Chcete ekonomicky uspět? Učte se co nejrychleji anglicky
Přináším shrnutí článku, který vyšel v deníku Financial Times 4. dubna 1998. JČ
Švédové mluví anglicky, Číňané mluví anglicky, někdy mluví anglicky dokonce i Francouzi. Jak se blíží rok 2000, je velmi pravděpodobné, že angličina ("nejlehčí jazyk, kterým je možno hovořit špatně") se brzo stane světovým jazykem lingua franca, prvním světovým dorozumívacím jazykem.
Správní rada firmy SKF, švédského výrobce ložisek, se skládá z 11 Švédů, jednoho Němce a jednoho Itala. Když se v dubnu konala její schůze, poprvé na domovské švédské půdě, jednání správní rady firmy SKF se odehrávalo celé anglicky.
SKF je malou ilustrací velkého faktu: nezadržitelného procesu darwinovské selekce, v jejímž důsledku se angličtina stává společným jazykem celého světa, který nemá konkurenci.
Jazyk je neobyčejně citlivou součástí každé národní kultury. Jsou na světě lidé, kteří budou do krve bojovat proti tomu, co považují za angloamerickou kulturní hegemonii. Jenže ono nejde ani o politickou ani o hospodářskou nadvládu.
Jazyky nejsou sociální systémy: mohou koexistovat v téže zemi, nebo dokonce v téže ulici. Jazyky mohou společně žít v hlavě téhož jediného člověka.
Je načase vidět, co se děje, a uznat, že téměř všichni by měli prospěch, kdyby národní vlády a školské systémy, stejně jako mezinárodní korporace přijaly angličtinu jako druhý oficiální jazyk.
Jediný národ, který by na tom prodělal, by byli sami Angličané.
Oficiální uzníní angličtiny jako primárního světového dorozumívacího jazyka by bylo jen pozdním uznáním celosvětové poptávky. Jazykovědci odhadují, že angličtina je rodným jazykem asi pro 350 miliónů lidí a že téměř celá jedna miliarda lidí se umí dorozumívat anglicky - to je šestina všech obyvatel naší planety. Je to sice méně lidí, než kolik hovoří dnes na světě čínsky, ale podle zpráv se dnes prý v Číně učí anglicky víc osob, než kolik lidí mluví anglicky ve Spojených státech. I ve Švýcarsku, které má tři nebo čtyři vlastní jazyky, se nyní šíří angličtina.
V minulých dnech oznámila německá mediální skupina Bertelsmann, soukromý podnik, založený více než před 150 lety za účelem vydávání protestantských náboženských zpěvníků, že kupuje americké nakladatelství Random House. Bertelsmann koupil Random House, protože se chce stát největším vydavatelem knih tištěných v angličtině na celém světě.
Čelné německé podniky jako Hoechst a Siemens už přijaly angličtinu jako interní podnikový dorozumívací jazyk. V těchto a v mnoha jiných firmách se automaticky na jednání správních rad přechází do angličtiny, když je přítomen jediný člověk, který není Němec.
V čele švédské revoluce stojí podnikatelské impérium Wallenberg, které má majoritní podíl mj. ve firmách SKF, Ericsson, Electrolux a Scania. Percy Barnevik, který revoluci prosazuje, konstatuje: "Ve středovýchodní Evropě umějí lidé německy a v Rumunsko hovoří francouzsky. Jenže my trváme na užívání angličtiny. Dokonce i v bývalých francouzských koloniích v Asii je angličtina jazykem podnikatelské sféry."
Evropská unie má 11 oficiálních jazyků a k nim se přičlení další, až se EU rozšíří směrem na východ. Avšak většina každodenního jednání v Bruselu se děje ve dvou nebo třech jazycích: ve francouzštině, v angličtině, nebo v němčině. I tady vytlačuje postupně angličtina ostatní jazyky. Bruselští činitelé konstatují, že kdyby nedocházelo k opakovaným stížnostem seshora, angličtina by pravděpodobně úplně převládla.
Taková nadvláda angličtiny se nedá vysvětlit jako historická náhoda. Nejprve vzniklo obrovské britské impérium, po jeho rozpadu zavládla po světě velká hospodářská moc Spojených států. Ale angličtina má v evoluční džungli vlastní výrazné výhody. Je mnohostranně využitelná a je agresívní.
Angličtina má sice obrovskou slovní zásobu (slovník Oxford English Dictionary zaznamenává 500 000 slov, a to bez vědeckých termínů), avšak dokáže se vyjadřovat stručně a jasně. Většinou angličtina vůbec nepotřebuje rod ani pády, pravopis je (až na výjimky) jasný a výslovnost (zase: až na výjimky) zvládnutelná. Je lehké se anglicky naučit a používat tohoto jazyka pro praktickou komunikaci, zároveň je to jazyk, který je dostatečně bohatý na to, aby dokázal vyjádřit hluboce abstraktní záležitosti a básnické nuance.
Proč tedy nepřijmou angličtinu automaticky všechny nadnárodní společnosti? Důvodem je kulturní citlivost. Právě z těchto důvodů a z důvodů zákonů Evropské unie jsou všechny jazyky členských zemí EU považovány za rovnocenné a Evropská unie financuje nejrozsáhlejší překladatelské středisko světa.
