Katolická církev je, koukám, taky "naše"!

Krátce po sobě vydal Vatikán dokument o holocaustu a česká biskupská konference pastýřský list o Romech. Už jen z té (časové) shody mrazí.

Je zajímavé, že i hodnocení obou dokumentů se podobají, přinejmenším co do rozpačitosti a “zklamaných očekávání".

Je to na delší úvahu, já chci poukázat jen na jedinou vět (cituji podle B.Fliedra v Lidových novinách 21.3.1998):

“I NAŠÍ netečností je často udržována propast mezi NAŠÍM národem a Romy, a proto musíme stavět mosty".

Čípak je ta netečnost? Těch několika biskupů? V tom případě jsem příjemně překvapen jejich sebekritičností.

Jen jestli tím nemyslí třeba katolíky v ČR, všechny křesťany tamtéž, nebo dokonce všechny Ne-romy. Ale mezi křesťany je přece spousta Romů...

Hříčky a pochyby.

Ale to druhé “naším", to už je vážnější! Připomeňme, kdo je autorem: katoličtí duchovní správci diecézí v Čechách a na Moravě, o kousíčku Slezska nemluvě. Oni přece z definice nemohou mít nějaký svůj národ!

Sám nevím, jestli si všichni biskupové volí českou národnost a je mi to srdečně jedno. Proto je přeci církev katolická, že je pro všechny - národy a pronárody. Tedy, měla by být. Obávám se, že se jí to tu nějak nedaří.