Navazujíce na naše první prohlášení, předkládáme tímto návrh na řešení některych klíčových problémů naší současnosti a v souladu s původní výzvou uvítáme v našich řadách schopné občany, kteří mohou svojí odborností a jinými kvalitami přispět k utváření nového politického subjektu, jenž by představoval naději pro tuto zemi.
Jednou z největších chyb polistopadové politické representace bylo zachování kontinuity komunistického práva a snaha o jeho pozvolnou přeměnu. Demokratická pluralitní společnost nemůže dlouhodobě fungovat na bázi práva nedemokratickeho byť jenom svým původem. V současné době tvoří český právní řád zmatená tříšť tisíců právních předpisů, směs novelizovaných novel, novelizující původní socialistické zákony, v níž se těžko orientuje i zkušený právník. Vytunelované miliardy a nesmírné obohacení jedněch na úkor druhých, zavraždění, zmizelí a zkrachovalí podnikatelé, rasistické útoky na slabé a bezbranné a velká část další kriminality jdou na vrub nedokonalého právního řádu a jemu odpovídající policie, státního zastupitelství a justice.
Nabízí se dvě řešení tohoto stavu - vrátit se k prvorepublikovému řádu nebo přejmout jiný právní řád některého z vyspělých demokratických států. První varianta je obtížná pro zastaralost některých, zejména hopodářských norem. Jako nejvhodnější se jeví druhá možnost - recepce právního řádu jiného kontinentálního státu. Tento postup není v dějinách práva a státu ničím novým. Naopak se dá říci, že dějiny práva jsou i dějinami recepcí (římské právo). Zákony nepožívají autorské ochrany a smějí být importovány, kopírovány a obohacovány vlastními dodatky. Převzaté právo je pak nutno přizpůsobit v rámci kulturní integrace v dané zemi. Jako základ nové ústavy lze použít prvorepublikovou Ústavní listinu z 29. února 1920.
Včlenění bývalých komunistických států do integrující se Evropy je podmíněno nejen propojením jejich hospodářských struktur a vytvořením euroměny, ale i nastolením co nejrozsáhlejšího jednotného práva. I to je pádný argument pro výše uvedeny postup.
Součástí právního řádu musí být i zákony, umožňující adekvátním způsobem postihnout trestné činy exponentů předchozího režimu a zejména odstranění mnoha zkompromitovaných osob z vyznamných postů současné společnosti, kde mnozí ještě stále (neblaze) působí. K tomuto účelu navrhujeme tyto kroky:
řádné zveřejnění seznamu konfidentů a spolupracovníků StB
1.2. Úprava volebního zákona
Volební zákon upravit tak, aby dával menším a vznikajícím politickým stranám šanci uplatnit se ve volbách a tím poskytl občanům, kteří nechtějí volit současné velké strany možnost výběru jim lépe vyhovujícího subjektu. Jedná se zejména o zrušení diskriminační volební kauce, kterou musí politický subjekt složit, aby se vůbec mohl voleb zúčastnit. Politické strany, které se tvoří řádným způsobem "ze zdola", nemohou disponovat tak velkou částkou bez sponzorů nebo široké členské základny (kterou má např. KSČM). Dále by bylo vhodné snížit pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu, neboť v situaci, kdy dosud demokratický systém díky krátké době svého trvání nestačil zkultivovat naši politickou scénu, tato hranice způsobuje ztrátu hlasů cca jedné třetiny voličů, které se pak přerozdělí mimo jiné rovněž ve prospěch např. KSČM a sládkovců. Navíc je známo, že občané právě ze strachu, aby jejich hlas nepropadl, volí raději velkou stranu, se kterou se zcela neztotožňují, ale považují ji za menší zlo, než by volili malý subjekt, u něhož je pravděpodobnost překročení hranice 5% malá.
