal v pondělí deník Independent.

Poptávka je tak velká, že existují pořadníky žadatelů, kteří se chtějí vydat na cestu do Polska, na Slovensko, do České republiky, do Maďarska a do Rumunska, a zkoumat tam možnosti podnikání v zemědělství.

East European Trade Council - Východoevropská obchodní rada - zorganizovala průzkumnou cestu dvanácti osob do Polska a do Maďarska. Má se uskutečnit v dubnu. Na cestu však chtělo jet čtyřikrát více zájemců. Firmy, které se specializují na vyhledávání půdy ve středovýchodní Evropě, konstatují, že rychleji či efektivněji už ani pracovat nemohou, ale stále nejsou schopny uspokojit poptávku.

Nedávné konference, kterou uspořádal East European Trade Council a britské ministerstvo zemědělství, se účastnilo 200 britských farmářů.

Jan Čermák, pracovník firmy Adas, což je poradenská služba pro zemědělce, konstatoval: "Máme dlouhý pořadník. Problém není s poptávkou. Problém je, jak najít správné farmy.

Tito britští farmáři prokazují skutečného průkopnického ducha. V minulosti by cestovali na Nový Zéland, do Austrálie, do Kanady. Nyní, poté, co padl komunismus, existují příležitosti hned za rohem. Půda je k dispozici v Evropě a je daleko, daleko levnější než v Británii."

Britská zemědělská půda je velmi drahá. Obrovská rozloha zemědělské půdy ve středovýchodní Evropě je proto pro západní farmáře velmi atraktivní. Mnoho zemí sice dosud nepovoluje prodej zemědělské půdy cizincům, ale její pronajímání je velmi levné. V Británii stojí pronajmout jeden akr (4047m2) 150 liber, v Rumunsku 25 liber a v České republice jen 8 liber.

John MacGregor, pracovník firmy Laurence Gould Partnership, což je poradenský podnik, působící v Edinburku, konstatoval: "V současnosti je velmi obtížné rozšířit zemědělskou produkci ve Velké Británii. Máme obrovské množství lidí, kteří mají zájem jít na Východ."

Dominik Fee a jeho bratr Martin jsou v současnosti na cestě po Slovensku a po České republice. Dominik Fee už má farmu v Tipperary, v Irské republice, a chce své podnikání v oblasti zemědělství rozšířit. Říká: "Možná jsem velmi odvážný, nebo prostě velmi pitomý, ale je to riziko, které na sebe musím vzít. Doma je pronájem půdy nyní velmi drahý. Mám-li expandovat, musím jít do světa."

Zajímá ho farma ve vesnici Libčeves, 70 kilometrů severozápadně od Prahy. "Jsme tady proto, abychom vydělávali," uvedl. "Postihuje mě určitá nervozita, protože jsme do toho investovali peníze a je to tady podivná země a podivný systém."

Peter Bennet farmaří v Maďarsku už od roku 1992. Uvedl: "Není to všechno mléko a strdí. Musíte být schopni pochopit zemi, v níž budete žít, zázemí, způsob, jak se přeměnila z komunistického systému v tržní ekonomiku. Pokud do toho proniknete, může to být pro vás obrovská šance."

Jeremy Elgin z EETC popírá, že by tito farmáři chtěli ve středovýchodní Evropě jen rychle vydělat. "Jsou to pionýři," konstatuje. "To, co dělají, je velmi romantické. Nejsou to podvodníci. Mnozí tito lidé do středovýchodní Evropy jedou, protože jsou přesvědčeni, že mohou skutečně pomoci."

I když je byrokracie někdy děsivá, britští farmáři svědčí, že se k nim chovají Východoevropané férově. James Janoway je farmářem třetí generace z anglického města Basingstoke v hrabství Hampshire. Vlastní statky v Rumunsku a v České republice. Uvedl: "Jedním z důvodů, proč jsem šel do Rumunska a do ČR, bylo, že jsem si myslel, že uniknu plíživě se rozšiřující britské byrokracii. To jsem se spletl. Byrokracie je tady strašná, ale dá se vždycky nakonec nějak obejít."

Janoway konstatuje, že po prvním roce hospodaření v České republice má vyrovnaný rozpočet - nezaznamenal ani zisk, ani ztrátu. Optimističtěji se vyjadřuje o farmaření v ČR než v Rumunsku, kde má statek v dunajské deltě.

Řekl: "Česká republika je tak trochu na půl cestě mezi Británií a Rumunskem. Praha je moc hezká. Ale Rumunsko, to je trochu takový kulturní šok, o tom není pochyb. Lidi mají k životu úplně jiný postoj, než my. Nemají moc zábavy ani peněz. Žijí strašně chudě.

"Je to ale nádherná země, roviny, které se táhnou dál a dál, vidíte na vzdálenost osmdesáti kilometrů. Mají tam hlubokou černozem, která jde do hloubky až snad několika metrů. Je to fantastická půda, bohužel je na nesprávném místě!"