Rasismus v britském Liverpoolu
Britský premiér Tony Blair se v minulém týdnu dvakrát ostře vyjádřil proti rasismu. Zdůraznil, že "základní princip rasové rovnosti sdílejí v Británii všechny hlavní politické strany, a proto můžeme být optimističtí, co se budoucnosti vztahů mezi rasami týče."
Britský deník Independent je však přesvědčen, že je rasismus v britské společnosti široce rozšířen a že na něj nelze reagovat jen mlčením. Proto deník vyzval všechny vedoucí britské politické představitele, aby se otevřeně vyslovili proti rasismu.
V některých částech Británie podle tohoto bojujícího denního listu dodnes existuje vysoká míra rasismu. Jednou z těchto oblastí je severoanglické přístavní město Liverpool.
"Hospoda v liverpoolských docích je hlavně pro černošskou klientelu. Chudáci se většinou drží pohromadě, protože kdyby chodili po ulicích po jednom, vystavili by se urážkám či fyzickým útokům od ostatních příslušníků veřejnosti," řekl návštěvníkovi šéf liverpoolské policie.
Bylo to v roce 1861 a návštěvníkem byl známý anglický spisovatel Charles Dickens.
V roce 1989 však v reportáži pro deník Independent informoval Anthony Bevins, politický redaktor listu, že většina liverpoolských hospod je stále ještě segregovaná (do některých chodí barevní, do jiných běloši) a policie podle svědectví černochů nemá pro barevné občany příliš velké porozumění.
Reportáž listu Independent tehdy vyšla po zveřejnění ostře kritické oficiální zprávy lorda Gifforda, který konstatoval, že je rasová diskriminace v Liverepoolu "výjimečně strašlivá". I redaktor Bevins dospěl k závěru, že město Liverpool praktikuje svůj zvláštní, jedinečný druh apartheidu a obyvatelstvo, včetně některých černochů, před tím zavírá oči.
O devět let později zdůrazňuje Tony Blair, že je Británie multikulturní zemí. Avšak mnozí konstatují, že se v Liverpoolu změnilo jen málo. Liverpool, který má nejstarší černošské obyvatelstvo v celé Británii, má v komunálním úřadu jen jednoho černocha z 99 radních. Jen 0,3 procento zaměstnanců státní správy jsou černoši. V roce 1996 konstatovala analýza University of Liverpool, že každý druhý liverpoolský barevný se stal terčem rasového násilí.
Jen asi půldruhého kilometru od převážně černošské čtvrti Toxteth je centrum města, kde je naprosto nezvyklé vidět mezi zaměstnanci v obchodech či v kancelářích barevnou osobu.
Podle černošských aktivistů praktikuje město Liverpool tradičně politiku oddělování černochů od bělochů. V letech 1919 a 1948 byly v Liverpoolu rasové nepokoje. Černochům byly odpírány lepší pracovní příležitosti a bydleli v oblastech s nejhorším bytovým fondem.
V roce 1984 informovala britská oficiální Komise pro rasovou rovnost, že v Liverpoolu systematicky dochází při přidělování bytů k rasové diskriminaci. O pět let později vydala Komise pro rasovou rovnost znovu příkaz, aby Liverpool přestal své obyvatele v tomto ohledu diskriminovat, protože se dosud nezměnilo nic.
Diskriminace barevných a černochů pokračovala i v období, kdy liverpoolský městský úřad ovládla extrémní, trockistická levice. Šéf někdejšího extrémně levicového liverpoolského komunálního úřadu Derek Hatton a jeho soudruzi se ostře stavěli proti jakékoliv pomoci etnickým menšinám, žijícím v Liverpoolu, protože by to prý vedlo k vzrůstu nenávisti bělochů vůči černochům a oslabilo by to solidaritu dělnické třídy.
Solidarita dělnické třídy však nejde tak daleko, aby bílí obyvatelé Liverpoolu přijali černochy za sousedy v lepších dělnických čtvrtích. V severním Liverpoolu jsou některé čtvrti, do nichž by se černoši nikdy neodvážili po setmění sami, protože by se stali terčem útoků a byli by pravděpodobně i usmrceni. Občas se tam vyskytnou černošské mrtvoly a nikdo neví, kde se vzaly.
Někteří univerzitní odborníci a pracovníci komunálního úřadu kritizují názor černošských aktivistů z Liverpoolu, že jsou prý jejich stížnosti zcela ignorovány. Gideon Ben Tovim, městský radní a učitel na místní univerzitě, konstatoval: "Etnické menšiny mají nyní větší přístup k úřadům, takže se situace v určitých ohledech zlepšila, i když není ideální."