2. Hospodářská sféra, lobbismus, korupce
Motorem prosperity je vždy především fungující konkurenční prostředí. Absence rovných podmínek pro subjekty vstupující na rodící se trh polistopadového vývoje a chybné transformační kroky neumožnily vznik regulérní konkurence na našem trhu.
Důsledkem je tzv. bankovní socialismus, kdy banky se státním podílem vlastní podniky prostřednictvím investičních fondů. Těmto "svým podnikům" poskytují mnohdy ztrátové úvěry, které pak hradí daňoví poplatníci, a nemají zájem řadu z těchto podniků likvidovat nebo restrukturalizovat, což je nezbytný ozdravný ekonomický předpoklad. Rozptylené vlastnictví akcií mezi drobné kupónové akcionáře tuto praxi nijak neovlivňuje.
Kromě toho existuje ještě stále řada velkých podniků se státní účastí a monopolním postavením na trhu, jejichž hospodářské výsledky, dluhy na pojistném a daních se tají, z čehož lze rovněž vyvodit, že jsou ztrátové a neefektivní. Aktivity některych ústavních činitelů a jejich rodinných příslušníků, vzbuzují přinejmenším podezření ze střetu zájmů.
Zvlášt příhodné podmínky má korupce a hospodářská kriminální činnost v bankovním sektoru, ktery zásadně ovlivňuje celé hospodářství. Proto je třeba věnovat mu zásadní pozornost.
2.1. Navrhovaná řešení tohoto stavu:
a) Problém bankovnictví a investičních společností
Především je třeba postihnout zjevnou kriminalitu v řadách úředníků a funkcionářů výše uvedených institucí, jejíž rozkrytí je v kompetenci bankovního dozoru ČNB, hospodářské kontrarozvědky a orgánů činných v trestním řízení. Likvidace menších ztrátových bank. Neukvapovat se s privatizací tzv. velké pětky (KB, ČS, IPB, ČSOB, AGB) největších českých bank, neboť tato snaha může být viděna jako pokus o zametení veškerých stop z předchozích let. Je třeba nejprve stabilizovat bankovní sektor po dobu dvou až tří let a tuto dobu využít pro nalezení nejvhodnějšího způsobu jejich privatizace. Toto bude muset provést stát uplatněním svého majetkového vlivu - uzavřít manažerské smlouvy s top managementem bank, kde jejich odměňování bude zcela záviset na vysledcích banky.
b) Dokončení privatizace a restitucí
Privatizaci zbývajících státních podniků a jiných subjektů uskutečnit metodou leasingu nebo tzv. úvěrové privatizace, s cílem vytvoření koherentní, užší skupiny vlastníků, kteří budou motivováni a kvalifikováni k provedení zásadní restrukturalizace. Do konečného vyřešení restitucí půdy, nemovitostí a majetku lze použít rovněž leasingové uspořádání fixních aktiv. Nájemní platby po vyřešení restitucí budou prostě převedeny na nové vlastníky. Zařadit i restituční nároky českých občanů, žijících v jinych státech a církví.
3. Orgány činné v trestním řízení, vnitro, armáda
Tyto instituce je třeba především očistit od předlistopadovych kádrů, nejhojnějších zřejmě v řadách armádních důstojníků, čemuž by mělo napomoci důsledné uplatňování zákona o státní službě, viz bod 1.1. V případě soudců zrušit jejich současnou definitivu a neodvolatelnost a zavést ji diferencovaným způsobem až na základě výsledků jejich práce a doby kvalitního výkonu soudcovské praxe.
Dále je třeba jednoznačné strukturální a organizační vymezení vztahu ministerstva vnitra a policie. Usilovat o zkrácení délky trestního řízení opětovnym zařazením vyšetřovatelů do policie.
