Vládnout, čili mít na triku několik miliónů obyvatel a přijímat v jejich zastoupení rozhodnutí, není snadné. Zejména v poslední době. Svět je sám o sobě daleko komplikovanější než býval, a nevěřící občan může napadat cokoli, zvlášť když se trochu zorganizuje a šikovně odvolává na lidská práva.
Dobrá vláda je, podle mého skromného názoru, taková, která dokáže vysvětlit: podstatu problému:
co se stane v případě, že se vláda přepočítala.
Vláda by měla být schopna oslovit i babičku na Šumavě a dokazovat jí na příkladech, že to co (vláda) činí, dobře činí. A ta babička by měla vidět na vlastní oči, že to je pravda, že se věci vyvíjejí k lepšímu.
Okytičkovaný výrok Jaroslava Novotného (BL, 4.1. 1998), že si nedovede představit babičku s absolutním politickým rozhledem, pročež by se taková věc jako vstup ČR do NATO měla nechat raději politikům, stojí za rozbor. A to právě z hlediska toho, jak dobře vládnout.
Sám bych rozhled babiček nijak nepodceňoval. Možná, že právě jim by politikové měli víc naslouchat. Ale to je sám o sobě námět na jiný článek.
Vstup ČR do NATO by nikoho moc nevzrušoval (stejně tak jako třeba školství nebo zdravotnictví), kdyby jiná rozhodnutí vlády vzbuzovala víru v její kompetenci.
Babička ze Šumavy nemusí mít ánung o tom, co znamená vojenská koncepce Pentagonu QDR 97, ale může se pozastavovat nad tím, proč třeba firma General Electric bude kupovat "zdravou" část zkrachovalé Agrobanky. Může se ptát, co znamená "zdravý" a kolik na tom republika trhne, když to vláda prostřednictvím Bankovní rady ČR povolí. Může se rovněž ptát, kolik z jejího důchodu padne na likvidaci té "nezdravé" části páté největší banky v ČR a kdo si na tom namastil kapsu. Může se ptát, proč celou Agrobanku nedostane (i s klienty) některá zdravá česká banka, proč musí jít zisk do cizích rukou a proč má vůbec GE zájem na tom vložit zhruba 14 miliónů dolarů do jakési obskurní banky se špatnou pověstí. Sofistikovaná babička se může dokonce strachovat i o praní peněz. Může se zajímat i o to, co to přinese jí a třeba vnukovi v Praze a co se stane, když nemoc bude pokračovat a další kus bankovního těla ochoří.
Taková babička se může pozastavovat nad tím, proč kdejaká pitomá teplárna musí patřit zahraničnímu kapitálu a jestli jsou Češi taková ořezávátka, že nedokážou spravovat pár hotelů a potřebují na to odborníky až z Malty. Mohla by se ptát na to, jestli jsme tak ohleduplní ke světu, že si už nemluvíme ani do vlastních záležitostí. Nebo takoví volové.
Tyto otázky souvisejí s prostým selským rozumem. Když se jí nedostane odpovědi, může si velmi snadno pomyslet svoje i o věcech složitějších.
Vláda, který se na ně pokusí odpovědět tak, aby jejímu vysvětlení mohla rozumět i ta pomyslná pohraniční stařenka, možná zjistí, že tomu sama až tak nerozumí a dojde možná až tak daleko, že ta či ona věc nedává smysl.
Tvrdit, že tomu či onomu lidé stejně nerozumějí, takže se jim nemusí nic vysvětlovat (něco jako hazení perel sviním) je pouhá arogance. Jistě, věci by se měly svěřovat odborníkům, od toho je platíme. Jenže jsou jimi někteří čeští politikové?
