Připomínky Jana Čulíka k debatě

Chtěl bych předeslat, že svými příspěvky do diskuse skutečně nechci škodit, ani se nechci nad nikoho vyvyšovat. Říkám nepříjemné věci, ale ty věci se týkají zrovna tak mne, jako lidí trvale žijících v České republice. Budeme-li si neustále gratulovat, jací jsme výborní, nedojde k pokroku, nebo k němu bude docházet jen velmi pomalu. Myslím, že je zapotřebí mluvit o zásadních věcech co nejotevřeněji. Jsem stoupencem šokové terapie. Má ozdravný účinek. Otevřenou kritiku přece sneseme, nakonec o tom svědčí i záznam z debaty v Teplé.

1. Někteří pozorovatelé vyjádřili názor, že k nedorozumění a k nepřátelské reakci došlo po přečtení mého příspěvku možná i proto, že jsem ho četl příliš "zvučným" a jasným hlasem. Bylo mi řečeno, že nebývá zvykem, aby v Čechách vzdělanec přednášel na veřejnosti text důrazně a energicky, že jsem ho měl číst tišeji a měl jsem víc blekotat. Právě ten energický přednes totiž prý možná účastníci interpretovali jako aroganci. Jenže v demokracii by asi člověk měl přednášet své názory sice zdvořile, ale jasně a sebevědomě. Jeden komentátor mi řekl, možná trochu nefér: "Oni jsou lidé v Čechách na veřejnosti pořád vlastně váhají, pořád trochu nejistí, odkud přiletí facka."

2. Je-li Jiřině Šiklové protivný “jetřebismus", vyplývá z toho znepokojující skutečnost. Je to důkazem mému tvrzení, že se, jak se zdá, ani po šesti letech po revoluci, příliš nenavrací český diskurs k normálu. Komunismus zničil celou řadu výrazů a dokonce jak se zdá i způsobů vyjadřování. Nemohu-li nyní v Čechách promluvit otevřeně o roli intelektuálů tak, jak je to možno v zahraničí, protože to lidem v ČR pořád připomíná argumentaci, které používal komunismus, je to velký problém. Je snad jasné, že nemám tytéž cíle, jaké měla komunistická propaganda. Je nedobré, když je můj způsob argumentace, který vzdáleně někomu připomíná komunistickou propagandu, s ní ztotožněn a pak proto odmítnut. Jestliže komunisté používali vět “Slunce svítí" a “Voda teče z kopce", znamená to, že my už nebudeme nikdy moci mluvit o tom, že slunce skutečně svítí a voda teče z kopce, abychom nebyli obviněni z užívání komunistického jazyka? Je na pováženou, že ničivá síla komunistického kolektivismu byla tak velká, že ani šest let po revoluci nejsou čeští intelektuálové ochotni přijmout ve světě běžně používaný, moderní pojem “networking" a odmítají ho jako by to byl socialistický kolektivismus.

Jiřina Šiklová se mě pak v psané poznámce ptala, jak to zařídit, aby se časopisy s malým nákladem dostaly do rukou politiků. Chtěl bych zdůraznit, že má přednáška nechtěla přinášet hotová řešení. Naopak apelovala na české vzdělance, abychom začali na takovéto otázky společně a usilovně hledat odpovědi. Jinými slovy, já odpověď na otázku paní Šiklové nemám: vyzývám však: hledejme dohromady odpovědi na otázky, které jsem v příspěvku vznesl. Totéž platí o obvinění pana Slomka, že mé tvrzení, že maturanti neznají českou literaturu, je kavárenský tlach. Nemám-li já toto tvrzení podloženo širším průzkumem, má pan Slomek svou kritiku podloženu širším průzkumem? V příspěvku jsem argumentoval: zjistěme, jak to skutečně je s výukou české literatury ve školách. Vždyť to nevíme. Pokud průzkumem zjistíme, že situace je špatná, usilujme o nápravu.

3. Není pravda, že opovrhuji vyděláváním peněz. Jsem výkonným ředitelem britské multimediální firmy Inner Workings, plc, která je kótovaná na londýnské burze. Vydělávání peněz (pokud se to dělá eticky) je velmi důležitým prostředkem získávání svobody a občanského sebevědomí.

4. Tato argumentace je poraženecká. Myslím, že nemůžeme pořád říkat, že je situace špatná, a tak musíme mít na sebe jen měkká měřítka. Tím nedokážeme nic. I když je “pět let po válce", musíme na sebe mít ta nejpřísnější měřítka. Vymlouvat se po šesti letech pořád jen na komunismus nestačí. Podobně neobstojí ani argument pana Slomka, že Karel Čapek byl výjimečná osobnost a my na něco takového, co dělal, nestačíme. Dejme si předsevzetí, že budeme tak dobří jako Karel Čapek. Možná se nám to nepodaří, musíme ale vždy přece usilovat jen o to nejlepší. Jde o to postulovat od samého začátku požadavek nejvyšší kvality.