4. Média
4.1. Veřejnoprávní televize
Česká televize od svého počátku neplní řádně svoji úlohu veřejnoprávního média, které má veřejnosti přinášet maximum objektivních informací, zejména z domácí politické scény a původní a nekomerční tvorbu. Celkové skladbě programu kanálu ČT1 a zvlášť zpravodajství chybí profesionalita. Důvodem je systém osobních vazeb, panující ve vedení televize, podporovaných ředitelem Mathé, který neumožňuje výměnu méně kvalitních redaktorů za schopnější, natož pak názorovu pluralitu a otevřenost. Můžeme se jen domýšlet, proč z obrazovky zmizeli někteří dobří, avšak nekonformní moderátoři (m.j. likvidace původní podoby Studia 6), z jakého důvodu odešla např. Barbora Tachecí. Pokus Ivana Gabala o nový nezávislý publicistickyý pořad s důrazem na kvalitu a co nejúplnější informaci o daném tématu, byl odmítnut.
Řešení by přinesly pouze personální změny ve vedení ČT. Je pravděpodobné, že se na vysokých postech vyskytují osoby, spjaté s dřívějším režimem, i tací, na které se vztahuje tzv. lustrační zákon.
4.2. Tisk
S výjimkou jednoho či dvou periodik sledují všechny ostatní noviny a časopisy pouze dva základní politické proudy a neposkytují dostatek prostoru pro nezávislou kritickou publicistiku.
Zpravodajství je povrchní, za maximum objektivity se považuje, když se v článku objeví dva protichůdné názory. Bez elementárních znalostí o oboru, o němž píší, se někdy i novináři tak zvaného seriózního tisku dopracovávají k zcela zkreslujícím nebo viditelně nepravdivým závěrům. V čele převážné části českých hlavních levicových i pravicových listů stojí lidé, kteří jsou spjatí s předlistopadovou žurnalistikou.
Vlivem špatného vnitropolitického klimatu se stále zhoršuje postavení novináře ve vztahu k úřadům a institucím. Státní orgány plní svou povinnost informovat media těžkopádně, neochotně a se snahou utajit před veřejností maximum informací. Soukromé organizace považují většinu informací o nich za obchodní tajemství. Tomu na druhé straně odpovídá absolutní odpovědnost novináře za svůj "výrobek". Odborníci na ochranu osobnosti a tiskové právo konstatují, že podle platného práva bude list odpovědný i v situaci, kdy publikuje chybnou informaci, kterou pronesl na tiskové konferenci předseda vlády.
Posledně jmenovaný aspekt, stejně jako neochotu institucí podávat o sobě informace, by měla odstranit reforma právního systému. Závažnější je problém uzavřenosti vůči neoficiálním názorům, povrchnost a nekompetence. Zde je třeba jednak tlaku ze strany občanské veřejnosti a odvahy té části žurnalistů, kteří chtějí usilovat o nápravu.
5. Byrokracie
Počet úředníků neustále roste, stejně jako výdaje na ně, aniž se podstatně mění produktivita jejich práce a styl jednání s lidmi. Chybí mravní kodex úředníka a předpisy, které by trestaly aroganci, nečinnost a nedbalost pracovníků státních úřadú a institucí. Činnost všech úřadů trpí nedostatečnou průhledností a stále přežívajícím stalinským utajováním maximálního objemu informací, a to i tehdy, když jde o údaje, které by veřejnost měla znát. Řadový občan nemá možnost, aby si ověřil, zda je v jeho případě postupováno rychle, spravedlivě a se znalostí věci. Korupce na úřadech je jev, o němž se téměř nemluví, ačkoli běžný občan ví, že se její rozsah po listopadu 1989 rozhodně nesnížil.
Nadějí je opět reforma právního řádu a zejména zákon o státní službě, ktery by odstranil z řad státních úřadů, zvláště ministerstev, osoby z bývalé nomenklatury. Dále dobře koncipovaná reforma státní správy.
6. Zahraničí
6.1. Jednoznačný souhlas se vstupem do NATO, případně do evropských struktur
6.2. Ochrana českého trhu před dumpingem, zejména v oblasti zemědělských komodit