Sentimentální vztah k jazyku má zejména Francie. Maurice Druon, permamentní tajemník Académie Francaise, konstatuje, že "jazyk národa je jeho duší. Je to základní intelektuální dědictví."
Avšak tento přístup není úplně racionální, argumentuje deník Financial Times. Ve většině historických období se používal nějaký druhý jazyk v různých oblastech k společnému dorozumívání jako lingua franca. Francouzština (smíšená s italštinou) bývala kdysi společným jazykem středověkých křižáků a středozemských obchodníkůl. V osmnáctém a v devatenáctém století se stala diplomatickým a vědeckým jazykem Evropy. Latina bývala jazykem křesťanského světa, předtím vládla ve Středozemí řečtina. Dnes používá většina lidí žijících ve východní Africe swahilštiny, obyvatelé Indie mluví hindsky a anglicky.
Většina lidí ve většině zemí světa žila vždycky s dvěma jazyky. Jedním se mluvilo doma, u stolu v kuchyni, druhým při cestách z města za obchodem. Moderní italština je místním jazykem Toskánska, který začali využívat Italové, aby překonali nesrozumitelnost místních italských dialektů. Pařížané mluví v ulicích argotem, na oficiálních večeřích pak francouzštinou. Než vznikly jednotlivé národní státy, hranice jazykového užívání byly nejen horizontální, ale i vertikální: vesničané hovořili jedním jazykem, obchodníci druhým, správní úředníci a dvořané často třetím.
To je pravda dodneška.
Vezměte si Spojené státy, které předstihly Velkou Británii jako nejvýznamnější vývozce angličtiny do světa. Spojené státy jsou samy uprostřed rozsáhlých jazykových změn. Až tak daleko na severu, jako je stát Massachussetts, jsou nyní v Americe na autobusech dvojjazyčné nápisy: anglicky a španělsky. Celá čtvrtina Američanů hovoří doma nějakým jiným jazykem než anglicky. Multikulturní lobbysté zamýšlejí zajistit, že to tak zůstane. I jednoduchý jazyk amerických černochů, zvaný "ebonics" dosáhl politického uznání. Pokud v Americe převládne pluralistická jazyková argumentace, Spojené státy budou muset paradoxně - jak už to učinila téměř polovina amerických států - vyhlásit angličtinu za svůj oficiální jazyk.
Jazykoví šovinisté však nevidí, že přijetí jednoho jazyka - třeba angličtiny - za všeobecný dorozumívací jazyk má mnoho výhod. Dokonce by to mohlo posílit i domácí kulturní hodnoty, jejichž ohrožení se jazykoví šovinisté tolik obávají.
První výhodou by byly finanční úspory. Když nedávno jeden návštěvník navrhl správci jedné čínské provincie, že by jeho prioritou mělo být šířit angličtinu, guvernér se porozhlédl po hodovní síni, ukázal, kolik je v místnosti tlumočníků, a řekl: "Ti všichni by přišli o zaměstnání." Kdyby se Evropská unie zbavila doktrinářského přístupu, mohla by existovat bez svých 1812 překladatelů - je to více než deset procent zaměstnanců Komise pro Evropu - a 700 tlumočníků na volné noze. Ušetřila by tak 120 miliónů liber (6,6 mld Kč) ročně. Vyhlídky na to, že bude nutno přidat další jazyky, maďarštinu, češtinu a polštinu, vedly jednoho holandského činitele k prohlášení: "Bude to katastrofa." Všichni noví zaměstnanci Komise pro Evropu by měli umět anglicky.
Kdyby vlády překonaly svůj kulturní strach, školním dětem by bylo ušetřeno rozhodování, jaký cizí jazyk se mají učit jako první. Univerzity, které by vyučovaly ve dvou jazycích, by si mohly vybírat z nejlepších studentů z celého světa. Malé země s obtížnými jazyky by dokázaly si vybudovat kulturní styky se zahraničím a byly by schopny šířit svou vlastní kulturu do světa daleko efektivněji než dosud. Jak poznamenal jeden profesor z jedné finské univerzity na nedávné konferenci o Evropské unii v Japonsku: do Finska jezdí studovat jen málo Asijců, protože jim vadí jazyková bariéra. Raději jezdí do Británie, do Německa a do Francie.
Přijmeme-li jazyk nyní dominující ekonomiky, neznamená to, že se musíme podřídit cizí módě a cizím hodnotám. Pokud k tomu začne docházet, bude to z jiných důvodů. Na druhé straně, přijetí angličtiny jako druhého jazyka ochrání první jazyk před cizími vlivy, proti nimž se například tolik nyní brání francouzská vláda.
Nakonec bude přijetí angličtiny jako světového jazyka vadit hlavně rodilým anglickým mluvčím. Angličtina byla vždycky strakou mezi jazyky a vypůjčovala si výrazy z francouzštiny, z arabštiny, z hindštiny - všude tam, kam se angličtí mluvčí dostali. Není pochyb o tom, že angličtina jako světový dorozumívací jazyk bude i nadále přejímat cizí výrazy pro myšlenky, které dosud nedokáže vyjádřit.
Dá se očekávat, že si univerzální angličtina vytvoří svou vlastní existenci a rodilí angličtí mluvčí na tom budou stejně jako všichni ostatní: doma budou hovořit vlastní odrůdou angličtiny a se světem budou mluvit mezinárodním anglickým jazykem. Děje se to už dnes.