4a. V demokracii se věci dají pozměňovat. Když se ukáže, že původní podmínky televizní koncese nějaké komerční stanice byly nedostatečné, pod tlakem veřejného mínění může parlament podmínky změnit, zpřísnit, opravit původní chybu. Musí to však někdo (víc lidí) důrazně veřejně říct.

5. Nejsou-li zváni novináři, kteří kladou nepříjemné otázky, do televize či na neoficiální setkání s politiky, to je přece právě to vydírání! Je to nenápadné, plíživé, středoevropské uplatňování vlivu! Je to přece daleko odpornější a ničivější než otevřené vydírání. Další konkrétní příklad nepřípustného zasahování politiků do práce novinářů: Když byl 12. října 1995 premiér Václav Klaus v Blackpoolu na konzervativní konferenci, položil mu reportér České televize Ivan Kytka otázku, proč když je doma tak vážná situace (hrozící stávka lékařů), nesedí premiér raději doma a neřeší ji. Byla by to zcela legitimní otázka britského žurnalisty při zahraniční cestě britského politika. Klaus na otázku na kameru odpověděl a při odchodu ze sálu řekl Kytkovi toto: "Pane Kytka, tak vy si nedáte pokoj. Vám to nestačilo minulý týden, co vy jste provedl v Praze, když jsem nebyl zahraničním korespondentem, ale stal jste se politickým partnerem." V  České televizi poukázal tehdy Ivan Kytka na to, že je pozoruhodné, že se premiér neúčastní prvních historických ústních interpelací v českém parlamentě a odjel do Velké Británie za premiérem Majorem. Klausův úřad argumentoval, že to bylo nutno proto, protože byla schůzka s premiérem Majorem dohodnuta dávno předtím, než byl znám program české sněmovny. Ivan Kytka však zjistil a v televizním vysílání uvedl, že to není pravda.

v, středoevropské uplatňování ve do středních škol je přepych.") Ve sborníku o nezávislé literatuře je celá řada třaskavých myšlenek, které by mladým šestnácti až osmnáctiletým zprostředkovaly zásadní informace o zemi a o kultuře, v níž žijí. Kniha by je také ž žijí. Kniha by je také ství. Pan Uhde ve své poznámce nereagoval na to, jak je možné, že si parlament odhlasoval, aby se po premiérově projevu o stavu České republiky nekonala debata. Kritizuje mě, že nerespektuji různé procedurální podrobnosti, které si český parlament schválin o korektní spolupráci. Networking by mělo být neformální aliancí českých intelektuálů za určitým cílem, bez ohledu na politické názory. Opakuji, jak je možné, že to fungovalo v exilu a mezi disidenty za totality a nyní to už nejde?

6. Jak známo, není zrovna jednoduché ani v zavedené demokracii založit úplně nové nezávislé noviny bez kapitálu, i kdyby po nich byla poptávka. Ještě mnohem složitější je učinit něco takového v zemi poničené komunismem, kde neexistuje občanské sebevědomí a kde jsou lidé dezorientováni povrchními konzumními informacemi. V takové situaci je školdivé, existují-li v zemi jen sdělovací prostředky, které veřejnosti nabízejí ideologickou propagandu, i když mezi různými nabízenými ideologiemi je takzvaná "pluralita". Čestný novinář by měl otevřít svůj sdělovací prostředek všem podnětným názprům, které existují ve společnosti, tak jak to dělá rozhlasová a televizní společnost BBC a jako to nyní víceméně dělají skoro všechny seriózní britské listy. Neměl by se snažit skutečnost ve svém listě manipulovat podle svých názorů. Představa svobody projevu, kdy si každý ve svém listě prosazuje jen svou ideologii, je zcestná.

7. Tak potřebuje to ten vandrák slyšet, anebo je to nefér?

8. Ladislav Snopko, jak se zdá, argmentuje: Svoboda projevu není v České republice na Slovensku to nic není. Proto nemusíte, čeští intelektuálové nic dělat. Jenže demokracii je nutno hájit pořád. Demokracie je aktivní proces. Musejí ji neustále vzdělávat občané. Musejí zejména začít aktivně vystupovat na její obranu, i když se objeví jen náznaky, že by mohla být ohrožena svoboda tisku.

9. Argument, že se ve školách knížky nečtou a nemají číst, je pozoruhodný, zejména od člověka, který je redaktorem Literárních novin. V celé řadě zemí světa se ve školách rozbírají vybrané části literárních textů. Učitelé žáky učí s textem pracovat, interpretovat ho a porozumět jemu. Je to daleko efektivní způsob učení než memorování dat.